Cesta na sever 4/8

28.09.2017

3. 7. pondělí; Z Glendhu do Glencoul a ještě dál

Dnes nás čeká nejtěžší den celého výletu. Po opravdu vydatné snídani balíme všechny věci a vycházíme z bothy. Začíná šílený slejvák, a tak se zase vracíme zpátky dovnitř. Dle předpovědi má dnes být úplně jasno. Při pohledu z okna to ale tak vůbec nevypadá. Po dvaceti minutách se situace venku uklidňuje.

 

Nahazujeme tedy batoh podruhé a vydáváme se po cestě dále až na konec údolí. Odbočujeme z hlavní trasy doprava a překračujeme most. Hladina zdejšího potoka je výrazně vyšší než normálně a po skalách tečou nově utvořené vodopády. Krajina už nedokáže absorbovat více srážek. Přetéká.

 

Cestou necestou po opačné straně zátoky pokračujeme přes kapradinové porosty směrem do údolí Glencoul. Začíná pršet. Jako by nestačilo, že zdejší kapradiny jsou už tak úplně mokré a zamokřují naše oblečení od paty až k hlavě. Konečně se dostáváme skrz kapradinové pole a velké kameny na normální cestu. Přestává pršet, obloha se začíná vyjasňovat. Nad oceánem už pozorujeme modrou oblohu. Že by se předpověď nemýlila?

Poslední pohled do údolí Glenghu a vcházíme do údolí Glencoul. Jdeme teď vysoko po hraně hory a začínáme klesat. Před námi se objevuje výhled na konec údolí s jedním z nejvyšších skotských vodopádů, vodopádem Eas a Chual Aluinn.

 

Je poledne, a tak zastavujeme v bothy Glencoul a děláme obědovou pauzičku. Projít předchozích šest kilometrů nám zabralo téměř čtyři hodiny! „Ještě nejsme ani v půlce,“ pomyslím si a snažím se holky zvednout z pohodlné polohy v sedě.

 

Musíme dál. Jdeme okolo mořské zátoky směrem k vodopádu. Počasí se každou minutou vylepšuje. Jdeme cestou necestou (spíše necestou) a přicházíme k bouřícímu vodopádu. Pokračujeme dále do údolí, kde s velkými obtížemi překračujeme řeku. Stoupáme po rašeliništi a vřesovištích vzhůru. Je krásně. Nad hlavami se nám modrá obloha.

Konečně přicházíme nad vodopád. Odměnou za vynaložené úsilí nám jsou úžasné výhledy po širokém okolí. Nad vodopádem začínáme opět stoupat směrem na vrchol Cnoc na Creige. Jdeme teď po poměrně příjemné cestičce, jen občas potřebujeme přeskočit rašelinové bahno.

 

Stále stoupáme. Přichází únava. Dáváme si tedy pauzu a díváme se po širokém okolí. Jsme teď téměř na vrcholku hory, ze které máme výhled jak na okolní vrcholky, tak na nekonečnou hladinu oceánu pod námi. Obloha je skutečně téměř bez mráčku. Předpověď nelhala. Ještě několik výškových metrů a můžeme začít klesat k silnici.

Dostáváme se do sedla, pod kterým se modrá hladina horského jezera Loch Bealach a Bhuirich. V dálce pod námi se leskne klikatící se silnice. Auta nejsou téměř vidět. Jsme ještě hodně daleko. Začínáme postupně klesat. Míjíme první jezero, po kterém přichází jezero Loch na Gainmhich. Zničené se konečně dostáváme na silnici.

 

Nechávám holky, aby si odpočinuly, a sama se vydávám na cestu k autu. Po silnici to mám ještě 8 km. Jdu rychlým tempem a zkouším stopovat. Problém je v tom, že za půlhodinu projíždí slovy 6 aut! Poslední zastavuje a bere mě přímo k mému zaparkovanému autu. Po 45 minutách se vracím za holkami, které si mezitím nestihly ani vyměnit boty.

 

Nasedáme všechny do auta a vyrážíme směrem na sever do vesničky Scourie, tedy konkrétně do zdejšího kempu. Dáváme si krásnou teplou sprchu, pereme oblečení a sedáme si k zasloužené orosené sklenici piva!

 

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPISNÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts