Šest skotských vrcholků 1/4

09.10.2017

První vrchol a úvod do skotské kultury

Lucka s Karol a Ivet přilétají okolo poledne. Vyzvedávám je na letišti a společně odjíždíme po dálnici M90 do Perthu. Nakupujeme potřebné jídlo na další dny a vydáváme se dále na sever. Odbočujeme z hlavní silnice a pokračujeme po turistických asfaltkách skrz skotský venkov stále na sever.

Brzy projíždíme do Národního Parku Cairngorms. Jedeme skrz překrásnou horskou krajinu po silnici, která je vyznačena vysokými kůly. To pro jistotu, kdyby padla mlha, nebo sníh. Projíždíme skrz hezké městečko Braemar a pokračujeme do Tomintoul, jedné z nejzapadlejších skotských vesniček.

 

Dostáváme se do oblasti Speyside. Ráje milovníků whisky. Zastavujeme v Tomintoul a doplňujeme vodu. Není čas ztrácet čas. Abychom toho během naší skotské výpravy stihly co nejvíce, přijíždíme pod nedaleký vrchol Ben Rinnes. Tento 841 metrů vysoký vrchol patří do skupiny „Corbetů“, tedy skotských hor, které měří 2000 – 3000 stop.

 

Necháváme auto na improvizovaném parkovišti u paty hory a vyrážíme vzhůru. Dnešní „kopec na rozběh“ je pro mě mimo jiné menším testem toho, jak jsou holky fit. Jak brzy zjišťuji, o jejich fyzickou kondici se bát nemusím. Místo tří až čtyř hodinového výstupu a sestupu jsme na vrcholu a zpátky u auta za dvě a půl hodiny. Je pod mrakem, ale zatím neprší. Vydáváme se na cestu do Craigellachie, kde přespáváme v místním improvizovaném „kempu“.

Nad hlavou nám plují černá oblaka. Balíme všechny věci a sotva nasedáme do auta, začíná pršet. „Přesně podle předpovědi,“ říkám si. Dnešek začínáme návštěvou palírny whisky v Cragganmore. Prší teď jako z konve. Na prohlídce jsme úplně samy. Tři čtvrtě hodinová návštěva s popisem výrobních procesů končí ochutnávkou zdejší whisky. Dáváme si do nosu. Já, jakožto řidič, dostávám „ampulku na moč“, ve které mám svého panáčka uschovaného na potom.

 

Projíždíme skrz Aviemore, skotský „Špindl“, a odbočujeme směrem na jezero Loch Morlich. Přestává pršet. Parkujeme u jezera a děláme menší obědovou pauzičku. Výhled na nejvyšší vrcholky Cairngorms nám zakrývají mraky. „Aspoň, že už neprší,“ myslím si, načež odjíždíme vzhůru do lyžařského areálu Cairngorms.

 

Auto necháváme na zdejším obrovském parkovišti. Balíme vše potřebné na příští 4 dny, zapisujeme se u horských záchranářů, kde současně popisujeme i svůj plán a případné „únikové cesty“ a vyrážíme směrem vzhůru na vrchol  Cairngorm 1245 m.

Stoupáme okolo lanovky vzhůru. Počasí se vylepšuje. S každým krokem máme lepší výhled na údolí a rovinatou krajinu pod námi. Fouká. Intenzita větru se rovnoměrně zvyšuje s tím, jak postupujeme vzhůru. Jsme teď na hraně hory a vítr se do nás opírá s takovou silou, že sotva stojíme. Využíváme pár sekund mezi větrnými poryvy k cestě vzhůru. Lucka, jakožto nejlehčí člen naší výpravy, má co dělat, aby jí vítr neodfouknul. Zvažujeme cestu zpět. Nakonec se dostáváme až na vrchol Cairngorm, kde se ukrýváme v závětří za meteorologickou stanici. Cairngorm je se svou výškou 1245 m šestou nejvyšší horou Velké Británie.

 

Trochu poprchává. S větrem i malá přeháňka výrazně zvyšuje na intenzitě. Dostáváme se do ostře klesajícího zářezu. Jdeme výrazně pomaleji. Scházíme do údolí k jezeru Loch Avon, na kterém silný vítr tvoří vlnobití.

 

Obcházíme jezero. Vítr máme v zádech, a tak se nám jde mnohem lépe než při výšlapu na vrchol Cairngorm. Občas svítí slunce, občas poprchává. Prostě typické skotské počasí. Po několika kilometrech přicházíme k malému jednoduchému přístřešku, bothy Fords of Avon Refuge, kde dnes přespáváme.

 

 

NÁSLEDUJÍCÍ DEN

 

 

Please reload

Featured Posts

Skotský sever 1

07.02.2020

1/10
Please reload

Recent Posts