Vnější Hebridy v květnu 3/4

18.11.2019

Chvíle, kdy se zastavil čas – má první skotská velryba

11. 5. – sobota: Dnes jsme si přispali. Vstáváme až v 7:15 :). Po snídani nás čeká cesta na ostrov Velká Berneray, místa, kam moc turistů při své cestě po Vnějších Hebridách nezavítá. Parkujeme auto na konci silnice a jdeme se podívat na zátoku s bílou pláží a repliku domu z doby železné. Opět nám nad hlavou svítí sluníčko. Abychom měli zážitek z Vnějších Hebrid úplný, rozhoduji se skupině ukázat styl, jakým se chodí ve skotské přírodě – tedy bez cesty.

 

Necháváme pláž za zády a po všech čtyřech stoupáme vzhůru na travnatý skalní výchoz. Ve volném terénu je tempo chůze výrazně pomalejší, zvlášť když se musí člověk proplést mezi jezírky a rašeliništi.

 

Po krátkém okruhu přicházíme zpět k domu z doby železné. Potkáváme zde až příliš zvědavou kravičku, která nás následuje (rozuměj „nepříjemně pronásleduje“) až k autu. Nasedáme a vyrážíme z ostrova dál na jih, na obrovské bílé pláže Ardroil, které se nachází okolo osady Uig.

Obědváme přímo na pláži, a pak se fotíme u šachové figurky nadživotní velikosti. I ta tu má svůj důvod. Odkazuje totiž na zdejší důležitý nález šachových figurek z 12. století (nyní umístěných v Londýně v British Museu a Národním skotském muzeu v Edinburghu.

 

Následuje cesta k útesům u osady Mangersta. Po krátké kilometrové procházce přicházíme k maličké chaloupce splývající s okolními světlými útesy – bothy Eagle nest (orlí hnízdo). Jdeme se podívat dovnitř a chvíli jen tak sedíme a pozorujeme tmavě modrou mořskou hladinu, když v tom se přímo pod námi vynoří obrovská velryba! Strnu. Zalapám po dechu a ztratím slova. Heknu a začnu zuřivě mávat a ukazovat na velrybu. Jako by se zastavil čas. Zíráme teď už všichni na modrou hladinu, a pozorujeme co pět minut se znovu vynořujícího kytovce. Je to nádherný moment, který se nedá ničím popsat. Po půlhodině se rozhodujeme zanechat velrybu svému osudu a vydáváme se k odchodu.

Vracíme se zpět na sever a přejíždíme na severovýchod. Projíždíme skrz Stornoway a dostáváme se až na severovýchodní výběžek k majáku Tiumpan head Lighthouse. Procházíme se okolo vysokých skalních útesů, které tady mají tmavě hnědou až černou barvu a směrem na jih pozorujeme rovinatou krajinu. Přes moře je zcela zřetelně vidět obrys severního skotského pobřeží, což je dle místních znak pro změnu počasí k horšímu.

Naší poslední dnešní zastávkou je jeden z nejstarších kostelů na Hebridách, kostel Ui neboli kostel sv. Kolumby. Zdejší náhrobní kameny jsou mnohem krásnější než ty, co jsme pozorovali na hřbitově v Barvas.

 

Vracíme se cestou přes Stornoway, kde dokupujeme další zásoby potravin. Cestou domů volíme vyhlídkovou trasu přes Carbost.

 

Můj nejoblíbenější trajekt z Leverburgh na Berneray

12. 5. – neděle: Balíme všechny věci, loučíme se s domečkem a vyrážíme na jih. Za Tarbertem odbočujeme na klikatící se silnici Golden Road, po které se dostáváme až ke kostelu Sv. Klementa, jednomu z nejkrásnějších sakrálních hebridských staveb. Cestou ještě zastavujeme na tuleních vyhlídkách, a pak už přejíždíme pod vrchol Cheapabhal (368 m).

Parkujeme auto na konci cesty, obouváme pohorky, nasazujeme návleky a vyrážíme přes zelenající se louky vzhůru. Dana s Adél se otáčejí u první vyhlídky. My ostatní stoupáme hrdinně vzhůru. Cheapabhal je „hraničním“ vrcholem mezi ostrovy Jižní Harris a Berneray. Přesto, že se nejedná o nijak závratný kopec, při dobrém počasí je z něj neskutečný výhled. Současně je to ideální rozlučkový vrchol, ze kterého můžeme vidět téměř všechna navštívená místa na Hebridách.

 

Rozhlížíme se do všech stran a já žasnu. Dnes nám počasí přeje. Viditelnost je neskutečná, a tak jsou dokonce jasně vidět i vrcholky Black Cullins, které se nachází až v jižní části ostrova Isle of Skye. Na západě se z moře vynořuje ostrov St. Kilda. Poslední a nejzápadnější pevnina mezi Británií a Amerikou nenachází 80 kilometrů daleko. Dnes ji máme jako na dlani! Nad hlavou nám poletuje orlí páreček a pod nohama nám křupe vřes.

Ve 13:40 už scházíme k autu a za deset minut přijíždíme k trajektu. Hodinový trajekt mezi Leverburgh a Berneray patří mezi mé nejoblíbenější plavby. Vody jsou zde velmi mělké, a tak si to trajekt musí křižovat mezi ostrůvky a mělčinami křížem krážem. Na Berneray připlouváme chvilku po třetí hodině odpolední. Necháváme trajekt za zády a jedeme směrem k ostrovní radnici.

 

Nejznámější část ostrova Berneray? Rozhodně místní pět kilometrů dlouhá bílá pláž. Procházíme se po bílém- až stříbrném písku a za hodinu už stoupáme na zdejší nejvyšší ostrovní vrcholek – Beinn Shleibhe, který měří pouhých 93 metrů :). Necelých sto metrů výškových a výhledy takové, jako bychom byli někde vysoko v horách. Po malé pauzičce a pořádné kochačce klesáme okolo hřbitova dolů, do ostrovní osady. Zpět k autu se dostáváme po silnici, která vede okolo pobřeží a tuleních zátok. Přicházíme k autu a máme dost. Okružní výlet okolo Berneray totiž měří něco okolo 13 km…

 

Nasedáme do auta a vracíme se kousek pro holky, které se zasekly u tuleňů. Následuje podvečerní jízda až na jih, na ostrov Eriskay, kde máme pronajatý dům na další tři noci.

 

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU     -     DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts