Follow Me

17.01.2019

Celkem jsem za deset dní urazila 344 km s celkovým převýšením 12500 m. (Pozn. první den, kdy jsem se dostávala na trasu a ušla pouze sedm kilometrů nepočítám :).)

16.01.2019

V dálce slyším hromy a blesky. Do osady v Cwmtudu skoro běžím. První slejvák se spouští ve chvíli, kdy dobíhám k veřejným toaletám.

15.01.2019

Chce to morál, abys ráno opustil teplo spacáku a navlékl se do mokrého oblečení, obul mokré boty, zabalil mokrý stan a vydal se mokrou travou dál. Už od rána si zoufám. Místní počasí a boty, ze kterých se při každém kroku vyvalí voda, mě psychicky sráží.

14.01.2019

Místní krajina je naplněna zvláštní energií. Něco mi říká, že se mám odtud co nejrychleji pakovat. „Tady spát rozhodně nebudu,“ říkám si a tělem mi projíždí záchvěv nepochopitelného strachu. Zvláštní pocit mě pak nenechává klidnou ještě několik dalších kilometrů. Stan stavím až daleko za místními kopci označenými jako „Carn“, místy pravěkých rituálů.

13.01.2019

Nikdy by mě nenapadlo, že vrtule od větrné elektrárny může dělat takový bordel. Naštěstí mám sluchátka do uší, které báječně izolují okolní zvuky, a tak se dnes i nakonec poměrně dobře vyspím. Vstávám brzy.