Klara Skuhrava
22. lis 20182 min
Etapa z Gondán do Gontán – Vstáváme do podmračeného rána. Balíme všechny věci a po snídani se už vydáváme na cestu. Klesáme a stoupáme skrz eukalyptové háje. Po 6,6 km přicházíme do městečka Lourenza, prvního většího města na cestě, které se může pyšnit překrásnou barokní fasádou na čelní straně Kláštera sv. Salvador. (Pozn. Stejný architekt, Casas y Novoa, vytvořil i fasádu na katedrále v Santiagu.)
V jedné z mnoha kaváren děláme pauzičku, a poté už opět stoupáme vzhůru. Za dalších 8,5 km klesání a stoupání a přicházíme do Mondoňeda, kde nás vítá sluníčko.
Mondoňedo je jedno z nejkrásnějších měst na cestě. Úzké historické kamenné uličky nás vedou až před místní katedrálu ze 13. století. Jdeme si orazítkovat kredenciály, a protože je čas oběda, zastavujeme u restaurace s denním menu.
Po hodině a půl začíná odbíjet druhá odpolední. Dnes máme v plánu 30,6 km. Není čas ztrácet čas. Ještě nás totiž čeká 15,5 km a tak musíme vyrazit dál. Z Mondoňeda stoupáme vzhůru. Dnešní etapa je jednou z nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších. Procházíme skrz menší zapomenuté a polorozbořené osady a pokračujeme stále vzhůru.
V sedle Alto da Xesta začínáme konečně klesat. Na obloze se honí mraky. Zatím ale neprší. Po posledních 3,1 km přicházíme do Gontán, malé vesničky, kde je i naše poutnická ubytovna, Albergue de Peregrinos. Ve společné noclehárně si vybíráme postele. Čeká nás sprcha, nákup nejedné lahvinky ve zdejším obchůdku a hlavně zasloužený odpočinek.
Odpočinková etapa z Gontán do Vilalba – Prší. Chtě nechtě musíme i dnes vstát a vyrazit dál. Ranní déšť se sice brzy mění na jemné mžení, i tak ale začínáme dnešní odpočinkovou, 20,3 km dlouhou, etapu v pláštěnkách.
„Mlha přede mnou, mlha za mnou,“ asi tak by se dalo popsat našich prvních 5 kilometrů. Procházíme skrz krajinu a na každém kroku vidíme nějaký ten kostel, či menší křesťanskou památku.
Počasí se postupně vylepšuje. Překračujeme řeku Río Abadín a za nedlouho přicházíme k úplně novému hezkému albergue O Xistral. Děláme pauzičku na kafíčko a dortík. Po necelé hodince vycházíme ven, do sluncem zalité krajiny.
Po dalších čtrnácti kilometrech přicházíme do centra většího městečka, Vilalba. Ubytovny pro poutníky tu jsou na každém rohu, a tak si nakonec vybíráme jednu nedaleko historického centra. Jak se brzy ukáže, náš výběr nebyl z nejšťastnějších. Ve vyklimatizovaném albergue nám je zima.
Po sprše a chvilce odpočinku se jdeme podívat po městě, jehož dominantou je věž Torre de los Andrade z 15. století, nyní luxusní hotel Parador. Přicházíme k supermarketu a připravujeme se nákupem na zítřek, neděli, kdy jsou téměř všechny obchody ve Španělsku zavřeny.
Nechávám holky a Honzu ve městě a sama si jdu odpočinout na ubytovnu. Přeci jen, zítra nás čeká nejdelší etapa, 34,2 km dlouhá cesta do Miraz.
PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - DALŠÍ ČÁST CESTOPISU