Vnější Hebridy 2017- cestopis 4. část

23.08.2017

24. 4. Den čtvrtý: Ostrov Lewis a jeho starověké památky 

 

Vstáváme do mraky zahalených Hebrid. Dnes má být opravdu hnusně. Bohužel, jak hned po probuzení zjišťujeme, předpověď se nemýlí. Prší jako z konve. V plánu máme odpočinkovou „turistickou objížďku“ ostrova Isle of Lewis.

 

Opouštíme tichou mořskou zátoku, kde je náš prázdný hostel situován, a vyrážíme na sever. Projíždíme okolo tabule „Vítejte na ostrově Lewis“, jediného znaku, že jsme se ocitli mimo Harris a pokračujeme na sever.

 

Naší první zastávkou je jedno z nejznámějších prehistorických nalezišť, kruhově uskupené menhiry Callanish (UNESCO). Prší… sněží. Obloha se halí do temnějších a temnějších barev. Mraky jsou tak nízko, že se jich téměř můžeme dotýkat. Déšť a sníh padá v pravidelných závěsech. Přijíždíme do malé osady Callanish. Všude okolo nás je temno. Jen nad námi občas prokoukne slunce. Nesněží ani neprší, ale závěsy srážek můžeme pozorovat všude okolo.

Jdeme se podívat na první hlavní kamenné kruhové uskupení. Nikde nikdo. Všichni turisté se asi zalekli počasí a rozhodli se zůstat doma. Temná obloha náhle propustí několik paprsků slunečního svitu. Kameny jsou nasvícené jako v divadle. Nádhera. Po obhlídce hlavního kruhu se jdeme projít a pokochat dalšími místy. Celkem je okolo osady Callanish více než 20 samostatných kruhů. Většina turistů ale navštíví pouze 3 hlavní. (Popravdě jsem si nikdy těch dalších desítek nevšimla. A ani nevím, kde je hledat. Zda se nejedná jen o nějaké základy kruhů.)

 

Po čtyřkilometrové procházce se vracíme zpět k parkovišti. Teplo a wifi spojení jsou hlavními důvody, proč se nakonec ještě zastavujeme ve zdejší kavárně. Kontrolujeme předpověď počasí na další dny. „Je to strašný,“ uzavírám a zakusuji se do svého tradičního skotského sladkého pečiva „scone“, které zapíjím horkým čajem.

Po půlhodině se zvedáme a pokračujeme dál. Další zastávkou je nedaleká stavba Broch Carloway. Jedná se o kruhovou dvouplášťovou stavbu, která se ve Skotsku v hojné míře stavěla v průběhu 6. století. Broch Carloway je jednou z nejzachovalejších staveb tohoto typu na území Skotska.

 

Obcházíme celou budovu ze všech stran a pokračujeme opět na sever k tradičním hebridským domům s vřesovou střechou, které ještě v nedávné době sloužily ostrovanům jako regulérní obydlí. Platíme symbolické vstupné a jdeme se podívat do zdejšího muzea ostrovního života. Kromě muzea slouží některé z kamenných domů v osadě Gearrannan také jako hostel, ve kterém se můžete ubytovat.

 

„Dnes je opravdu aprílové počasí,“ pomyslím si, když se z úplně jasné oblohy začnou sypat závěje sněhových vloček. Stačí minuta a zdejší přeháňka je pryč. Obcházíme domy a nakukujeme do oken. „Stavení jsou krásná, ale žít v nich?,“ projela mnou vlna chladu: „To ne!“

Nasedáme do auta a směřujeme opět na sever. Prší a sněží. Další zastávkou je prehistorický kruhový kamenný kruh Steinacleit. Začíná to vypadat, že jsem s počasím nějak domluvená. Vysedáme z auta a svítí slunce. Obcházíme zbytky prehistorické památky a nasedáme opět do auta.

 

Poslední archeologickou lokalitou na naší cestě po ostrově Lewis je obrovský osamocený menhir Clach an Truiseal. Pak už směřujeme k nejsevernějšímu bodu ostrova, kde nás vítá bouře a Stevensonův maják. Přijíždíme na Butt of Lewis. Vítr je tak silný, že se nám téměř rvou dveře od auta. Prší v horizontálním směru. Vzdáváme a jedeme do „hebridské metropole“, Stornoway.

 

Tady nás vítá silné sněžení. Pauzička v tradičním skotském baru, nákup potřebných potravin a hlavně hůlek. Vracíme se směrem na hostel. Hory na ostrově Harris jsou zaváté sněhem. Překrásné pohledy a pak už krásný horký krb a zasloužená pohoda :).

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS - NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts