Vnější Hebridy 2017- cestopis 9. část

28.08.2017

29. 4.; Den 9: Pláže, pláže, všude samé pláže 

Po včerejších výkonech v horách a večerní malé oslavě jsme se rozhodli pro ranní pomalý start. Po snídani a zabalení potřebných věcí k jednodennímu výletu jsme nasedli do auta a vyrazili tentokrát směrem na sever. Projeli jsme skrz hráz rozdělující ostrovy Jižní Uist a Benbecula a pokračovali dál.

 

Ostrov Benbecula je spíše seskupením mnoha menších či větších ostrůvků. Cesta mezi nimi působí občas jako labyrint. Pro automobily tu existuje jedna jediná silnice, která vede spíše po uměle vybudovaných hrázích, než po rostlém povrchu. Na každém kilometru tu potkáte ceduli „Pozor, přecházející mořské vydry“. Je to místo s obrovským množstvím hnízdícího ptactva a mořských ryb. Při východu nebo západu slunce jsou zdejší vodní hladiny zabarveny do všech možných barev. Nádhera

My ale směřujeme po A865 dále na sever. Naším prvním cílem je Přírodní rezervace Balranald, která se nachází na severozápadním výběžku ostrova Severní Uist. Parkujeme auto u improvizovaného parkoviště, kde se nachází i toalety, které s radostí využíváme a jdeme se projít po zdejším několikakilometrovém okruhu.

 

PR Balranald je známá a oblíbená hlavně u ornitologů, kteří se na Vnější Hebridy sjíždí z celého světa. Od května do července je tu rušno. Právě v této době sem totiž přilétají obrovská hejna mořských hnízdících ptáků, jejichž cesta má jediný účel: přivést na svět novou generaci. Nezapomeňte si proto dalekohled. Určitě nebudete litovat.

Kromě mořského ptactva tu ale potkáte i opeřence suchozemské. Křik a povyk je tu zvláště v období konce května, kdy si jednotlivé druhy hledají své partnery. Přírodní rezervací vede malá kůly značená pěšinka. I přesto, že hnízdiště lákají k bližšímu průzkumu, pokuste se zůstat na pěšině a neručit (nestresovat sovu přítomností) okolní ptactvo.

 

Přes ten všechen shon se hlavně nezapomeňte dívat i směrem na moře. Pokud budete mít štěstí, můžete zde objevit tuleně, nebo dokonce i neškodného žraloka obrovského, který se zde jednou za čas může vynořit.

 

My jsme do rezervace Balranald přijeli příliš brzy. Na zdejších loukách, které ještě nebyly pokryty květinovými pásy, jsme potkali jen několik hnízdících skupin. I tak se nám ale naše návštěva líbila. Rozlehlé louky, bílé pláže a skalnaté pobřeží, do kterého narážely několika metrové vlny společně s modrou oblohou, vytvářely ideální prostředí k nezapomenutelným fotografickým záběrům.

Po návštěvě přírodní rezervace jsme se vydali opět na sever. Objeli ostrov Severní Uist a pokračovali na východ k hrázi ostrova Berneray.

Berneray je malý ostrov na severu proslulý svou pětikilometrovou (!) bílou pláží a loukami posetými květy. Je tu opravdu nádherně. Mnoho návštěvníků zdejší ostrov považuje za Karibik, případně za ráj. Já se kloním k druhé variantě. Pokud zde tedy alespoň trochu svítí slunce. Obcházíme úplně prázdnou pláž (Stále ještě v bundách.) a jdeme si dát kafíčko a čajík do zdejšího hostelu. Ano, čtete správně. Do hostelu, kde nejsme ubytováni. Pokud si myslíte, že to někomu vadí, jste na omylu. Na Hebridách to prostě funguje trochu jinak :) .

 

Po čajíku, kávičce a koláčku se vracíme směrem na jih po východní straně ostrova Severní Uist. Naší poslední zastávkou jsou menhiry Pobull Fhinn. Bílé pláže nyní měníme za rašelinové pláně. „Neskutečné, jak je zdejší krajina rozmanitá,“ pomyslím si cestou zpět do Howmore.

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS - NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts