Vodopády a sopky, Bali

17.04.2018

Tři dny okolo Bali, den třetí

Bali je úplně jiná část Indonésie než ta, kterou znám z oblasti severní Sumatry a našich malých ostrůvků v souostroví Pulau Banyak. Turismus je na zdejším ostrově opravdu rozvinutý. Četné restaurace různých stylů, možnosti ubytování i obchody se suvenýry, nebo například fakt, že na Bali seženeš pohlednici, jsou jen některé ze zásadních rozdílů mezi Bali a Sumatrou (Pulau Banyak).

 

Na Bali se jezdí hlavně za přírodními krásami. Kromě různých sopek (na které se dá také vystoupat) je ostrov známý díky svým překrásným vodopádům. Jedním z nejkrásnějších míst je vodopád Banyumala, který se nachází severně od jezera Buyan.

 

Dostaneš se k němu po rozbité panelové cestě, na jejímž konci tě čeká nevelké parkoviště, restaurace a samozřejmě výběrčí parkovného (v přepočtu cca 5 Kč). Určitě si s sebou nezapomeň plavky. V tůňce pod vodopádem se dá báječně vykoupat (pokud tedy zrovna neleje).

Banyumala není jedním z největších vodopádů, zato tě dostane svou malebností. Severně od jezera Buyan se nachází několik vodopádů. Okolo hlavní silnice na sever tě čeká celá vodopádová kaskáda. Jen se musíš připravit, že u každého zaplatíš zvlášť vstupné (cca 32 Kč).

I poslední den naší výpravy prší. Nespěcháme. Snídaně, zabalení věcí, startování motorky a loučení. Z horského hřbetu sjíždíme směrem na sever ostrova k moři. Pevně doufám, že mikinu a ponožky, stejně jako bundu budu moci opět uložit hluboko do batohu.

 

První zastávkou je vodopád Gitgit. Parkujeme na poloprázdném parkovišti. Je něco okolo deváté ranní. Nikde nikdo. U vstupu nás čeká ulička stánků se suvenýry. Zběžně prohlížím sortiment. Všechny obchody nabízí stejné zboží – čaj, koření, výrobky ze dřeva, trička a další zbytečnosti.

 

Procházíme dál až k pokladně, kde nás každého polo-spící hlídač prosí o 20.000 IDR (cca 32 Kč). Platíme a pokračujeme po betonové cestičce dál. Před námi se otevírá výhled na místní vodopády. Hnědě obarvená voda padá s rachotem po stěnách okolních skal. „Škoda, že celou noc pršelo,“ pomyslím si při pohledu na zdejší „špinavou“ vodní masu. Věřím, že během slunečného dne by zdejší vodopády stály za to. Dnes jsou spíše zklamáním.

Po necelé hodině procházení se okolo opět nasedáme na motorku a pokračujeme k pobřeží. Návštěvu dalších vodopádů odkládáme na neurčito. Místo toho přijíždíme do živého špinavého pobřežního města Banjar. Mraky a mlžné opary necháváme za zády. Konečně skládám i mikinu a bundu.

 

Projíždíme skrz špinavé silnice až k pobřeží, kde si dáváme oběhovou pauzu. Obloha nad mořem se začíná černat. Nasedáme na motorku a ujíždíme okolo severního pobřeží na východ. V městečku Bondalem odbočujeme na silnici vedoucí vzhůru. Naší další zastávkou je sopka Batur.

 

Stoupáme vzhůru okolo rambutanových plantáží. Nabíráme benzín u (z evropského pohledu) improvizované benzínové pumpy a opět se dostáváme na úroveň mraků. Ochlazuje se. Okolní hory nejsou vidět.

 

Přijíždíme na okružní silnici okolo hory Batur a začínáme klesat. Chrám Pura Ulun Danu Batur necháváme za zády. Další malou zastávkou je vyhlídková plošina nad černým kráterem, a pak už jen bláznivý sjezd k lávovým polím. Motorku necháváme po několika kilometrech na lávové cestě. Přeci jen, ostré lávové kameny by mohly způsobit nepříjemný defekt na pneumatice.

 

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Hora Batur je úplně bez mráčku. Přemýšlíme, zda nevyrazit vzhůru, ale protože se dnes potřebujeme vrátit zpátky do Denpasaru, nakonec čtyřhodinovou procházku vzhůru vzdáváme.

Od nedalekého kláštera se vracíme zpátky k motorce. Akorát včas. Začínají se měnit podmínky. Vysoká hradba kráteru přestává na okolní mraky stačit. Ze severu se žene bouře. Nasedáme na motorku a ujíždíme co nejrychleji na jih. Otáčím se zpět. Hora Batur je obklopena mraky.

 

Obloha se temní. Sjíždíme k pobřeží a nedaleko Denpasaru nás chytají první dešťové kapky. Ve městě nás už čekají potoky vody. Projíždíme po silnici, která je z dvaceti centimetrů zaplavena vodou. Během monzunového období žádná výjimečná situace. Pláštěnka drží. Batoh je ale brzy úplně promočen. Ještě štěstí, že cíl je na dohled. Pod střechou přebalujeme veškeré věci a po chvíli se už s Vaškem loučíme. Každý máme jiné plány.

 

Poznámka: Projet Bali za tři dny je holé bláznovství. I přesto, že se nejedná o velký ostrov, místní silnice se kroutí a občas ztrácí pod náporem vody nebo bahna. Přejet stokilometrovou vzdálenost může trvat hodinu, nebo také tři.



PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts