Druhých 200 km z Pieros do Ferrerios
Stačí malé pípnutí mého mobilu. Je šest. Vstáváme do pomalu se probouzejícího dne. Okolo nás je ticho. Dobalujeme své batohy a v tichosti se noříme do tmavé krajiny severního Španělska. Venku je svěží vzduch, který nás po chvilce váhání dokonale probouzí. Vinice střídá vinici. Hvězdy na obloze blednou. Obzor se začíná projasňovat. Procházíme městečkem Villafranca del Bierzo, kde si objednáváme kafíčko a malou snídani. Další trasa vede okolo dálnice A-6. Je vedro. Zřejmě nejteplejší den celého výletu. Konečně opouštíme podjezd dálnice a přicházíme do lesa. Cesta stoupá úvozom strmě vzhůru. Mezi stromy jedlých kaštanl konečně vidíme první domy. Jsme v La Faba. Místě dnešního odpočinku.
Zdejší ubytovna je v podstatě zrekonstruovaná fara. Jedná se o několik velkých místností, kam se vejde mnoho desítek poutníků. A budík zase zvoní. Je šest. Vstáváme a s námi i většina okolních poutníků. S rozsvícenou čelovkou potichu balím své věci. Ne všichni jsou ovšem natolik ohleduplní. Poutníci se začínají bavit a dokonce se rozsvicí i hlavní světlo.
Dnešní den se nese ve znamení: „Z kopce do kopce.“ Přecházíme přes horské pásmo. Okolo nás ční zelené horské vrcholky. Albergue v osadě La Faba, je jen první vyvýšeninou na trase. Při cestě vzhůru procházíme okolo hranice kantonů. Jsme v Galicii! O několik výškových metrů výš na nás už čeká keltská osada O Cebreiro, o které spisovatel Paolo Coelho napsal: „Je to jedno z nejmagištějších míst na celé pouti.“ Ranní slunce ozařuje zdejší kamenné stavby. Je další z teplých slunečných dní.
Při cestě vzhůru potkáváme slovenský pár, který cestu do Santiaga dostal darem od svých dětí. Pokračujeme okolo horských luk dál směrem k Santiagu. Viditelnost je úžasná. Dnešní den končíme v malém městečku Triacastela. Konkrétně v Albergue Berce do Caminho, které je až na konci vesnice.
Ve velkém pokoji s palandami spíme úplně samy. Výhoda jarního termínu. Kontroluji předpověď počasí. Od zítřka má mírně pršet, nejhorší den bude ale pozítří. Tak trochu doufáme, že se předpověď mýlí. I tak ale druhý den dáváme pláštěnky do vrchní části batohů, kam máme rychlý přístup. Venku je mlha a trochu krápe. Odcházíme z albergue a řadíme se mezi malé skupinky ostatních poutníků. Předpověď se trochu mýlila. Venku pořád ještě neprší, a tak se snažíme ujít co nejvíce kilometrů, dokud je ještě sucho. Procházíme skrz městečko Sarria.
Sarria je na hranici poslední stovky kilometrů před Santiagem. Mnoho poutníků, kteří nemají na celou pouť čas, vychází na camino právě odtud. V obchodech se dají koupit kredenciály (poutnické pasy) a dokonce tu funguje i informační centrum, kde můžete zjistit informace o jednotlivých trasách, možnosti dopravy nebo třeba převoz zavazadel mezi jednotlivými etapami.
Procházíme městem vzhůru. Symboly poutě jsou všude okolo nás- od známých žlutých šipek a mušlí značících naši trasu, přes grafity na zdech a restaurací se speciálním poutnickým menu. Usedáme v jednom z místních barů a dáváme si zasloužené pivečko. Dnešní trasa zde ale ještě zdaleka nekončí. Před námi je výšlap do vesničky Barbadelo, a protože stále ještě neprší, rozhodujeme se pro pokračování dnešní poutě až do malé osady Ferreiros. Zbývá nám posledních pár kilometrů. Začíná jemně krápat. „Předpověď nelhala,“ pomyslíme si a pokračujeme už poměrně výrazně unaveny směrem k našemu hostelu.
Ve Ferreiros jsou dvě albergue. Volíme městské albergue, kde na nás dle domluvy čeká náš nový italský kamarád Walter. Kromě něho jsme v novém albergue úplně samy. Odpočíváme na postelích a popíjíme dnes rozhodně zasloužené vínečko. Překročily jsme hranici 100 km do Santiaga! Jupííí :)