Vnější Hebridy 2017- cestopis 7. část

26.08.2017

27. 4. Den sedmý: Ostrov Eriskay a divocí koně kam se podíváš 

A zase to začíná: tradiční skotská snídaně, zabalení věcí a výjezd za dobrodružstvím. Hostel v Howmore se nachází nedaleko pláže mezi loukami a historickými památkami. Tak jako na celých Vnějších Hebridách, i tady je dokonalý klid, a tak se nakonec rozhodujeme ke změně plánu, a v hostelu zůstáváme ubytováni po zbytek návštěvy Hebrid.

 

Odjíždíme z ubytování po rovinatém ostrově směrem na jih. Dnešním cílem je malebný ostrov Eriskay, který je spojen s Jižním Uist poměrně nedávno postavenou dlouhou hrází. Parkujeme auto u zdejšího vyhlášeného baru Am Politician. Přezouváme se do pohorek a nasazujeme návleky. I dnes „jdeme na kopec“. Naším cílem je zdejší nejvyšší hora Beinn Sciathan (186 m).

 

Tak jako vždy, volíme i teď cestu přímo vzhůru. Téměř dvě stě výškových metrů překonáváme za půlhodinku svižnější chůze. Přesto, že máme z vrcholu krásné výhledy, zdejší vichr nám nedovoluje zůstat déle. Sestupujeme tedy mimo hlavní vrcholovou část a děláme pauzičku s výhledem na sousedící ostrov Barra. Není kam spěchat.

 

Po dobytí energie pokračujeme směrem na východ k lidmi zapomenutému skalnatému pobřeží. Sestupujeme příkrou úžinou a za nedlouho jsme již u moře. Dalekohledem kontroluji mořskou hladinu, zda neuvidím delfína nebo jiné zajímavé zvířátko. Nikde nic.

Pokračujeme tedy okolo pobřeží až k závětří, kde si dáváme další, tentokrát obědovou, pauzu. Opět kontroluji mořskou hladinu, když v tom: „Júúú, podívejte,“ vykřiknu a začnu mávat rukama směrem k nedalekému ostrůvku: „Mořská vydra!“ Po třech letech hledání jsem ji konečně opět spatřila. Mořské vydry jsou hravá zvířátka, kterých by mělo být na zdejších ostrovech tisíce. Já jsem bohužel měla štěstí jen jednou. (Což místní vůbec nechápou :) .)

 

Bez cesty, volnou krajinou, kde občas uvidíme nějakou tu zapomenutou roky neostříhanou ovci, jdeme dále až k malé cestičce směřující k přístavnímu molu, odkud vyjíždí trajekty na ostrov Barra. Opět začíná pršet, a tak se jdeme na chvíli schovat do zdejší budky. (Internetový signál to jistí.)

 

5 minut a je po dešti. Nasyceni novinkami ze světa pokračujeme po bílých eriskejských plážích zpět k autu. Evička je ve svém živlu. „Mušle, všude samé mušle,“ oznamuje co chvíli, a s radostí začíná vybírat ty nejlepší kousky.

 

Přicházíme na parkoviště k zaparkovanému autu a rozhodujeme se pro návštěvu restaurace Am Politician. Postupně se vyjasňuje, a tak se po malém občerstvení jdeme zase k plážím.

Eriskay je krásný ostrov. Turisté sem jezdí za nezapomenutelnými scenériemi, návštěvou bílých pláží a hlavně za Eriskejskými poníky, kteří se zde volně pasou. I my máme to štěstí a v poslední chvíli, těsně před odjezdem potkáváme celé jejich divoké stádo.

 

Na ostrově Jižní Uist žije ve volné přírodě ještě jeden typ poníků, výrazně zakrslejší druh poníků Shetlandských. Na cestě zpět k hostelu se tedy rozhoduji pro malou zajížďku. Poníci tu žijí volně a tak není vůbec jisté, zda je uvidíme. Na úzké jednoproudé silničce, kam odbočujeme z jediné hlavní silnice, ale narážíme na stádečko tří kousků, kteří si to štrádují směrem na západ.

 

Zdejší poníci jsou na turisty zvyklí, a tak začínají hned somrovat. Nakukují do auta a vůbec se nás nebojí. Vracíme se na hostel, dáváme si malou pauzičku, a protože je venku poměrně hezky, rozhodujeme se ještě k návštěvě pláží okolo hostelu. Pak už nás ale opravdu čeká jen večeře a klidný spánek.

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS - NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts