Isle of Skye v srpnu 1

17.12.2018

Isle of Skye je nejnavštěvovanější ostrov ve Skotsku. Trochu kritická začíná být situace během hlavních prázdnin, kdy je problém zaparkovat, nebo se vůbec k některým ostrovním památkám dostat.

 

Náš srpnový termín je čtvrtým letošním termínem výletu na Isle of Skye. Jak jsme se s holkami (Renčou a Lenkou) měly? Co všechno jsme ve Skotsku během týdenní návštěvy navštívily? A naplnil výlet naše očekávání? Inspiruj se povídáním z naší cesty v cestopise níže.

 

8. 8. středa – cesta na severozápad

Holky vyzvedávám na letišti těsně před polednem. Zdravíme se. Házíme věci do auta a vydáváme se směrem na severozápad. I dnes projíždíme okolo hradu ve Stirling a památníku Williama Wallace.

Rušnou dálnici necháváme za zády a vjíždíme na menší klikatící se silnici směrem do Calander. První zastávkou je hora Ben A´an. Parkoviště je oproti jiným dnům úplně plné. Parkujeme „na Pražáka“, tak jak to zrovna vyjde. A začínáme stoupat vzhůru.

 

Ben A´an je jednoduchá hora. Za hodinu a půl jsme již na vrcholu. Dnes není tak jasno, jako během květnového termínu. I tak máme ale krásný výhled po okolních vrcholcích skotské vysočiny.

 

Pomalu mi dochází, že je srpen. Plné parkoviště, plný vrchol a plné silnice turistů, kteří v levo-směrném provozu nedokáží pořádně řídit. Trochu se obávám, jak to bude vypadat na Isle of Skye, ale to už jedeme přes Tyndrum směrem do Glen Coe.

 

Tradičně zastavujeme na vyhlídce nad jezerem Loch Tulla, a poté už pokračujeme přes Rannoch Moor do nejnavštěvovanějšího údolí, Glen Coe. V Glen Coe opouštíme nejstarší dálkovou trasu Skotska, The West Highland Way, která do teď vedla v dohledné vzdálenosti od silnice a parkujeme na jednom z mnoha přeplněných parkovišť s vyhlídkou na okolní vrcholky.

Jakoby všichni turisté zapomněli doma mozek. Auta jsou zaparkovaná, jak kdo přijel bez jakéhokoli řádu. Dopravní situace se vyostřuje ve chvíli, kdy se turisté chtějí vrátit na přeplněnou silnici. Jedním slovem: „Blázinec!“

 

Naštěstí brzy nastupujeme do auta a vyjíždíme do Fort William, takového skotského „Špindlu“. Dokupujeme potřebné potraviny a pokračujeme dál na severozápad do údolí Glen Shiel, kde parkujeme auto u viaduktu Glenfinnan.

 

Obloha se zatahuje. Balíme vše potřebné a jdeme čtyři kilometry do Corryhully bothy. Batohy s výbavou na přenocování a zítřejší ráno si neseme s sebou. Za hodinku už přicházíme do bothy, kde je poměrně hodně lidí. „Ach ten srpen,“ říkám si. Nakonec ale stan nestavíme a leháme si na podlahu.

V kamnech praská dřevo, a když pak večer začne pršet jako z konve, jsem za rozhodnutí nestavět stan ráda.

 

9. 8. čtvrtek – Glenfinnan, Arisaig, Elgol a Camasunary

Pro propršené noci se budíme do mraky zahaleného rána. Snídáme. Poprvé v Corryhully využívám místní elektřinu a místo plynového vařiče vařím vodu v rychlovarné konvici. Bothy opouštíme po deváté ráno. V deset jsme už opět u mostního oblouku, kam se srocují davy lidí.

Necháváme batohy v autě a jdeme se podívat k památníku Bonnie Prince Charlieho, vůdce posledního jakobitského (i posledního skotského) povstání. Jdeme se podívat i na vyhlídku, která je v obležení lidí. Všichni s napětím čekají na historický červený parní vlak, který by dle řádu měl na most dorazit okolo 10:40. Začíná kapkat. To ale nikoho neodrazuje.

 

Vlak projíždí a jako mávnutím kouzelného proutku všichni odchází pryč. Vracíme se k autu, které je nyní úplně zablokované. Nějaký „bezmozek“ si stoupl na jediné místo výjezdu z druhé řady…

 

Chaos necháváme za zády a směřujeme na další zastávku, do městečka Arisaig, kde hrdě navštěvujeme popršený památník dobrovolníků Československé brigády, kteří zde během let 1941- 43 procházeli výcvikem.

Brzy pokračujeme okolo bílých pláží dál na západ. Před půl druhou přijíždíme do Mallaig, odkud nám ve dvě hodiny jede trajekt na Isle of Skye. Krátké intenzivní přeháňky a obloha se konečně začíná projasňovat. Po rychlé návštěvě městečka, kde stejně nic není, se naloďujeme na trajekt a vyrážíme dál na západ.

 

Za necelou hodinu připlouváme do Armadale, městečka na Isle of Skye, ze kterého vyjíždíme směrem do Elgolu.

 

V poslední vesničce je krásně. Před námi je výhled na celé pohoří Black Cullins. Balíme batohy na dnešní večer a zítřejší půldenní výlet. Zamykáme auto a jdeme exponovanou pobřežní cestou směrem do zálivu Camasunary bay.

 

Do Bothy přicházíme v sedm večer. V Camasunary nás čeká malá skupinka Francouzů, a když pak jeden z nich mluví česky, neubráním se úžasu. Jdeme si vybrat místa na spaní a vybalujeme věci. Po večeři a čajíčku jdeme brzy spát.

 

 

 

NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts