Mallorca, GR 221 - 1/4

02.01.2020

Poslední výlet roku 2019 nás zavedl na slunnou Mallorcu. Přelom září a října je na zdejším ostrově ideálním obdobím k jakýmkoli pěším túrám. My jsme měli v plánu zdolat slavnou dálkovou trasu GR 221. Konkrétně její nejkrásnější část mezi Pollencou a Valldemossou. Zvládli jsme to všichni? A jak se nám putovalo?

 

Přílety a setkání

29. 9. – neděle: Holky přilétají ve 13:00. Čekám na letišti a společně pak vyrážíme do centra města, kde se ubytováváme v soukromém bytě. (Jak se později v noci ukáže, centrální lokalita není úplně nejtišší volbou.) Do Palmy přilétám z poutě Camino de Santiago, a tak jsem vděčná za pračku, kterou hned po příchodu na byt zapínám. Přeci jen, dvě trička na skoro tři týdny putování…

Po krátkém brífinku na téma programu jednotlivých dní a popisu vlastních etap vyrážíme společně do města. Kousek před ikonickou katedrálou holky opouštím a vracím se k bytu, u kterého se potkávám s Radimem. Ten přilétá do Palmy ze Stuttgartu. Jdeme se společně ubytovat a já si dávám další sprchu.

 

Venku je nezvyklé vedro. Zaháníme hlad v nedalekém stánku s kebabem a za hodinku už potkáváme uchozené holky. Ukazujeme jim místní kebab, a potom si dáváme společné seznamovací pivko.

 

Poslední člen našeho týmu je Simonka. I ta nakonec po menších peripetiích přijíždí do Palmy. Je osm večer a náš tým je kompletní.

Etapa první, z Pollenca do Lluc

30. 9. – pondělí: Neleníme. Vstáváme v 6:30. V 7:15 odcházíme z bytu a v 7:45 už nasedáme do autobusu směrem Pollenca, místa našeho startu. Venku je (jako vždycky) krásně. Jedeme po dálnici a vlevo od nás pozorujeme vrcholky pohoří Serra de Tramuntana.

 

Do Pollenca přijíždíme v 8:45. Nahazujeme batohy a ještě před samotnou túrou jdeme nakoupit poslední potřebné potraviny. Během následujících třech dní budeme v horách. Bez možnosti cokoli dokoupit, tedy kromě objednaných večeří a snídaní na chatách.

 

Před desátou konečně vyrážíme směrem do Llucu, cíle naší dnešní etapy. Sluníčko svítí a je příjemně. Po několika minutách necháváme hezké kamenné město za zády. Dál pokračujeme po pěšince okolo silnice, kde jezdí jeden cyklista za druhým.

 

Procházíme okolo ovocných sadů a začínáme stoupat vzhůru. Sluníčko stále svítí, a tak jsme rádi za lesní cestu a trochu stínu. Před námi se odkrývají první pohledy na nejvyšší mallorské vrcholky v čele s nepřístupným Puig Major.

Stoupáme stále vzhůru a už teď někteří z nás litují zbytečností, které s sebou táhnou. Konečně přicházíme k odbočce na vrchol Tomir, odkud lesní cesta začíná pomalu klesat. I teď, pár kilometrů do cíle nemáme ještě vyhráno. Cesta je tvořena kluzkým štěrkem, na kterém si Alenka pod vrtává kotník. Ještě štěstí, že k chatě, refugio Son Amer, to máme kousek.

 

Ubytováváme se v hezké kamenné budově a v pokojíku pro osm jsme sami. Radim chce spát venku, a tak si večer ustýlá přímo v lese u chaty.

 

Na terase doplňujeme ionty (pivečkem), a také se trochu protahujeme. Přeci jen, dnes jsme ušli okolo 17 km, s převýšením 780 m vzhůru a 290 m dolů. Kontroluji Alenčin vyvrknutý kotník a doufám, že se přes noc otok zmenší. Přeci jen, nejtěžší etapy máme stále ještě před sebou.

 

Povídáme si a popíjíme pivečka. Večeře je až v osm večer. Celí hladoví se už nemůžeme dočkat.

 

 

DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Skotský sever 1

07.02.2020

1/10
Please reload

Recent Posts