Isle of Skye 5/5

20.10.2017

10. 8. čtvrtek; Cesta okolo pobřeží a návrat do ruchu velkoměsta

Dnes máme v plánu vyjít na nejvyšší vrcholky pohoří Cullins. Tedy měli jsme ještě před tím, než jsme se podívali z okna. Venku mží. Hory jsou opět zahaleny v mracích. Dle předpovědi se daná situace dnes nezlepší. Nezoufáme a opět měníme plán. Jedeme na sever do vesničky Orbost a necháváme auto na místním parkovišti.

 

Místo do hor se jdeme projít po pobřeží. Je zataženo, ale neprší. Procházíme okolo černé pláže a pokračujeme po bahnité cestičce až k Idrigill point, skalní jehle a útesu. Fouká velmi silný vítr. Barva moře se slévá s barvou nízkých mraků. Vracíme se zpátky k autu a cestou se zastavujeme na černé pláži. „Takových ve Skotsku moc není,“ poznamenávám.

Po šestnácti kilometrech jsme opět u auta. Nasedáme a vracíme se na jih. Loučíme se se severní částí Isle of Skye a přijíždíme na úplný jih ostrova, do vesničky Kyleakin. Ubytováváme se v místním hostelu, který je co by kamenem dohodil od mostu Skye bridge. Anička s Tomem se jdou navečeřet do městečka a já se snažím uspořádat všechny fotky z předchozích dní. Před sebou mám více než tisíc fotek(!).

 

11. 8. pátek; Prší jako z konve. Balíme všechny naše věci a rozmýšlíme, kam dál. Nasedáme do auta a jedeme se projet po jižní části ostrova. Cílem jsou zdejší pláže a majáky. Stále prší. Počasí se neuklidňuje. Přestože jsme koupili trajekt na 14:30, přijíždíme na molo už okolo desáté dopoledne. „Nevíte, zda bychom se mohli vejít na příští trajekt?,“ ptám se správce v malém přístavu Armadale. „Můžete to zkusit. Postavte se tady do řady,“ ukáže mi a já plná nadějí přeparkuji auto.

Doufáme. Je tak hnusně, že se nám v tomto počasí vůbec nikam nechce. Čekat na trajekt až do půl třetí by byla v místních podmínkách ztráta času. Přijíždí loď. Vyjíždí auta a naše řada se pohybuje směrem dopředu. Pan „výpravčí“ si vyzvedává v našem autě lístky! „Jo, super!,“ s nadšením se dostáváme na trajekt.

 

Zůstáváme na vrchní vyhlídkové palubě, i přestože prší. Loučíme se s Isle of Skye a děkujeme za krásné počasí, které nám ostrov přichystal. Poslední pohled a jdu se schovat dovnitř. Přeci jen prší.

 

Anička s Tomem ale zůstávají na palubě a pozorují vlnobití, které v pravidelných intervalech tříská do přídi. Venku je tak hnusně, že není vidět ani jinak běžně viditelná pevnina. Plujeme do mlhy. Za půlhodinku už ale připlouváme do lidmi se hemžícího Mallaigu.

Vyjíždíme z trajektu a po rychlém nákupu opouštíme město. Neprší. Projíždíme po jediné silnici na Fort William. Odbočujeme na pobřežní vyhlídkovou cestu směrem na Arisaig a zastavujeme u bílých písečných pláží. „Trochu rozdíl, po včerejší temné černé pláži,“ pomyslím si. Chvíli se procházíme, a poté už opět nasedáme do auta. Další rychlou zastávkou je městečko Arisaig, konkrétně místní památník věnovaný československým vojenským speciálním jednotkám.

 

Pokračujeme směrem k viaduktu Glenfinnan, a poté zastavujeme i u plavebních komor Neptun Staircase. Projíždíme skrz Fort William a údolí Glencoe, které je i nyní zaplaveno turisty. Na náhorní planině Rannoch Moor nás překvapí krásná duha. Zastavujeme. Poslední fotka a pak dáváme sbohem i skotským Highlands. Vracíme se do Edinburghu. Přijíždíme okolo sedmé hodiny. Ve městě právě probíhá nejznámější festival, Fringe. Lidi blázní. Loučím se s Aničkou a Tomem a sama se vracím do o trochu klidnějšího Glasgow.

 

 


PŘEDCHOZÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts