Cesta na sever 3/8

27.09.2017

2. 7. neděle; Vodopády, oceán a mořské zátoky

Neuvěřitelné se stalo skutkem. „Všechno oblečení je suché!,“ jásám hned po probuzení. Po vydatné snídani balíme veškeré naše věci, uklízíme bothy a zapisujeme se do zdejší knihy návštěv. K autu se vracíme stejnou cestou, jakou jsme předevčírem přišly.

 

Přijíždíme do městečka Lochinver. Konečně opět internetové připojení. Kontrolujeme, jak se za dva dny naší nepřítomnosti změnil svět a politická situace. (Překvapivě zjišťujeme, že nijak.) Díváme se na předpověď počasí. Dopoledne má být pod mrakem, ale bez deště a sucho. Odpoledne se máme připravit na intenzivní dešťové přeháňky.  S myšlenkou, že: „Komu by se chtělo balit za deště,“ využíváme suchého počasí a připravujeme batohy a výbavu na další dva dny.

Nasyceni internetem a zprávami ze světa odjíždíme z Lochinver směrem na jih, na parkoviště u vodopádů Falls of Kirkaig. Běžně plné parkoviště je nyní téměř prázdné. „Turisti se nejspíš zalekli předpovědi počasí,“ říkám si sama pro sebe a přibaluji nepromokavou bundu. Na obloze pozoruje temné mraky, ale zatím neprší.

 

K vodopádům vede poměrně dobrá cestička, takže ani nepotřebujeme návleky. Jdeme skrz údolí po hraně kopce stále vzhůru. Dáváme si pauzičku. Na horizontu pozorujeme vodní masu valící se přímo na nás. „Máme tak 5 minut,“ oznámím holkám a začínám rychle balit. Příliš jsem se nemýlila. Přichází silná dešťová přeháňka. Dalších pět minut a je po dešti.

 

Po třech kilometrech přicházíme na rozcestí. Odbočujeme z hlavní cesty doprava a začínáme klesat k vodopádům, které jsou slyšet už z dálky. Přicházíme na úzkou strmou cestičku, kterou se dostáváme až k patě obrovského vodopádu. Chvíli pozorujeme padající vodní masu, když v tom nás objeví midges, malinký otravný kousavý hmyz. Snažíme se překonat vzniklé úskalí, ale po pár minutách stejně vzdáváme. Vracíme se na hlavní cestu, kde fouká a midges nejsou.

Oproti předpovědi počasí, která slibovala déšť, se obloha postupně vyjasňuje. Nasedáme do auta a přejíždíme na severozápad k majáku Stoer. Obloha je nyní jedním slovem: dramatická. Obouváme opět pohorky a oblékáme návleky. Od majáku se vydáváme po neznačené cestičce okolo pobřeží na sever.

 

Od oceánu přichází první dešťové kapky. Zvedá se vítr a kapek přibývá. Jdeme teď opět v nepěkném slejváku, který jen občas zmírní svou intenzitu na slabé krápání. Konečně se nám odkrývá pohled na skalní jehlu Old Man of Stoer. Přemýšlíme, zda má cenu trápit se v dešti a pokračovat, nebo zda nám pohled z dálky stačí. Nakonec se rozhodujeme pro variantu B a vracíme se přes vnitrozemí a rašelinové pole zpět k majáku. Po několika minutách jako naschvál přestává pršet. Vítr je ale pořád dost silný, a tak ještě než dojdeme k autu, jsme zase úplně suché.

Od majáku se vydáváme po vyhlídkové cestě přes vesnici Drumbeg do vesničky Kylestrome. Celou cestu nám prší jako z konve. Sotva ale zaparkujeme, déšť ustává a je zase sucho. Necháváme auto na místním parkovišti, nahazujeme batohy a jdeme po příjemné štěrkové cestičce směrem k bothy Glendhu, našeho dnešního nocoviště.

 

Po 7,2 kilometrech, které vedou okolo mořské zátoky Glendhu přicházíme do ztichlého stavení. Právě včas. Začíná pršet jako z konve. Chajdu, i její čtyři prázdné místnosti máme jen pro sebe. Navíc zde nějaká dobrá duše nechala spoustu dřeva, a tak hned rozděláváme oheň a „pohodičkujeme“.

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPISNÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts