Isle of Skye 2/5

17.10.2017

6. 8. neděle; Cesta z Camasunary do Sligachan

Vstávám za zvuků deště. Prší tak, že není vidět ani na okolní hory. Přemýšlím, zda nezměnit program. V takovém slejváku nemá smysl chodit do hor. Vařím čaj a snídani. Obloha se začíná projasňovat. Přestává pršet.

 

Anička s Tomem vstávají do úplně jiné reality. „Dobré ráno. Jé, venku je docela hezky, že?,“ oznamují mi a já jim podávám čaj a hrnec s kaší. Pořád přemýšlím, zda má smysl chodit do mlhou zastřených hor. „Co si tím budeme dokazovat?!,“ běží mi v hlavě. A pak se zeptám, zda nebude vadit překopat celý plán. „Ne, určitě. My jsme pro všechno, co vymyslíš,“ slyším, a tak se nakonec balíme a místo do hor procházíme skrz údolí k hotelu Sligachan.

 

Cestu, kterou jsme měli absolvovat až další den, tedy procházíme dnes. Je pod mrakem, ale neprší. Jdeme po mokré cestičce, přímo na sever. Okolní hory jsou zahaleny v mracích. Fouká. Midges jsou pryč. Zastavujeme se a dáváme pauzičku.

Překračujeme jeden potok za druhým. Začíná krápat. Fouká jihozápadní vítr. Intenzita srážek stoupá. Déšť nám za chvíli polévá celá záda. Hotel Sligachan je na dohled. Posledních několik stovek metrů. Konečně v suchu.

Aničku s Tomášem nechávám v teplé a suché restauraci. Sama se pokouším dostat zpět do Elgolu, kde jsme předchozího dne nechali auto. I přesto, že mi za nedlouho jede autobus, zkouším nejdřív rychlejší variantu: stopovat.

 

Nečekám ani pět minut a zastavuje mi první auto. Pán mě veze až do Broadford, kde vůbec neprší. Děkuji a odbočuji na menší cestičku vedoucí do Elgolu. Nikde nikdo. Žádná auta. Jdu chvíli pěšky, když v tom za sebou uslyším první vůz. Nezastavuje. Pokračuji tedy dál. S druhým autem mám větší štěstí. Zastavuje a já nasedám. Dvě paní z Edinburghu se jedou podívat do Elgolu. Loučíme se u mého auta a já děkuji za odvoz.

Za dvě hodiny jsem zpátky v hotelu Sligachan. Anička s Tomem akorát dopíjí čaj, a tak můžeme vyrazit dál. Jedeme na sever, směrem do největšího městečka na ostrově, Portree. Zastavujeme na parkovišti a jdeme se podívat do barevného přístavu. Opět neprší. „Jakoby všechny mraky zůstaly v Cullins,“ říkám si při pohledu vzhůru.

 

Procházíme přístav, a jdeme se podívat i do centra kamenného městečka. Kupujeme pětilitrovku vody. Bothy, kde jsme dnes ubytováni, nemá okolo sebe žádný pitný zdroj. Nasedáme do auta a jedeme po severovýchodním pobřeží vzhůru. Projíždíme okolo skalní jehly Old Man of Stoor, která je úplně zahalena v mracích. Opět prší. Nezastavujeme, návštěva by v takovém počasí neměla význam.

Jedeme až na úplný sever a u červené budky odbočujeme na parkoviště. Balíme si věci na dnešní večer a zítřejší ráno, obouváme pohorky a vyrážíme po hezké cestičce k výběžku Rubha Hunish. Po necelé hodince chůze přicházíme k bothy Lookout, jedné z nejslavnějších a nejkrásnějších bothy ve Skotsku.

 

Vevnitř nás čekají „staří dobří známí“ z předchozí bothy. Sešlo se nás tady hned několik skupinek. Užíváme si multikulturního a multi-národnostního večera. A pak uléháme spát.

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS.......NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts