Isle of Skye v květnu 3/6

17.11.2018

Cesta skrz údolí k hotelu Sligachan

Den třetí, 25. 5. pátek;

Je úplně jasno. Balíme všechny věci, nahazujeme batoh a vydáváme se okolo zálivu Camasunary k řece Amhainn Camas Fhionnairidh. Procházíme okolo „staré“ bothy Camasunary, která je zavřená a turistům nepřístupná. U řeky necháváme kamennou pláž za zády. Je odliv. Ideální čas na přebrodění jinak hlubší vody. Zouváme boty a jdeme na to. Voda je ledová. V nejhlubší části dosahuje výšky kolenou. Kulháme po ostrých kamenech a jsme nesmírně rádi, že s sebou neseme i hůlky. Konečně na druhé straně. Sušíme nohy a pokračujeme okolo pobřeží dál směrem k Loch Coruisk.

Poslední pohled na Camasunary a už jsme za hranou hory Sgúrr na Stri. Před námi je svažující se gabrová plošina, známá jako „The Bad Step“, která ostře klesá až do moře. Gabro je ideální hrubozrnná hornina, která krásně drží a vůbec neklouže. Navíc jsou v plošině i velmi dobře viditelné chyty a stupy. Pokud člověk netrpí závratí, neměl by mít s místní cestou problémy. Tedy za předpokladu, že je krásné počasí a příliš nefouká - Podmínky, jaké máme dnes my.

 

Jdu první. Ukazuji jednotlivé chyty a kontroluji, že jsme všichni s cestou v pohodě. Za necelých deset minut je po všem a před námi se otvírá první pohled na jezero Loch Coruisk a hradbu ostrých vrcholků Black Cullins.

Procházíme okolo jezera a turisty, kteří do zátoky přijeli lodí, necháváme za zády. Pauzu si dáváme až ve stoupání k jezeru Loch a´Choire Riabhaich. Vytahuji vařič, nádobí a jednotlivé suroviny na vaření oběda. Ano, dnes opravdu nespěcháme. Je tak krásně, že se nám zpět do civilizace ani nechce.

Po hodinové pauze čistíme nádobí, balíme batohy a opět stoupáme vzhůru. Nejkrásnější pohled na pohoří okolo nás se nám naskýtá až v sedle nad jezerem, odkud vidíme i cíl dnešního putování, hotel Sligachan.

 

Fotíme o sto šest a v tom nám začínají pípat mobilní telefony. To jsme se po dni v divočině dostali zpět do oblasti se signálem. „Půjdeme tudy, pak tam a nakonec okolo hory,“ ukazuji jemnou linku pěšinky hluboko pod námi. Poslední fotky. Nahazuji batoh a společně s ostatními klesáme do údolí.

U hotelu Sligachan je nával. Vede tudy totiž hlavní silnice do ostrovního velkoměsta, Portree. Nechávám Martina s Lenkou ve zdejším baru a sama jdu stopovat zpět do Elgolu. Hned třetí auto zastavuje. Milý klučina mě hází až do Elgolu, a tak jsem za necelé dvě hodiny zpátky ve Sligachanu. Akorát včas, aby se stihly dopít poslední pivečka a zaplatit.

 

Nabírám Martina a Lenku a společně jedeme do Broadfordu, kde máme v místním hostelu zamluvený pokojík jen pro sebe. Teplá sprcha a povlečená postel je po dvou nocích v bothy velmi příjemnou změnou.

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts