Isle of Skye v květnu 6/6

20.11.2018

 

Výšlap v Black Cullins a návrat do civilizace

Den šestý, 28. 5. pondělí; Říká se, že: „Těžká jsou opilcova rána.“ Ano, to pondělní květnové ráno bylo opravdu náročné. Místo obvyklého budíku v sedm se probouzím až na osmou. Do pokoje nám pere slunce a já mám hlavu jako střep. „Sprcha. Ta to napraví,“ myslím si a potácím se na toaletu. Martin i Lenka se zdají být v pohodě. Vařím vajíčka se slaninou. Sníst obvyklou kaši si nyní nedokážu představit.

Úplně jsem zapomněla, že jsme v nočním opojení a dobré míře slíbili odvoz jedné z místních návštěvnic, která nemá auto a po ostrově se pohybuje autobusem. Dnes budeme tedy ve čtyřech.

 

Do auta nasedáme trochu nejistě až v 9:30! „To už jsme dávno měli být na kopci,“ myslím si a s pocitem, že alkohol nechci už nikdy v životě vidět, startuji auto. Za půl hodiny se dostáváme do údolí v Glen Brittle. Auto necháváme na přeplněném parkovišti nedaleko místního kempu. Balíme věci a šouravým tempem stoupáme vzhůru.

Po prvních pár krocích zjišťuji, že nejsem jediná, komu dnes není nejlíp. Nespěcháme. Užíváme si výhledů, které jsou i dnes famózní. A ano, opět je úplně jasno. Překračujeme několik potoků a po několika kilometrech se už dostáváme k prvnímu ostrému stoupání. Ukazuji Lence, kudy má jít, kam šlápnout. Pokračujeme teď ještě pomaleji než doposud. Naše německá spolucestující je výrazně za námi. Dáváme si první delší pauzu. Ptám se, zda je vše v pořádku. Paní mi odpovídá, že je to na ní moc náročné, a že se chce vrátit dolů. V současných podmínkách se nemůže ztratit. Z našeho místa je téměř vidět až na parkoviště a na obloze není ani mráček. Sraz si tedy dáváme v šest večer u auta.

 

My ostatní stoupáme vzhůru. Po další hodině se dostáváme k jezeru Loch Coir´a´Ghrunnda, které má úžasnou lokaci uprostřed hor. Odpočíváme si na gabrových plotnách a vychutnáváme sluneční paprsky. Ukazuji na teoretickou cestu vzhůru. Dál už totiž žádný „hezký chodníček“ nevede. Nakonec se domlouváme, že další postup zkusíme, a kdyby se nám to nezdálo, vrátíme se dolu.

 

Po hodině lezení po všech čtyřech se dostáváme téměř na hřeben. Lenka i Martin toho mají tak akorát, a tak výšlap na vrchol Sgurr nan Eag nakonec vzdáváme a místo toho se fotíme alespoň s nedalekým nejvyšším vrcholkem Sgúurr Alasdair. Chvíli si vychutnáváme neskutečné výhledy, a pak už klesáme stejnou cestou až dolů k autu, kde jsme přesně na čas – v 6 večer! Naše německá kamarádka nás nejspíš vidí, protože se k autu dostáváme současně.

Všichni jsme dost unaveni, a tak návštěvu Fairy pools odkládáme na neurčito a místo toho jedeme zpět na hostel, kde brzy usínáme.

 

Den sedmý, 29. 5. úterý; Dnes nás čeká dlouhý přejezd zpět do Edinburghu, a tak balíme všechny věci a ještě před osmou opouštíme hostel. Aby té dobrovolnické činnosti nebylo málo, nakonec s námi z hostelu jede ještě jeden Francouz, kterého vezeme až do Perthu.

 

Naší první zastávkou je ikonický hrad Eilean Donan, povinná zastávka každého turisty, který se objeví okolo. My přijíždíme ještě před otvíračkou, ve chvíli, kdy je příliv a hrad se tak překrásně zrcadlí v okolní mořské hladině. Chvíli se procházíme okolo, a protože je krásně, rozhodujeme se ještě vyjet na nedalekou vyhlídku, ze které pořizujeme další snímky.

 

Aby nám během bezmála čtyř set kilometrové jízdy neodumřely nohy, rozhodujeme se v rychlosti zastavit i na památníku Commando Memorial, který se nachází nedaleko Fort William, a ze kterého je úžasný pohled na Ben Nevis, nejvyšší vrchol Velké Británie.

Další zastávka, vyhlídka nad přehradou Laggan Dam, je opravdu spíš jedna z těch na protažení a rychlé foto. O trochu delší je pak zastavení u vodopádů Pattack falls, okolo kterých se dá chodit kolem dokola.

 

A pak už nás čeká zastávka nejdelší, tzv. obědová, v kamenném městečku Pitlochry. Francouze vyhazujeme u nádraží v Perth a sami pak frčíme dál na jih. Protože se Martin s Lenkou rozhodli výlet prodloužit o několikadenní pobyt v Edinburghu, do města nespěcháme. Místo toho to máme namířeno z Edinburghu na jih do městečka Roslin, kde se nachází slavná Rosslynská kaple (Znáš z filmu Šifra Mistra Leonarda).

 

Okolo Edinburghu je ale taková zácpa, že návštěvu interiérů už nestíháme. Ke kapli přijíždíme za deset minut šest, tedy deset minut před zavírací dobou. Dovnitř nás už nepustí, a tak se jdeme podívat alespoň okolo. Fotíme si exteriéry a vracíme se do Edinburghu, kde si Martin s Lenkou na zbývající dny pronajali celý krásný apartmán.

 

Původně se chci loučit, ale teplo a pohodlí apartmánu mě nakonec ukolébá, a tak zůstávám i přes noc. Zítra totiž už vyrážíme na další španělské camino :).

 

 

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts