Cesta na sever 5/8

29.09.2017

4. 7. úterý; Ostrov Handa a krvelační ptáci J 5/8

Po včerejším namáhavém dni nás dnes čeká odpočinek na ostrově Handa. Vstáváme okolo osmé. Nespěcháme. Vaříme snídani, balíme stan a odjíždíme do nedalekého přístavu v osadě Tarbet.

 

Je chvíli před desátou dopolední. Na zdejším parkovišti začíná být narváno. Parkujeme auto a jdeme do přístavu. Všude se tísní lidi, jako by na ostrově dávali něco zadarmo. Přitom zpáteční lístek na malou lodičku, kam se vejde okolo 13 pasažérů, vychází na 12 liber. Kupujeme lístky. „Teď přijede jedna loď, na tu se nevejdete. Pak další, na tu se také nevejdete. A pak musíte nastoupit na tu další. Tady je to napsaný. Budu vás volat,“ oznámí nám pán v improvizované kanceláři v přístavním molu a ukazuje na naše lístky. Je úplně jasná obloha. Implementace: všichni turisté chtějí na Handu.

Za necelou hodinku nasedáme do loďky a necháváme se převézt na nedaleký ostrov. Vystupujeme na bílé pláži, která společně s tyrkysovou vodou připomíná výjev z Karibiku. Z lodi nám pomáhají správci, kteří se starají jak o ostrov, tak o zdejší tisícihlavou kolonii opeřenců. Jdeme si poslechnout informace a pravidla pohybu po ostrově. Přeci jen se nacházíme v přírodní rezervaci, která má svá pravidla a omezení.

 

Pak už vyrážíme po cestičce vzhůru. Odbočujeme z hlavní cesty, která vede přímo na Velký útes s hnízdištěm papuchalků, ostrovní největší atrakci, a pokračujeme směrem ke zdejší skalnaté pláži. Cestou nás napadají hnízdící ptáci. Nezdržujeme se a dle pokynů správců rychle utíkáme z dosahu hnízdiště pryč.

 

Usedáme na skalnaté pláži a dáváme si oběd s výhledem na celé severní pobřeží Skotska. Jíme vejce, což nám přijde vzhledem ke zdejším hnízdícím koloniím trochu nepatřičné. Nevím, kam se poděli všichni turisté, každopádně jsme na pláži téměř samy.

Brzy se chtě nechtě zvedáme a pokračujeme vzhůru na skalnatý výběžek. Po chvíli opět usedáme u útesu. A pak je uvidím. Necelý metr od nás si poletují papuchalci! Leháme si do trávy, to abychom je nevystrašily, a pozorujeme ptačí počínání. Se svým disproporčním tělem a barevným zobáčkem jsou opravdu roztomilí. Nemůžeme se jich nabažit. Ležíme alespoň půlhodiny. A pak se konečně zvedáme.

Pokračujeme dál na Velký útes, kde se nachází stovky tisíc hnízdících ptáků. Křik je tu tak velký, že pochybuji o tom, že se ptáci mezi sebou opravdu slyší. Dobrovolnice a členka zdejší správy nám ukazuje přes dalekohled hnízdiště dalších papuchalků. Po našem předchozím zážitku se jen tak zběžně koukáme do oka dalekohledu. Největší zážitek z ostrova máme za sebou.

 

Po třech hodinách se opět vracíme na pláž, kde se už tísní desítky jiných návštěvníků. Dostáváme zelené kartičky s výkladem: „Tahle loď, co přijede, ta není vaše. Ani ta další. Ale ta další už je vaše,“ informuje nás správce odpovědný za vypravování lodí zpátky na pevninu. Opět čekáme necelou hodinu. Je krásně a z pláže si užíváme skvělý výhledy po okolí a tak nám čekání nevadí.

 

Konečně se dostáváme na loď. 10 minut jízdy a jsme na pevnině. Přicházíme k autu. Parkoviště je narvané. Auta stojí všude. Vymotáváme se z parkovacího místa a odjíždíme na sever.

Abychom dnešní den jen nelelkovaly, vydáváme se na krátkou šestikilometrovou výpravu do Strathan bothy. Procházíme po hezké štěrkové cestě, která po chvíli mizí a následují rašeliniště a bažiny, tolik typické pro skotskou krajinu. Po dvou hodinách se konečně dostáváme k chatičce.

 

Vaříme večeři a zkoušíme zapálit oheň pomocí usušené rašeliny. K obecnému překvapení rašelina opravdu hoří. Nakonec zkoušíme i samy trochu té nové- mokré rašeliny vydolovat. Je to dřina. K chatě neseme alespoň jeden příspěvkový koš. Je krásně, a tak si užíváme sluníčka a večeříme venku.

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPISNÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts