Follow Me

09.05.2018

Pokud cestuješ dlouhodobě, asi to znáš taky. Někdy hold musíš zapojit počítač. Připojit se „do sítě“. Odpovědět na několik e-mailů a jednoduše trochu zapracovat. Některé ze zajímavých míst si tak musíš nechat ujít. Přesně tak probíhal náš poslední den na jezeře Toba.

08.05.2018

Jsme zvědaví. Opět překračujeme řeku a cestou necestou šplháme k druhé úrovni vodopádu. „Ještě že tu jsou ty kořeny,“ říkám si přidržujíc se vyčuhujícího dřeva.

01.05.2018

Opouštíme širokou řeku a noříme se mezi pobřežní traviny. Začínám se ztrácet ve změti jednotlivých ramen. Vodní cesta se začíná zužovat na nepatrný kanál. Div, že se nemusíme odrážet od okolních břehů. Náhle se cesta rozšiřuje a my připlouváme do jakoby kruhového bazénku.

26.04.2018

„Kdysi dávno existovali v džungli čtyři velcí hadi- kobra, krajta, korálovec a zelená zmije. V té době byl jen jeden z nich jedovatý – krajta. Krajta byla velmi osamělá a smutná. Všichni ostatní hadi se jí vyhýbali. Báli se totiž jejího jedu.

25.04.2018

Jdeme skrz zelené listy a já zaúpím. Tělem mi projede neskutečná bolest. Jako bych se vyválela v kopřivovém poli. Nejvíc to bolí pod pravým kolenem. Mám husí kůži po celém těle. Zastavujeme v kempu u vodopádu a já odhazuji boty. Intuitivně si jdu ránu zchladit do řeky.