Vnější Hebridy v květnu 1/4

16.11.2019

Vnější Hebridy jsou ostrovy na západě Skotska. Je to zapomenutý kout světa, kde příroda a přírodní zákony hrají prim. Místo, kde neseženeš mobilní signál, kde nad hlavou létají orli, na orchideových loukách se pasou poníci a v moři dovádí vydry, tuleni, delfíni a občas i velryby. Kde během jednoho dne stihneš vystoupat na nejvyšší vrcholky a pak se třeba i vykoupat v třpytivě modrém oceánu. Vítej na Vnějších Hebridách, ve světě, kde se lidská činnost stále ještě podrobuje přírodním zákonům.

 

Cestou na západ

7. 5. – úterý: Náš výlet začíná na letišti v Edinburghu. Letadlo společnosti Easyjet přilétá už v 11:15, než se ale stihnou vyřídit všechny formality (pozn. Například promáčknutý kufr Adél) je už 11:50. Vítáme se, nasedáme a jedeme směrem ke Stirling. Cesta nám utíká. Informuji posádku o historii, topografii, (ne)kultuře a zdravotnictví nebo třeba systému školství a průmyslu Skotska, když v tom už sjíždíme z dálnice a pokračujeme po klikatící se silnici do Callander dál na vysočinu.

První zastávku máme až v Tyndrum, kde si dáváme kafíčko, a pak pokračujeme okolo slavné The West Highland Way na náhorní planinu Rannoch Moor směrem do GlenCoe. Ve Fort William máme malou chvíli na dokoupení potravin v místním velkém supermarketu. Adél s Danou volí místo nákupu návštěvu kamenného centra města.

 

Po další půlhodině jízdy opět parkujeme. Tentokrát u známého viaduktu Glenfinnan, který se proslavil při natáčení Harryho Pottera. Konečně se jdeme také trochu projít. Naše kroky vedou přímo k mostu. Na jednom z místních pilířů je plaketka s rokem výstavby „1789“. Glenfinnan je totiž jednou z prvních železobetonových staveb ve Skotsku vůbec.

 

Procházíme pod mostem, posloucháme vlastní ozvěnu a míříme vzhůru na vyhlídku. I přesto, že je most více než sto let starý, pořád přes něj jezdí vlaky. My máme štěstí. Během naší návštěvy potkáváme hned dva osobáčky.

V 18:10 nám odjíždí trajekt z Mallaigu, přístavu, kde končí silnice na západ a v 18:45 už připlouváme do Armadale. Ostrov Isle of Skye nás vítá podvečerním sluncem a mraky. „Jak typické,“ říkám si. V Broadford tankuji naftu. První opravdová pauza nás čeká až u hotelu Sligachan, kde se nachází nádherná vyhlídka na pohoří Black a Red Cullins. Zdejší výhled na zaoblené a ostré vrcholky dokresluje obrovská duha.

 

Ještě před ubytováním v hostelu přijíždíme k restauraci, kde si dopřáváme tradiční večeři v podání fish and chips.

 

Na Isle of Skye

8. 5. – středa: Na Isle of Skye se dá strávit týden i dva a přesto neprozkoumáš každý kout tohoto nesmírně různorodého ostrova. My máme jen několik hodin. Naším dnešním cílem jsou totiž ostrovy dále na západ a trajekt na Vnější Hebridy nám odplouvá už ve 14:10.

Abychom toho stihli co možná nejvíce, vstáváme už v 7:00. V 7:30 se potkáváme na snídani a v 8:30 jsme už opět zabaleni a připraveni na další dobrodružství. První zastávkou je přístavní městečko Portree, tedy konkrétně místní barevný přístav a přibližně tři kamenné uličky tvořící zdejší historické centrum.

 

Po obhlídce městečka pokračujeme v jízdě po severovýchodním pobřeží. Přijíždíme pod skalní jehlu Old Man of Stoor a zastavujeme na místním poloprázdném parkovišti. Bereme si menší batůžky s vodou a začínáme pomalu stoupat vzhůru. Zdejší asfaltka se brzy proměňuje v několik bahnitých cestiček vzhůru. I přesto, že jsou na obloze pořádné mraky, občas vysvitne i sluníčko. Viditelnost je skvělá. Na východním horizontu pozorujeme obrys západního skotského pobřeží, místo zapomenuté světem i lidmi. Na jihu nás zase oblažuje pohled na hradbu pohoří Black a Red Cullins. Je tu krásně!

 

Stoupáme vzhůru a po hodině a půl přicházíme na vyhlídku, ze které se těšíme krásným pohledem na skalní jehly Old Man of Stoor. Snažím se si představit muže, ženu, kočku a psa, kteří by měli být vidět ve skalních tvarech, ale ani dnes se mi nedaří objevit celou skupinu. Zpátky k autu se vracíme menší oklikou, a pak už musíme rychle vyrazit k vodopádu Kilt Rock a na neskutečné krásné místo – skalní výchozy Quiraing.

Na Isle of Skye se pořád něco buduje. Ještě před šesti lety o ostrově nikdo nevěděl a turistů tu bylo pomálu. Teď budeš mít štěstí, když tu v srpnu najdeš nějaké volné místo v hotelu. Nedostatek restaurací, ubytovacích zařízení, parkovišť a příliš úzké výmolovité silnice, asi tak vypadá současná situace na jednom z nejnavštěvovanějších skotských ostrovů.

 

Menší procházka v Quiraing a rychle do auta. Trajekt nám zanedlouho odjíždí, a tak není času nazbyt. Vyjíždíme z parkoviště a dostáváme se do kolony. Stojíme! Přesně ve chvíli, kdy na nějaké prodlevy nemáme čas. Vypínám motor a jdu nepromluvit s dělníky. Vysvětluji naléhavost mé situace a za minutu už jako jediné auto projíždíme uzavřenou silnicí. Skoti jsou nesmírně hodní lidé. Což se nakonec ukazuje i u trajektu, kam (tradičně) přijíždíme pozdě, ale i tak nás ještě berou.

Za necelé dvě hodiny připlouváme na Vnější Hebridy. Místo, kde není těžké uronit slzu nad zdejší krásou přírody. Trochu krápe, ale to nás nemůže zastavit před dalším výletem. Jedeme totiž objevovat „Ostrov pokladů“, Scalpay. Přijíždíme na konec silnice a jdeme směrem k majáku. Venku fučí ledový skotský vítr. „Aspoň že už neprší,“ říkám si při oblékání návleků a přibalování dalších vrstev oblečení.

 

Za půlhodinu přicházíme k jednomu ze čtyř nejstarších majáků na západním skotském pobřeží,  Eilean Glas. Prozkoumáváme větrem a deštěm bičované pobřeží. Veškerý kov vystavený mořské vodě je zcela zkorodovaný. Plot není plotem, žebřík není žebříkem a obrovské železné matice už také nikdo nikdy neodšroubuje. Zpátky se vracíme okolo pobřeží. Tradiční skotskou cestou-necestou.

 

Do domečku, který jsme si pronajali na další čtyři noci, přijíždíme až pozdě odpoledne.

 

 

DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts