Cesta na sever 7/8

03.10.2017

6. 7. čtvrtek; Cesta č. 500 (skotská verze americké road 66) 

rocitám a uvědomuji si, že hluk, který mě budí, není jen zvonění budíku. Do stanu nám s velkou intenzitou bubnují kapky deště. Abychom co nejméně zmokly, balíme všechny věci ještě ve stanu.

 

Otevírám auto a s nejvyšší možnou rychlostí vše házíme dovnitř. Stan máme zabalený za pět minut. Odjíždíme směrem k informačnímu centru, kde se snažíme věci trochu vysušit. Poslední tři slunečné dny jako by vůbec nebyly. Vaříme snídani, a poté vše balíme a odjíždíme směrem do Thursa. Projíždíme severní „metropolí“, a protože mi začíná svítit olejová kontrolka, dokupuji olej do motoru.

 

Stále prší. Projíždíme dále na východ a odbočujeme na výběžek Dunnet Head- nejsevernější bod pevninské Velké Británie. Přestává pršet, a tak se jdeme projít okolo zdejšího majáku a palebných bunkrů z druhé světové války. Obloha je stále ocelově šedá. Neprší. Nasedáme do auta a vyrážíme na další zastávku, do slavného Castle of Mey.

Hrad Castle of Mey je královnina soukromá „chata“, kde každý srpen tráví svou dovolenou. Z ruin tento poměrně malý hrádeček přebudovala již Královna Matka. Veřejnosti byly ale zdejší prostory otevřeny až královnou Alžbětou II. Zdejší hrádek můžete navštívit po celý rok kromě zmiňovaného srpna, kdy je přítomna královna.

 

Kromě malebné zeleninové zahrádky, jejíž vypěstované přebytky si můžete zakoupit v místním návštěvnickém centru, vás nadchnou i velmi jednoduše a nenápadně vypadající interiéry. Nečekejte žádný skvost ani přepych. Královna si sem jezdí odpočinout od svých povinností. Vyhledává tedy jednoduchost a prostotu, které se jí během zbytku roku v rámci jejího postavení nedostává.

 

Z Castle of Mey přijíždíme na nej-severo-východnější bod pevninské Velké Británie, do místa, kde všechny cesty končí, do osady John O´Groats, která se těší dle mého názoru nepochopitelné turistické oblibě.

Kromě spoustu turistických obchodů se suvenýry a trajektu na Orkneje tu nenajdete nic zajímavého. Procházíme tedy obchody a kupujeme typické skotské jídlo: smažené koule haggies a pokračujeme dál na Duncansby head.

 

Duncansby head se nachází nedaleko John O´Groats a jedná se o jedno z mých nejoblíbenějších míst. Necháváme auto na parkovišti u majáku a jdeme se projít okolo skalnatého pobřeží. Zdejší krajina je legendární. Louky „posekané“ od oveček, ostré skalní útesy zařezávající se do mořského dna, moře a mořské proudy a do toho tisíce skřehotajících ptáků. Nádhera. Procházíme se okolo pobřeží. Počasí se výrazně vylepšuje.

 

Po procházce nasedáme do auta a pokračujeme dále směrem na jih. Další zastávkou jsou ruiny pobřežního hradu Castle Sinclair, který se nachází nedaleko severovýchodní metropole, Wicku. Obdivujeme zdejší středověkou architekturu a přemýšlíme, jaké to asi bylo, žít na hradě ve zdejším drsném klimatu.

Pokračujeme dále na jih. Naši poslední turistickou zastávkou je zámek Dunrobin castle, který společně se svými zahradami působí na skotském pobřeží jako zjevení. Zámek má už bohužel zavřeno. Navštěvujeme tedy alespoň zdejší zahrady, které nemají s anglickým krajinářským parkem nic společného. Geometrické prvky jsou zastoupeny od stříhané zeleně po přesně navržené kolmé cesty.

 

Necháváme zámek Dunrobin za sebou a pokračujeme dál směrem na jihozápad. Naším dnešním cílem je bothy Corrimony. Přijíždíme tedy na parkoviště u stejnojmenné vesnice, balíme věci na spaní a vydáváme se po dobré cestě směrem k bothy. Čtyři kilometry máme ujité za chvíli. Přicházíme k bothy, která vypadá, že co nevidět spadne. Niky je v šoku. Okamžitě si lehá a snaží se zdejší podmínky zaspat. I přesto, že je už deset večer, venku je stále ještě světlo. Leháme si do malé špinavé místnosti a jdeme spát.

 

 

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPISNÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts