Follow Me

11.11.2019

Za poslední necelý měsíc mám už v nohách více než 500 kilometrů. Se svým batohem jsme zase kamarádi a „nové“ boty v sobě ukrývají několik nepříjemných děr. “Snad ještě vydrží dalších 500,“ říkám si a nahazuji batoh.

06.05.2019

Krajina se proměňuje a místo lesa pozorujeme sirné výpary, kamení sopečného původu a zoxidovanou železitou půdu. I přesto, že se Mt. Sibayak nachází v nadmořské výšce 2212 m, výšlap na jeho vrchol není nijak náročným počinem.

05.05.2019

„Tady se můžete vykoupat,“ oznamuje nám průvodce, a kdybych tu nebyla minulý rok a nevěděla, že krokodýli jsou daleko od nás, asi bych se teď do plavek nepřevlékla a do ledové červené rašelinové vody nehupsla.

04.05.2019

Pokud si myslíš, že když se v Indonésii dohodneš na určitém čase, že se tak opravdu stane a objednaný odvoz opravdu přijede, pak tě budu muset zklamat. Loď jsme měli dohodnutou na desátou ranní. Příjezd? V poledne.

03.05.2019

V nemocnici máme k dispozici mladého medika, který nám ukazuje místnost za místností, včetně místní „kartotéky“, výdejny léků a porodního sálu, kde se nachází i inkubátor. Ne, zachraňovat předčasně narozené děti vážící půl kila je pro místní scifi.

02.05.2019

Obloha nad hlavou se začíná černit. „Tohle nedopadne dobře,“ říkám si pozorujíc černá oblaka nad hlavou. Kap. Kap. A pak se spustí šílený liják. Snažíme se schovat pod stromy, ale moc to nepomáhá.

01.05.2019

Mlžné ranní opary, obrovské vlny, černé skály a široká prázdná pláž. Místní scenérie má úplně jinou atmosféru než v noci.