Jarní cesta na sever 4.

18.12.2017

Do zapomenutého světa severního Skotska

 „Jak rychle člověk dokáže projít 3 kilometry, jde-li po příjemné štěrkové cestě?,“ pomyslím si po půlhodinové „procházce“ z bothy k autu. Zdolání celé Cape Wrath trail jsme už dávno vzdali. Místo toho jsme se rozhodli k prozkoumávání severu Skotska a hlavně jeho chatiček uprostřed hor, bothies.

 

Vracíme se tedy zpátky do Shiel Bridge a pokračujeme směrem na západ. Projíždíme okolo jedné z největších turistických atrakcí, hradu Eilean Donan castle a odbočujeme na A890 směrem na Ullapool. Nikde nikdo, jen my a úzká silnice.

 

Krajina se každou chvíli proměňuje. Po 155 kilometrech a třech hodinách přijíždíme do městečka Ullapool. Kupujeme zásoby jídla. Dál na sever už není kde. Nasedáme do auta a pokračujeme směrem do Durness. Po dalších padesáti kilometrech přijíždíme na malé improvizované parkoviště do vesnice Kylestrome.

Balíme věci na dva dny a jdeme po rovné štěrkové cestě okolo mořské zátoky Loch Dhu směrem k bothy Glendhu. Sedmi kilometrovou trasu překonáváme rychle. Přicházíme k milému dvoupatrovému domečku na konci zátoky. V chatě Glendhu jsme úplně sami. Dle návštěvní knihy zjišťujeme, že bothy je poměrně frekventované výletní místo. Jdeme pro dřevo, uklízíme domeček, zapalujeme oheň a grilujeme párky se žampiony, dnešní večeři :) .

 

Zapomenutý ráj v Glencoul

Vstáváme do podmračeného rána. Nespěcháme. Královsky snídáme. Pomalu balíme věci. Píšeme zápis do knihy, ve kterém samozřejmě děkujeme za poskytnutí přístřeší, a pak už nám nezbývá než se rozloučit a vyrazit dál. V plánu máme návštěvu bothy Glencoul. Ta je od Glendhu vzdálená přibližně šest kilometrů.

Po hraně hory obcházíme mořskou zátoku v Glen Dhu a stoupáme vzhůru. V opačném směru v podstatě kopírujeme trasu Cape Wrath Trail. Cesta se nám co chvíli ztrácí. Přicházíme k druhé zátoce, Loch Coul. Nádherný výhled na hory ve vnitrozemí a mořské pobřeží nám překrývají mraky. Pozorujeme závěsy padajících vodních mas a pokračujeme dál.

 

Za nedlouho už klesáme směrem k bothy Glencoul. Je poledne a my přicházíme na práh dříve hezkého dvoupatrového domečku, nyní k polorozpadlé barabizně. Pouze jedna část je opravena a zpřístupněna výletníkům. Odhazujeme batohy a prozkoumáváme okolí.

 

Bothy se nachází přímo na břehu zátoky. Je odliv, a tak se jdeme podívat na okolní mikro-ostrůvky a „lovit“ mušle. Na kamenech objevujeme slávky, mořské šneky a další mušle zahrabané v písku. O večeři je tedy postaráno.

Zapalujeme oheň, vaříme mušle a čteme si ze zdejší kroniky příběh chaty. Ten je naprosto fascinující. Popisuje život rodiny, která dům obývala až do padesátých let minulého století. Dle mého názoru nejlepší pasáž kroniky vykládá o nákupu, který se realizoval vždy jednou za půl roku. Nákupní lístek obsahoval přibližně tento soupis: mnoho kil ovesných vloček, barel jablek, dvě piksly sušenek, několik kil soli, několik solných desek a olej.

 

Propadám se v čase a představuji si, jaké by to bylo žít pouze z vlastních zásob na odlehlém místě, jako je Glencoul. Napadají mě slova jako – absolutní svoboda, volnost, nezkaženost. O kolik byl tehdy život jednodušší a současně i těžší…

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU   -   NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts