Vnější Hebridy 2017- cestopis 6. část

25.08.2017

26. 4. Den šestý: K nejstaršímu majáku a trajektem na Jižní Uist 

Dnes nás čekalo „velké stěhování“. Opouštěli jsme náš osamocený hostel v osadě Rhenigidale (ostrov Harris) a pokračovali naši výpravu směrem na jih do tradičního hostelu v Howmore (ostrov Jižní Uist).

 

Vzbudili jsme se do sluncem zalitého dne. Posnídali, rozloučili se s hostelem a výhledem na moře a zamířili na jih. Naším cílem byl malý ostrov Scalpay, který jsme se za dnešní dopoledne rozhodli obejít.

Scalpay je typický skotský ostrov pokrytý bahnem, rašelinou a kapradím. Místní se zde živí hlavně rybolovem a chovem mořských plodů. S Jižním Harrisem je ostrůvek propojen mostem, takže nemusíte čekat na žádného převozníka. Vede tu jedna silnice a jedna rádoby okružní trasa pro pěší.

 

Většina návštěvníků ostrova má za cíl zdejší maják Eilean Glas, který se řadí mezi nejstarší majáky západního pobřeží. Konkrétně patří mezi čtyři první majáky, které byly na západním pobřeží Skotska vystavěny. Navíc se jedná o první maják postavený na Vnějších Hebridách. Eilean Glas se nachází na východním pobřeží ostrova. K navigaci poprvé zasvítil už v roce 1789. Kdy byl dostavěn a zprovozněn dle plánů Thomase Smitha.

I pro nás je hlavním lákadlem maják. Na rozdíl od většiny turistů parkujeme ale auto na druhé straně ostrova u rozšířené části silnice a směřujeme přes bažinatou rádoby cestičku okolo vodních ploch na východ. Naši trasu nám značí ledabyle umístěné tyče, od kterých je vždy vidět alespoň jedna další značka.

 

Přesto, že terén není nijak jednoduchý, svítí sluníčko a my si užíváme výhledy jak na východ, kde se nachází ostrov Isle of Skye a pevnina, tak na západ, kde ční silueta hor ostrova Harris. Po několika kilometrech a vyviklaných kotnících docházíme konečně k turistické cestě. Pohyb po štěrku je výrazně rychlejší, a tak se najednou ocitáme u bílo-červeného majáku. Obcházíme polorozpadlé opuštěné budovy a přicházíme až k mlhovému rohu, který doplňoval službu majáku v případě mlžných dní a nocí.

Je úplně jasno. Kocháme se výhledy po okolí, a poté pokračujeme kolem pobřeží na jihozápad. Vnější Hebridy máme jako na dlani. Je nádherně, a tak se neustále zastavujeme a fotíme. Přicházíme k jediné silnici, na které během půlhodinové chůze potkáváme pouze tři automobily. Takový je tu klid.

 

Vracíme se k autu, nasedáme a uháníme směrem do městečka Leverburgh, odkud nám má co nevidět vyjíždět trajekt na ostrov Berneray. Je tak nádherně, že i během jízdy autem musíme zastavovat. Pověstné bílé pláže na Jižním Harris se nám ukazují v nejlepších barvách. Trajekt tak tak, že stíháme. Nakonec vjíždíme na loď a máváme severněji položeným ostrovům.

Trajekt na ostrov Berneray trvá něco okolo hodiny. Jedná se ale spíše o vyhlídkovou jízdu, během které musí loď neustále kličkovat mezi jednotlivými menšími ostrůvky. Pokud se budete dívat pozorně, určitě zde spatříte stádo tuleňů. S trochou více štěstí, narazíte i na mořské vydry.

 

Vystupujeme na Berneray a přejíždíme na ostrov Severní Uist, kde se ještě zastavujeme u pohřební mohyly Barpa Langass. Pak už nás čeká pouze nákup potravin a cesta na jih do Howmore. I zdejší hostel je téměř poloprázdný. Kromě dvou cyklistů jsme v celém komplexu budov sami.

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS - NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts