Do Santiaga v červnu 1/5

18.09.2017

První kroky

14. 6. středa; Ani ne po měsíci se opět vracím na místo činu. Je něco okolo druhé hodiny odpoledne a já přijíždím do Santiaga. Na rozdíl od minulého měsíce je tento výlet výrazně komornější. Jdeme pouze ve dvou :) . Verča, jediná účastnice, přilétá ve 22:00 na letiště, a poté se přemisťuje na autobusové nádraží do centra města, kde ji vyzvedávám. Obě dvě jsme opravdu hodně unavené, a tak jdeme přímo do Albergue a spát.

 

15. 6. čtvrtek; Vstáváme okolo sedmé hodiny ranní, balíme a vyrážíme na autobusové nádraží, které je od ubytovny 10 minut chůzí. Nasedáme do autobusu jedoucího do Astorgy. Je vedro a má být ještě větší. V 13:20 vystupujeme v našem počátečním místě, na autobusovém nádraží v Astorze. Na zdejší tabuli kontrolujeme teplotu: „pouze“ 31°C.

Jdeme si koupit oběd, a poté už přicházíme do historického centra ke katedrále. První razítko do kredenciálu zaznamenáno. Obědváme ve stínu a pozorujeme krásnou monstrózní stavbu katedrály. Okolo druhé hodiny se zvedáme. Před sebou máme 270 km.

 

Procházíme skrz vyhřáté ulice. Kraťasy a tílko to jistí. Za městem dobíráme vodu u první studánky. Slunce nás spaluje za živa, a tak v podstatě jdeme od jedné kašny k druhé a máčíme si hlavy. Snad kvůli vedru se Verče dělá první puchýř. Náplast, jako rychlá pomoc to jistí jen na několik kilometrů. Puchýř se s každým krokem ozývá víc a víc.

 

Bez kloboučku nebo alespoň šátku bychom měly už úpal. Verče začíná být už blbě. Zastavujeme. Pijeme a dáváme si „rychlé cukry“. Je to trochu lepší, a tak pokračujeme skrz planiny do Santa Catalina de Somoza. Přemýšlím nad květnovým caminem a začínám si uvědomovat, jak obrovský rozdíl může způsobit změna teploty počasí.

V Santa Catalina de Somoza zastavujeme u prvního baru a dáváme si čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů. Před námi jsou čtyři kilometry cesty. Je odpoledne. Slunce občas zakryje mrak, za který jsme neskonale vděčné. Přicházíme do El Ganso a jdeme se ubytovat. Shazujeme batohy v poloprázdném albergue. Odpočinek, praní zpocených svršků a večeře, po které si jdeme lehnout. Prvních 13,7 km za námi.

 

16. 6. pátek; Po včerejší útrpné cestě se necháváme inspirovat francouzskými poutníky a vstáváme v pět ráno. Venku je příjemně. Balíme všechny věci a za tmy vyrážíme do ztichlé krajiny. Na nejfrekventovanější poutní evropské cestě nikde nikdo. Jen my v kraťasech a mikinách.

 

Dnes má být 38 °C. S prvními slunečními paprsky cítíme příval teplého vzduchu. Okamžitě sundáváme mikiny. Jdeme jen v tílkách. Stoupáme do kamenité cestě do vesničky Foncebadón. Je okolo 10:00. Potíme se. Sedáme si do stínu a dáváme si pauzičku :). Před námi je vrchol Cruz de Ferro (1505 m), a poté hřebenová cesta přes Manjarín a vrchol Alto Altar (1515 m). Teplota stoupá s každým našim krokem. Naštěstí jsme v horách, a tak predikovaných 38 °C zatím nehrozí.

Začínáme klesat do vesničky Acebo. V Riego de Ambros, našeho cílového místa jsme okolo druhé hodiny odpoledne. Slunce začíná být opravdu nesnesitelné. „Dnes to až do Molinasecy nedáme,“ rozhoduji a jdeme se ubytovat.

 

Nevím, kam se ztratili všichni poutníci, ale opět jsme v téměř poloprázdném albergue. Je obrovské vedro. Tak velké, že se nedá spát. Ani místní nechápou. „V červnu má být okolo 25°C, maximálně 30°C. Tohle je šílené,“ oznamuje nám správcová albergue, kde si dáváme nohy vzhůru a odpočíváme.


NÁSLEDUJÍCÍ DEN

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts