Indonésie 2019-6.

30.04.2019

Do ráje!

18. 2. Pondělí – Jedním slovem? Bangkaru!

Nebudu tě dlouho napínat. Pokud se někdy vypravíš na souostroví Pulau Banyak, pak bys rozhodně měl(a) navštívit i jeho nejvzdálenější ostrov, Pulau Bangkaru. Bangkaru je ráj. Kromě dvou až tří správců, kteří se tu každých čtrnáct dní střídají, nenajdeš široko daleko ani živáčka. Co víc. Na ostrově je vystavěna pouze jediná budova – jejich zázemí. Zbytek ostrova tvoří panenská příroda a páže kde želvy kladou vejce a varani jsou domácími mazlíčky.

 

Vstáváme brzy a po snídani se ještě s Martinem a Jarmilkou rozhodujeme k obcházce celého ostrova. Neběžíme, a tak nám cesta kolem dokola trvá o trochu víc než hodinu. Přicházíme chvíli po desáté. Intan i obě rychlé lodě jsou již ukotveny u pláže. Ostatní si rozebírají vyprané prádlo a dobalují.

Vyrážíme. I rychlými loďmi trvá cesta na Bangkaru okolo dvou a půl hodin. Do zátoky u správcovské stanice připlouváme po poledni během největší výhně. Vítají nás tři správci. Vyndáváme veškerá zavazadla, zásoby jídla i barely s vodou a společnými silami tlačíme lodě do bezpečné vzdálenosti od přílivových vln.

 

Na sušáku u opuštěné pláže nás vítá několik sušících se chobotnic, na palmách jsou instalovány hamaky a o kousek dál je už dřevěná budova správců. Sedáme si do venkovní kuchyně a odpočíváme. I přes krém s vysokým UV faktorem jsme z poloviny spálení. Reza, hlavní správce, nám připravuje pokojíky. Okolo se prochází varani. „To je Rocky,“ ukazuje nám Reza obrovského varana, za kterým přichází ještě 4 další menší domácí mazlíčci. Záchody jsou za budovou. Naběračka, díra v zemi, káď, žádný luxus, nebo zjednodušeně řečeno indonéský standard.

Jdeme se vykoupat. Vlny jsou dnes opravdu silné, a tak si s nimi není radno zahrávat. Párkrát nás to otočí vzhůru nohama, a pak se raději vracíme na stanici. Oběd. Další kulinářské dobroty a pak odpočinek a hraní Citadeli :). To nejdůležitější nás čeká až po večeři.

 

Je osm hodin večer. Bereme si dlouhé nohavice, dlouhý rukáv, čelovky a před domem zkoušíme holiny. Vše připraveno, můžeme vyrazit na výpravu do nočního pralesa. I přesto, že je večer, v deštném lese je pořád ještě teplo. Jiná situace je po půlhodině cesty, kdy přicházíme na pláž. Tady je výrazně chladněji.

Sundáváme holinky a ponožky a užíváme si chůzi naboso po pláži. Čelovky máme už dávno vypnuté. Cílem dnešní noční výpravy jsou obrovské želvy zelené, které na místní pláži kladou svá vejce.

 

Procházíme v tichosti po pláži, nad kterou se tvoří oblaka vodních par. „Zastavte,“ zní jasný pokyn od jednoho ze strážců. Pět minut, tak dlouho čekáme, než se z vysílačky ozvou další pokyny. „Můžete jít. Jedna želva je nedaleko od nás,“ oznamuje nám náš průvodce, a my celí nadšení pokračujeme vpřed. Přicházíme k obrovské želvě, která akorát nakladla svou snůšku vajec, a teď je v procesu zahrabávání. Nádhera. Do skupiny máme povoleno jen jedno červené světlo. Vše ostatní musí být zhasnuto. Snažíme se celou situaci vyfotit, ale bez pořádného světla to moc nejde.

Pokračujeme po pláži dál a zanedlouho potkáváme další želvu zelenou. Jasné „mokré“ stopy v písku prozrazují místo i její snůšky. Pokračujeme po pláži dál, a pak si sedáme a pozorujeme oblohu. Brzy bude úplněk. I přesto, že je noc, na pozorování hvězd je všude okolo příliš světla.

 

O půlnoci naší honbu za želvami končíme a vracíme se přes prales zpět na stanici. Jsme unavení. A to nás hned zítra ráno čeká „vstávačka“ a ranní pozorování nově se líhnoucích želv.

 

 

 

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU    -    DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

Please reload

Featured Posts

Sentiero Italia, tak trochu jiná dálkovka…

11.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts