4. Ostrov Lewis a lovící delfíni

17.08.2016

Cestopis Vnější Hebridy 7. – 18. 7. 2016 

Dle předpovědi nás dnes čeká nejdeštivější den celého výletu. Plán je proto jasný: turistický výlet po ostrově Lewis. Předpověď se zas tak moc nemýlí a tak vyrážíme do deštěm a vodními parami nasycené ostrovní krajiny.

 

Prehistorické vztyčené kameny Calanais

Naší první zastávkou je z hlediska archeologie nejzajímavější místo ostrova – Prehistorické vztyčené kameny Calanais. Jen málo návštěvníků ostrova Lewis si nechá ujít výlet na tuto ikonu prehistorického období Vnějších Hebrid. Bohužel, jak to tak u turistů bývá, většina z nich zavítá pouze k hlavnímu návštěvnickému centru, kde se nachází největší a nejzajímavější seskupení. Calanais se ovšem skládá minimálně ze dvou desítek samostatně vystavěných kamenných kruhů, které jsou rozesety na ploše několika kilometrů čtverečních.

Proč si vůbec někdo dával tu práci a kameny na ostrově vztyčil? Jaký smysl mělo seskupení a proč hned několik kruhů? Otázky, na které i přes všechny současné vědomosti nemáme jasnou odpověď. Dle vědců se může jednat o prehistorické hodiny, konstruované dle postavení hvězd, případně pohřebiště nebo místo prehistorického sněmu. Mnoho lidí se domnívá, že kameny měly i nějaký mystický smysl, který je současné populaci skryt. Ať tak či tak, procházku okolo třech hlavních kruhů by si neměl nechat ujít žádný návštěvník.

 

Carloway Broch

Jen necelých deset kilometrů severně od Calanais se nachází další pozůstatek doby dávno minulé – Dun Chárlabhaigh, takzvaný Carloway Broch. Zvláštní kamenná dvouplášťová konstrukce byla postavena během posledního století před Kristem. Nyní, po více než dva tisíce letech, je těžké uvěřit, že tato několikapatrová budova kdysi sloužila jako obydlí pro širší rodinu a jejich dobytek. I během středověku byla stavba využívána. Tentokrát ovšem jen jako funkční úkryt. Dle dochovaných zpráv ji využil klan Morrisonů, který se zde úspěšně skrýval před znepřáteleným klanem MacAulay.

Budov v kategorii „Broch“ je na skotském území postaveno na tisíce. Carloway broch je ovšem jednou z nejlépe dochovaných staveb.

Gearrannan Blackhouses

Po dalších deseti kilometrech směrem na sever narazíte na Gearrannan Blackhouses. Jedná se o příklad tradiční ostrovní architektury. Seskupení kamenných domů s vřesovo-rašelinovou střechou zde tvoří malou vesničku. V současné době jsou domy zrekonstruované, vybaveny elektřinou a topením. Až do roku 1974 zde ale žili lidé bez tohoto „novodobého“ komfortu, a tak není divu, že se poslední obyvatel těchto ostrovních příbytků rád přestěhoval do moderního státem přiděleného domu několik kilometrů od tradiční vesnice.

 

Butt of Lewis

Na další atrakci jsme se museli vydat více na sever. Na Butt of Lewis, nejsevernější bod ostrova s tradičním majákem od Roberta Louise Stevensona, vede hlavní ostrovní cesta okolo dalších prehistorických staveb, mezi kterými nechybí ani nejvyšší samostatně stojící kámen ostrova. Jeho účel je tak jako význam ostatních prehistorických staveb sérií domněnek vědců. Pohřební místo? Navigační bod? Maják? Pravdu se asi nikdy nedozvíme.

 

Také Butt of Lewis má své nej. Dle Guinnessovy Knihy rekordů se jedná o největrnější místo ve Velké Británii. Jeho přírodní skalnaté pobřeží přitahuje tisíce mořských ptáků, stejně jako nespočet turistů. Pokud budete mít štěstí, můžete u jeho břehů kromě terejů, racků a jiných mořských ptáků pozorovat i lachtany, delfíny a možná i velryby. My jsme štěstí měli. Kromě lachtanů, kteří se skrývali před většími dravci v pobřežních zátokách, připluli i delfíni. Na hladině vody se objevila první ploutev a dav turistů začal jásat. Za chvíli byli delfíni všude. Rozděleni na dvě větší skupiny naháněli a koncentrovali ryby u pobřeží.

Začala jsem počítat. „Je jich tam minimálně dvacet,“ a s nadšením jsem podávala dalekohled Nele. Ve stádu nechyběla ani nejmladší delfíní generace. Po půlhodině zírání na hladinu Atlantiku jsme se rozhodly pohnout a prozkoumat větší kus skalnatého pobřeží. Co chvíli jsme ale kontrolovaly vodní hladinu. Od delfínů, kteří teď vyskakovali nad vodu a pleskali zády o hladinu, jsme se nemohly odtrhnout.

 

I počasí se začalo lepšit. Po několikakilometrovém okruhu okolo pobřeží jsme se nasyceny zážitky vydaly do hebridského velkoměsta – Stornoway. Je neděle, a protože se nacházíme na katolickém ostrově, všechny obchody včetně benzínových pump jsou zavřeny. Projíždíme poměrně nevzhledné, ničím zajímavé „ostrovní velkoměsto“ a pokračujeme směrem na jih.

 

Naší poslední zastávkou je uměle vysazený les, který se nachází na jihu ostrova Lewis. Pro Středoevropany se nejedná o žádný zázrak. „Taková naše Šumava,“ zkonstatujeme po chvíli, ale když vidíme nadšení místních dětí, je nám jasné, že se jedná o zdejší unikát. Na Vnějších Hebridách přírodní stromy téměř neuvidíte. I ty uměle vysazené mají co dělat, aby ve zdejších podmínkách přežily. Po procházce jednoho z místních okruhů nasedáme do auta a jedeme zpět do hostelu. Přeci jen, za chvíli už bude osm večer. 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS.......NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts