Isle of Skye v září 3/6

01.11.2017

Cesta z Camasunary k hotelu Sligachan 

8. 9. pátek; Dnes nás čeká jedna z nejhezčích tras na ostrově, která vede z Camasunary Bothy skrz údolí okolo jezer a vrcholků Black a Red Cullins až před slavný hotel Sligachan. S budíčkem nespěcháme. Dle předpovědi má do 10:00 pršet.

 

Klárce pořád ještě není dobře a tak se společně s Pepou rozhodují pro jednodušší, kratší variantu. Jdou se projít okolo zátoky, a poté se vrací k autu stejnou cestou, jakou jsme do bothy včera přišli. Zbytek skupiny nahazuje batohy a loučí se s chatičkou. Je hezky. Dokonce svítí sluníčko, a tak naše dvorní fotografka, Verča, fotí o sto šest.

Zastavujeme se a pozorujeme krásný výhled na malé ostrovy (Rhum a Canna), které jsou nyní ozářeny slunečními paprsky. Verča je daleko za námi. Přicházíme k prvnímu a jedinému rozcestníku na cestě, který stráží psi z nedaleké usedlosti. Čekáme na Verču, které psi (nyní mazlíci) téměř padají k nohám, a pokračujeme skrz mokrou pěšinku dál.

 

Pěšina se co chvíli mění v malé potoky, kaluže a menší rybníčky. Pořád se to ale nedá srovnat s cestou do Peanmeanach bothy, kterou jsme absolvovali první den. Trasa k hotelu Sligachan je vesměs rovinatá jen s malými převýšeními.

 

Před námi se odkrývá pohled na jezero Loch na Creitheach. Zastavujeme. Doplňujeme tekutiny a rovnou i oblékáme pláštěnky. První deštík je tu. Jdeme po pěšince okolo jezera, jehož vody jsou nyní vylity z břehů. Po mohutných deštích nyní přetéká celá krajina. Hory jsou pokryty novými vodopády. Z cestičky se stává potok. Celá okolní krajina je jedna velká nasáklá houba.

Údolí se stáčí okolo hor Blá Bheinn a Ruadh Stac doleva. Vpravo pozorujeme výrazně růžové hory pohoří Red Cullins. Vlevo naopak ostré černé špičáky Black Cullins. Naše cesta tato dvě pohoří rozděluje.

 

S většími obtížemi překračujeme rozvodněné řeky. V rámci bezpečnosti dokonce jdeme proti proudu a hledáme klidnější (užší) místa, kde se dá řeka přejít jednodušeji. Někteří z nás mají boty tak nasáklé, že jdou přímo skrz vodu. Kámen ne-kámen. Vracíme se zpátky na cestičku. Procházíme po hraně hory Marsco okolo dalšího menšího jezera. Přicházíme do sedla. V plánu je oběd. Začíná ale opět pršet. Ani se nezastavujeme a pokračujeme dál. Obrovské kapky nám teď bombardují záda.

 

Konečně přestává na chvíli pršet. Zastavujeme. Shazujeme batohy. Vytahujeme jídlo za účelem pozdního oběda. První kousnutí a už jsou tady. Midges! Chvíli poskakujeme, zběsile házíme hlavou, a pak vzdáváme. Midges nás přesvědčily, že je třeba jít dál. Nahazujeme tedy opět batohy a vyrážíme okolo řeky Sligachan směrem k hotelu, který je nyní na dohled.

Posledních pár kilometrů, a už vidíme kamenné mužíky, turisty a Klárku s Pepíkem. Rozdělujeme se na dvě skupiny. Jedna si jde dát pivečko a malé občerstvení do restaurace v hotelu, druhá nasedá do auta a odjíždí do hostelu v Broadford.

 

Po necelé hodince přijíždí Pepík zpátky. Nasedáme do auta a za nedlouho jsme už v hostelu také. Necháváme holky a batohy na ubytování a s Pepíkem jedeme do Elgolu pro druhé auto. Cesta se kroutí a kroutí. Konečně vidím parkoviště, kde jsme včera nechali půjčené auto. Nasedám. Po jízdě s automatem si musím zvyknout na spojku :) . Za chvíli jsme ale už v hostelu. Sprcha, jídlo a promítání fotek. A samozřejmě zasloužený odpočinek.

 

 

 

PŘEDCHOZÍ CESTOPIS.......NÁSLEDUJÍCÍ CESTOPIS

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts