CESTOU NECESTOU S "JUSTWALKIT"

30.11.2016

ikde nikdo. Dnes je zataženo. Od odpoledne hlásí déšť, a tak ani slunce s východem nespěchá. První pohled na Santiago a v očích mám opět slzy. „Mé nejkratší a nejtěžší camino,“ pomyslím si, když se zapřemýšlím nad utrpením předchozích dní.

29.11.2016

Pauzička na pivečko, ta musí být. Zastavily jsme se na náměstí a objednaly si „jedno orosené“ na místní zahrádce. Popíjely jsme, a pak si řekly, že je třeba se vypravit na poslední desítku. Z krásného kamenného Tea jsme tedy pokračovaly dál.

28.11.2016

„Tak jsme tu, ve Španělsku, v půlce cesty,“ pomyslela jsem si a zapila další paracetamol. Dnes nás čeká „flákačka“, jen 24 km do vesničky Mos. Zavíráme těžké dveře od albergue v Tui a noříme se do chladného mlhou zahaleného rána. Procházíme ztemnělou krajinou, která se s každým dalším krokem přibližuje svítání.

27.11.2016

I já jsem přesně věděla, co potřebuji. „Vložky do bot, prosím,“ zněla má objednávka, načež se paní lékárnice vytasila s nejluxusnější novinkou na trhu, která mi byla při pouti mnohokrát doporučována: Scholl.