Camino Norte 3/5

23.11.2018

3. 6. neděle – Nejdelší etapa – I dnes je obloha nad Španělskem zatažená. Z Albergue se vracíme do centra ke kostelu Santa Mária, od kterého je cesta značena kovovými mušlemi. Opouštíme město a noříme se do zeleně. Procházíme okolo polí, luk i lesů a po necelých deseti kilometrech přicházíme do Ponte de Saa, před kterým překračujeme krásný středověký most.

 

Po dalších deseti kilometrech přicházíme do městečka Baamonde, kde potkáváme další poutníky čekající na otevření místní ubytovny. U cesty je betonový sloupek s číslem 100,459 km. „Ještě 100 kilometrů,“ oznamuji s radostí v hlase ostatním.

 

Obloha se začíná zatahovat, a protože je něco málo po poledni, rozhodujeme se pro menší pauzu v zahradě místního kostela ze 14. století Sv. Santiaga. Obědváme a nad hlavou se nám honí mraky. Začíná být zima. Oblékám si péřovou vestičku, mikinu, čepici a rukavice. Přemýšlím, zda mi někdy v červnu ve Španělsku byla taková zim a vzpomínám na horké květnové dny na Isle of Skye. „Ano, příroda se opravdu zbláznila,“ myslím si.

V Baamonde nezůstáváme dlouho. Místo toho se brzy úplně zmrzlí zvedáme a pokračujeme okolo sinice a železnice dál. Tři kilometry se vlečou. Cesta okolo silnice není příjemná. Opět vysvitává sluníčko a my konečně překračujeme železniční trať a začínáme stoupat po lesní cestě vzhůru. Vpravo míjíme lesní kapli Sv. Alberta, po které pokračujeme dál.

 

Po dalších pěti kilometrech přicházíme na rozcestí. Kvůli ubytovnám si nemáme moc z čeho vybírat. Musíme se vydat delší cestou. Po třiceti kilometrech začínáme cítit únavu. Poslední čtyři kilometry už jdeme, co noha nohu mine. Naštěstí naše trasa vede skrz hezký les jednoduchým poměrně rovinatým terénem.

 

Přicházíme do Miraz, malé vesničky, kde „chcípl pes“. V milé křesťanské ubytovně Albergue de Peregrinos nás vítá britský dobrovolný pár. Zapisujeme se do knihy, a pak už nás čeká obvyklé kolečko – sprcha, vybalení věcí, odpočinek, večeře.

4. 6. pondělí – propršená etapa do Sobrado do Monxes. Vstáváme a zjišťujeme, že předpověď počasí se zase jednou nemýlila. Prší. Snídáme a balíme věci. „Dnešních 25,5 km bude za trest,“ myslím si a společně s ostatními vycházím do deštivého rána.

 

Obloha se ale rychle začíná projasňovat. První čtyři kilometry si tak opravdu užíváme. Je ráno a na obloze stále ještě svítí měsíc. Procházíme skrz krásnou keltskou krajinu. Ta ale nevydrží dlouho. V Portolamas se napojujeme na silnici vedoucí až do Sobrado do Monxes.

 

Opět začíná poprchávat. Stoupáme vzhůru do nejvyššího bodu poutě, vesničky Marcela, 710 m. Cestou potkáváme pouze pasačku krav a několik poutníků. Po prvních dvaceti kilometrech přicházíme do O Mesón, kde vidíme první otevřený bar na trase. Prší, a tak zcela intuitivně děláme pauzu.

Jsou tři hodiny odpoledne. V Sobrado do Monxes přicházíme k místnímu klášteru, kde se nachází i poutnická ubytovna. Zavřeno. Na vývěsce zjišťujeme, že se otevírá až v půl páté.

 

Vracíme se tedy skrz náměstí a přicházíme k další, jediné alternativní ubytovně ve městě, Albergue Lecer. Ubytováváme se. Zjišťujeme stav věcí. Kromě úplně mokrých bot, které nechávám ve speciální skříni s topením, mám mokré i kalhoty a ponožky. Ostatní na tom nejsou o moc lépe. Ano, nejsme jediní mokří poutníci v ubytovně, a tak je hlavní pokoj zahalen do nepříjemného odéru.

 

Po sprše se jdeme projít po městečku. Přestože je neděle, některé obchody mají i tak otevřeno. Přicházíme ke Klášteru Santa María de Sobrado, který byl založen již v roce 952. Obdivujeme zdejší fasádu. Kupujeme vínečko a další důležité potraviny a vracíme se do ubytovny, kde si vaříme společnou večeři.

 


 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU    -   NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts