Isle of Skye v září 1/6

30.10.2017

Drsný začátek 

6. 9. středa; Setkáváme se ještě před polednem na edinburském letišti. Svítí slunce. Sundáváme bundy. S nemalými obtížemi si u společnosti Easyrent půjčujeme dva osobní automobily a vyrážíme do nedalekého nákupního střediska. Potřebujeme koupit zásoby potravin a hlavně malé plynové bomby na vaření snídaní a večeří během naší první části výletu.

 

Po téměř hodinovém zdržení (v obrovském Tescu je těžké se na poprvé vyznat), vyjíždíme na sever směrem do Stirlingu. Po pravé straně míjíme jeden z nejkrásnějších skotských hradů. Odbočujeme z dálnice a za nedlouho už projíždíme skrz krásné kamenné městečko Callander. Silnice se výrazně zužuje. První zastávka a první déšť. Stavíme u jezera Loch Lubnaig. Fotka sem, fotka tam a už zase pokračujeme na sever.

U Crianlarich se napojujeme na silnice vedoucí okolo slavné pěší dálkové trasy The West Highland Way. Projíždíme skrz městečko Tyndrum a potkáváme první poutníky s batohy. Projíždíme okolo Bridge of Orchy a zastavujeme na vyhlídce nad jezerem Loch Tulla. Teplota výrazně klesá. Oblékáme péřovky a za chvíli už opět nasedáme do auta a vyrážíme skrz planinu Rannoch Moor do slavného údolí GlenCoe. Stejně tak, jako většina turistů, ani my si neodpustíme zastavit v nejturističtějším místě Highlands (=Vysočiny) a pokochat se zdejšími pohledy. Je pod mrakem. Chladno.

Pokračujeme směrem do Fort William, který necháváme za zády a odbočujeme na silnici vedoucí do Mallaig. Začíná opět pršet. U Glenfinnan lije jako z konve. Zastavovat nemá smysl. Necháme si to na zítřek. Rozhoduji a za několik minut zastavujeme na malém parkovišti u cesty.

 

Dnes přespáváme oproti plánu v bothy Peanmeanach, která se nachází ještě na pevnině před městečkem Arisaig. Balíme potřebnou výbavu na večer a zítřejší dopoledne a okolo sedmé večerní vyrážíme do deštěm smočené krajiny.

 

Oslavuji vynález návleků a pohorek. Před námi je 5,3 kilometrů dlouhá pravá skotská rozbahněná cestička. Máme štěstí. Neprší. Tedy alespoň ze začátku ne. Svlékáme vrstvy. Je vedro. Doplňujeme prázdné lahve vodou z potoka a opět pokračujeme vzhůru. Na horizontu se do nás opírá jihozápadní vítr. Žene se na nás déšť. Krutá přívalová přeháňka přišla tak rychle, jako odešla. Začíná se stmívat. Bojujeme.

Boty nám kloužou po mokrých kamenech. Je absolutní tma. Úplněk zakrývají husté mraky. Žádná obytná stavení, žádné světélko. Vytahujeme čelovky. Jdeme za sebou a svítíme si na cestu. Čelovku máme všichni. Ne každá je ale natolik funkční, aby dokázala osvětlit alespoň cestu pod nohama.

 

Je chvíli po desáté večer. Konečně vycházíme z lesíka. Před námi je poslední úsek cesty přes bažinatou louku směrem na pláž, kde se nachází dvoupatrová chatička. Jsme blízko. Ještě projít okolo zbytků kamenných zdí a už vcházíme do bothy.

 

Snažíme se rozdělat oheň, ale nemáme dost suchého malého dříví a nakonec vzdáváme. Mokré boty proto s dovolením dáváme do vedlejší místnosti, kde je oheň a polo-spící cizí nocležníci. Vaříme čaj, a poté už jdeme rovnou spát. Není nám do smíchu. Zítra nás čeká stejná cesta zpět k autu. Tentokrát to bude ale za světla.

 

NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts