Cesta na sever 2/8

26.09.2017

Výšlap na Suilven

1. 7. sobota; Vstáváme do skotského slunečného dne, což znamená, že přes mraky vidíme i nějaká ta modrá bezoblačná místa. Dnes máme v plánu výšlap na „mystickou“ horu Suilven (731 m n. m.). Balíme všechny potřebné věci na půldenní/celodenní výlet a zbytek vybavení necháváme v bothy. „Tady jste ve Skotsku. Tady se nekrade,“ odpovídám, když se mě holky ptají, zda v bothy nechávám i peníze a drahé vybavení.

 

Loučíme se s Američany, kteří už také pomalu balí, a vycházíme do chladného rána. Jdeme po příjemné suché cestě, která křižuje místní přírodní rezervaci Inverpolly. Po prvních čtyřech bezproblémových kilometrech opouštíme hlavní údolní cestu a vydáváme se doprava směrem vzhůru k patě hory.

Hora Suilven, v galštině Sula Bheinn, je tvořena torridonským pískovcem, zatímco zbytek zdejší krajiny, ze které tato hora strmě stoupá, patří do kategorie tvrdší Lewisianské ruly. I přesto, že je Suilven vysoký „pouze“ 731 metrů, k jeho zdolání musíme překonat téměř 600 výškových metrů. Opouštíme tedy vřesoviště a bažiny a stoupáme ostře vzhůru. Pohodlná cesta se brzy mění v suťové pole.

 

S každým krokem vzhůru se nám otevírají nové a nové pohledy do údolí. Jdeme samy. Nikde ani živáček. Jsme tak vysoko, že dokážeme rozpoznat obrysy městečka Lochinver, za kterým se leskne nekonečná hladina Atlantského oceánu. Dívám se na rychle plující oblaka a trochu trnu. Všude okolo nás vidím závěsy vodních srážek. Vlevo, vpravo i před námi, na všech horizontech prší.

 

Po strmém výstupu se dostáváme do sedla mezi východní a západní vrchol. Odměnou nám jsou úžasné výhledy po okolní krajině, která je současně osvětlena dramatickým světlem slunečních paprsků a zatemněna nepropustnou hradbou mraků. Třpyt a temnota. Nádhera.

Fouká teď tak silný vítr, že se musíme přiobléci. Péřová zimní bunda společně s čepicí a rukavicemi to jistí. Volíme cestu na západní vrcholek, oficiální nejvyšší bod Suilvenu. Stoupáme po štítu hory stále vzhůru, až na náhorní planinu, kde se nachází oficiální vrcholová pyramida. (pozn. Na skotských vrcholcích typické evropské kříže nenajdete.)

 

Před větrem se schováváme za vrcholovou pyramidu a obdivujeme výhledy do krajiny. Mraky jsou teď tak nízko, že se jich téměř můžeme dotýkat. Začíná být opravdová zima, a tak chtě nechtě musíme vyrazit na cestu zpět.

 

Při sestupu potkáváme první výletníky. Zdravíme se a pokračujeme po strmé cestě dolů. Jdeme pomalu. Kameny nám co chvíli pod nohama ujíždí. Nemáme z toho dobrý pocit. I přesto, že jsme zatím úplně suší, vodní závěsy se blíží přímo na nás. Snažíme se nezastavovat. Prosím horu, aby nás pustila v pořádku dolů. Konečně se dostáváme z hrany hory na schůdnější a rovinatější cestu. Fouká silný západní vítr. Schováváme se za vyvýšeninu a dáváme si krátkou pauzu.

Temné mraky nás děsí. Zvedáme se a začíná pršet. Nejdřív jen mží, poté prší a nakonec jdeme totálním slejvákem. Když si k tomu přidáte silný západní vítr, voda nám teď chvístá přímo do obličeje. I přes nepromokavé oblečení a pláštěnky jsme durch.

 

S jedinou myšlenkou na oheň a suchou bothy zrychlujeme tempo. Konečně vidíme odbočku k chatičce. Sundáváme veškeré mokré oblečení a rozděláváme oheň. Při pohledu na malý skomírající ohýnek a rozvěšené oblečení po celé místnosti, přemýšlím, zda nám všechny věci stihnou do zítřka uschnout.

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPISNÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts