Indonésie 2019-7.

01.05.2019

V ráji

19. 2. Úterý – Život na želvím ostrově

Budík mi zvoní už v 6:30. Po šestihodinovém spánku se necítím zrovna moc svěží. Do batohu si balím lahev s vodou, banány a nějaké ty sušenky. Po předchozích zkušenostech vím, že se na pláži můžeme zdržet klidně až do odpoledne, a tak dlouho bez snídaně nevydržím.

 

V 7:00 si nazouváme holinky a vyrážíme skrz pralesní cestu k pláži. Po necelé půlhodině blátivé chůze přicházíme opět k pláži. Zouváme zapocené holinky a vydáváme se po bělostném písečku bosky. Mlžné ranní opary, obrovské vlny, černé skály a široká prázdná pláž. Místní scenérie má úplně jinou atmosféru než v noci.

Dnes nás provází Reza. Na rozdíl od večerních průvodců je schopný nám odpovědět na téměř všechny všetečné želví otázky. Brzy přicházíme k první snůšce, ze které vede mnoho stop. Přišli jsme pozdě. Reza se snaží zachránit alespoň poslední, opožděnou želvičku, které pak všichni držíme palce a meteme cestičku do moře.Pokračujeme po pláži dál a brzy potkáváme první snůšku želviček. Máme štěstí a z „hnízda“ se klube hned třináct malých želviček. O všechno se stará instinkt. Stačí, aby se dostaly mimo vyhrabanou „díru“, a už si to šinou přímo k moři. Žádné otálení!

 

Dnes máme na želvičky štěstí. Téměř na konci pláže potkáváme další snůšku a dalších třináct klubajících se želviček. Je tu tak krásně, že se nám vůbec nechce zpátky na základnu. Pokračujeme tedy dál a brzy se dostáváme na skalnaté pobřeží k zajímavým geologickým útvarům a malé jeskyni. Někteří z nás se ještě stihnou vykoupat v přírodních mořských bazéncích, a pak už je na čase se vrátit zpět.

Přicházíme v půl jedné. Další koupačka v moři, a pak už zasloužený snídaňo-oběd. „Jít spát, nebo nejít spát?,“ rozmýšlím, ale nakonec mi přijde líto zdejší návštěvu prospat, a tak místo spánku hrajeme Citadelu a občas se jdeme i okoupat do moře.

 

Po večeři nás čeká další návštěva želvích líhní. Je osm večer a všichni jsme připraveni. Tentokrát jde s námi opět Reza a jeho pomocný správce. Procházíme skrz prales, a co chvíli zastavujeme. Reza vidí věci, které my ne. Jako první si všimne plachého malinkého jelínka (mouse dear). Jedná se o speciální druh, který bych popsala jako malou čivavu :). Na cestě zpět nám pak ukazuje chameleona a další „potvůrky“.

Přicházíme na pláž, sundáváme boty a jdeme číhat na želvy. Po chvíli přicházíme k čerstvé stopě. Pozdě. Želva je už pryč. Za nedlouho tu máme ale další. Reza ji poctivě měří, zapisuje údaje, a poté nám vysvětluje, co vlastně vidíme.

 

Reza pokračuje dál a my si opět sedáme a pozorujeme okolní krajinu. Po hodině se vrací a s ním i my. Na cestě zpět ale potkáváme ještě další dvě želvy, z toho jednu omylem zapadlou do nedalekého potoka. Chceme ji pomoci, ale Reza říká, že to zvládne sama a opravdu, po pár minutách se celá unavená želva vyhrabává po písečném bortivém břehu a vrací se směrem k moři.

 

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU     -     DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts