Francouzské Camino 2017- 1/7

31.08.2017

Francouzské camino 10. - 24. 5. 2017

Camino Frances, nebo chcete-li Francouzské Camino patří mezi nejpopulárnější dálkové trasy v Evropě. Každoročně se do Santiaga vypraví stovky tisíc poutníků. Někteří jdou pěšky, někteří zvolí k „dopravě“ kolo, někteří se „vezou“ na koni. Není důležité, kde začnete, zda zavřete dveře od svého domu a vyrazíte na tisíci kilometrovou pouť nebo zda se rozhodnete pro posledních sto kilometrů. Důležité je jen jít… a samozřejmě si pouť i patřičně užít :).

 

Letos jsme do Santiaga vyrazili z Astorgy. Dle různých zdrojů je tato pouť dlouhá 260 km až 270 km. Říkáte: „Šílenství! To nikdy nemohu ujít!“ Většina poutníků z naší skupiny se obávala podobného. „Zvládnu to? Mám na to fyzickou sílu? Nebudu mít spoustu puchýřů? Proč to vůbec dělám…“ A nejspíš spoustu dalších otázek před cestou hlodalo v hlavě. Jak se nám šlo? Jak jsme se měli? Opravdu jsme tolik trpěli? Nebo to byla spíš nuda? O tom je tento cestopis. Užijte si čtení J. S láskou, Klára

 

10. 5. Přílet do Santiaga a cesta pozpátku.

Je středa 4 hodiny ráno. Zvoní budík. Oblékám své předem připravené oblečení a nahazuji batoh. Můj let odlétá za 3 hodiny. Dnes je první den naší pouti do Santiaga. Jako vždycky, i nyní pociťuji obavy. „Bude se pouť líbit? Budou všichni spokojení? Užijeme si naši cestu? Bude dobré počasí? Zvládneme to?“ nasedám do letadla, které mě během necelé dvou hodinky dopraví z Edinburghu do Viga.

 

První špatná zpráva. Líba je nemocná. Pouť vzdává. „Škoda, že jsem se to nedozvěděla dříve,“ pomyslím si a začínám přemýšlet, jak by mohla na pouť i přes svá bolavá záda. (Během pouti je možné zavazadla nechat převážet.)

 

Přejíždím do města a přestupuji na autobus směřující do Santiaga. Tři hodiny odpoledne. Převlékám kalhoty za kraťasy. Jsem v Santiagu, našem cíli a začátku. Za necelé dvě hodinky se potkávám s prvním členem naší výpravy, Katkou, která je v Santiagu už od včerejška. Ubytováváme se v bývalém klášteře, Seminario Menor.

 

Šest hodin odpoledne. Vyzvedávám další účastnici, energetickou Gabrielu. Jdeme se ubytovat a projít do města. Čas se pomalu krátí. Jdu opět na autobusové nádraží a jedu na letiště, kde nás má čekat zbytek výpravy, která přilétá v 22:00. Vracíme se do města a jdeme spát. Přeci jen, zítra nás čeká dlouhý přejezd autobusem do Astorgy a prvních téměř 14 kilometrů.

11. 5. Nekonečných 5 hodin v autobuse a prvních několik kilometrů za námi

Čtvrtek 6:30. Zvoní budík. Vstáváme, balíme a začínáme naši dvoutýdenní ranní rutinu. Spoj do Astorgy vyjíždí v 8:00. V 7:15 jsme již nastoupeni před albergue (hostel, poutnická ubytovna) a vyrážíme na nádraží. Snídaňová pauza, a poté už nasedáme do nekonečně se vlekoucího autobusu. Je 13:30. Astorga nás vítá polojasnou oblohou. Jdeme si koupit nějaké svačinky a ve zdejší překrásné katedrále dostáváme první razítko do kredenciálů (poutnických pasů).

 

Vyrážíme na cestu. Proplétáme se skrz Astorgu a pokračujeme okolo silnice, luk a polí na západ. Po celo-dopoledním sezení jsme namotivováni. Jdeme svižnou chůzí vpřed. Někteří téměř běží. Začínám přemýšlet, zda jsem neměla udělat trasu o trochu složitější. Nechci, abychom se na pouti „nudili“.

 

Obloha je zahalena do kobaltově temné barvy. Na horizontu pozorujeme proudy vodních srážek. Je příjemně. Okolo dvaceti stupňů. Po prvních devíti kilometrech usedáme na první pauzu. Malé občerstvení a pokračujeme dál.

 

Do El Ganzo, našeho dnešního cíle přicházíme okolo půl šesté. „13,7 km s batohem na zádech za 4 hodiny včetně pauzy? Jsme tu nějak brzy,“ přemýšlím v hlavě. Ubytováváme se a jdeme na večeři. Zítra je nahlášen odchod na 7:00.

 

NÁSLEDUJÍCÍ DEN

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts