Pulau Asok, Indonésie

19.04.2018

Kempování a koupání se svítícím planktonem

Pulau Asok je jedním ze sedmdesáti malých ostrůvků v souostroví Pulau Banyak západně od Sumatry, Indonésie. Stejně jako většina ze zdejších ostrovů, i tento je neobydlen. Dostat se sem vyžaduje značné úsilí, po kterém tě ale odmění průzračná voda, bílý písek, korálové útesy anebo třeba nezapomenutelný západ slunce.

 

Na „Baňaky“, jak se zdejším ostrovům familiárně přezdívá, se dostaneš po tříhodinové plavbě z malého špinavého městečka Singkil (západní pobřeží Sumatry). Tedy v případě, že máš štěstí a chytíš buď trajekt, nebo malou místní loď, případně že vůbec něco z místní dopravy funguje. S velkou pravděpodobností připluješ na ostrov Pulau Balai.

Tady se moc dlouho nezdržuj. Místní ostrov je špinavý a příroda je zde zničena nejen kvůli tsunami z roku 2004, ale hlavně kvůli přemíře lidí. Na dva kilometry dlouhém ostrově žije více než 2000 lidí. A celkem tu najdeš pět škol! Ano, i tady má populační křivka tvar exponenciály.

 

Na Pulau Balai seženeš téměř cokoli. Tedy hlavně dostatek zásob jídla a vody na několik dní. Pak už nezbývá než kromě zásob sehnat také loď, která tě na ostrov zaveze a následně i z ostrova vyzvedne. Pokud nemluvíš anglicky, nezoufej. Na „Baňacích“ nemluví anglicky skoro nikdo. A když tě někdo angličtinou překvapí, pak se připrav na gramaticky šílenou verzi, kdy si hodně slov a významů budeš muset domyslet.

V rámci naší dobrovolnické práce jsme konečně našli jeden volný víkend, tedy spíš volnou neděli. „Kam vyrazíme?“ prám se našeho vtipného lodního kapitána Topenga. „Na Pulau Asok,“ říká nám s nadšením a my začínáme připravovat výbavu. Po hodinové plavbě rychlou lodí kotvíme na západním pobřeží malého, asi kilometr dlouhého a sto metrů širokého ostrova. Voda je zde tak čistá, že můžeme pozorovat rybky i korály pod lodí, aniž bychom si museli nasadit šnorchl, nebo se potápět do velkých hloubek.

 

Vyndáváme věci z lodi a jdeme do středu ostrova (přibližně 50 m). Na velkou hromadu dáváme vařič (protože bez rýže k snídani, obědu a večeři se Indonésan neobejde), kýbl s mačetou, věci na spaní (konkrétně vnitřní vložku do spacáku, víc tady nepotřebujeme), meloun, galon vody a bedničky (muzika musí být i na opuštěném ostrově.)

Z jedné palmy shazujeme úplně čerstvé kokosy. Jdeme šnorchlovat. Topeng mezi tím čistí ryby a připravuje velký oheň. I rýže už se začíná pomalu vařit, a tak nakonec večeříme při západu slunce. Nikde nikdo. Náš malý ostrov míjí místní rybářské lodě zcela bez zájmu.

 

Je něco okolo devíti večer. „Už ses koupala se svítícím planktonem?,“ ptá se mě můj kamarád Kuba. „Ne,“ odpovídám a v obličeji nechápající výraz. „V moři okolo Indonésie, a nakonec i na jiných místech Asie, se nachází svítící plankton,“ začne vysvětlovat Kuba a já začínám být víc a víc zaujatá.

 

Bereme plavky a jdeme se koupat. Místní vody jsou planktonu plné. Stačí trošičku zamávat rukou a okolo vás to začne modře blikat. „To je neskutečný!,“ pomyslím si a mlátím kolem sebe hlava nehlava. „Úžasný,“ doplňuji úplně mimo sebe. „Jako ve filmu Avatar.“ Na větší ponor si netroufám. Moje bujná fantazie mi nedovolí.

Svítící plankton pozorujeme ještě druhý den ráno. Nezapomenutelný zážitek!

 

 

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts