Vnější Hebridy v květnu 4/4

19.11.2019

Odpočinkový den na Eriskay

13. 5. – pondělí: Dnes je v plánu průzkum ostrova Eriskay, našeho nejjižnějšího cíle hebridských ostrovů. Vstáváme opět brzy a v 7:45 už podáváme snídani. První zastávkou je místní jediná kavárnička, která v sobě spojuje jediný obchod, poštu a suvenýry s informačním centrem :). Na ostrově žije necelá stovka obyvatel. Větší „nákupní centrum“ by se tady, na konci světa, nechytlo.

 

Z kavárny se vydáváme přímo vzhůru na nejvyšší ostrovní vrcholek Beinn Sciathan 185 m. Jdeme cestou necestou. Ani tady není trasa nijak značená, a tak si to ledabyle kráčíme skrz podmáčené louky a rašeliniště.

Za první vyvýšeninou potkáváme i místní druh Eriskajských poníků. Vytahuji sušenky a mrkev (salát ani okurku ti rozmazlenci nejí). Fotíme a hladíme místní krasavce a po pořádné dávce hipoterapie necháváme přerostlé poníky za zády. Na vrcholu Beinn Sciathan pořádně fičí, a tak se dlouho nezdržíme. Po vrcholových fotografiích pokračujeme k východnímu pobřeží.

 

Ostrov Eriskay jsou takové „Hebridy v malém“. Najdeš tu vše: na západním pobřeží pevninu lemují bílé pláže, uprostřed jsou kopečky a na západě objevíš strmé útesy. S trochou štěstí tady potkáš nějaké ty vydry, tuleně, divoké poníky, občas nějakého toho orla… prostě typický hebridský ostrov. Procházíme se okolo rozeklaného východního pobřeží a dostáváme se ke kamenným základům dávno opuštěné a zapomenuté vesnice. Po poledni přicházíme zpět k našemu domečku. Dáváme si pozdní oběd, po kterém opět vyrážíme na odpolední procházku, tentokrát okolo západního pobřeží a bílých pláží.

 

Sbíráme mušle a díváme se do dálky na jižněji položený ostrov Barra. Po několika kilometrech přicházíme k jediné vesnici na ostrově, nad kterou stojí jako strážný maják kostel sv. Michaela. Stoupáme vzhůru. Za naše malé úsilí jsme odměněni dalším z krásných panoramatických výhledů.

 

Vracíme se k autu a popojíždíme jen kousek dál na severovýchod. Holky jdou meditovat do místní malé zátoky s další bílou pláží a já s Michalem jdeme na procházku k nej-severo-východnějšímu bodu ostrova. Nikde nikdo, je tu krásně. Procházíme okolo polorozpadlého domu, který je ponechán svému osudu. Na Hebridách by vyhledávači urbexových staveb zaplesali. Podobné domy jsou rozesety po celých ostrovech.

 

Potkáváme tuleně a cestu zpět volíme okolo pobřeží s bílými plážemi. Nasedáme do auta a jedeme do jediné restaurace na ostrově- Am Politician. Bohužel tu mají plno, a tak nám nezbývá než nasednout opět do auta a přejet na další z ostrovů, kde si kupujeme potraviny na večeři v místním Coop.

Na Heklu!

14. 5. – úterý: Máme před sebou poslední hebridský den a venku opět svítí sluníčko! Je pravda, že v květnu bývá ve Skotsku nejlepší počasí, že ale budeme mít celých deset dní sluníčko, to asi nikdo z nás nečekal. Vstáváme v 7:00 a po snídani šampionů (vejcích se slaninou) přejíždíme na ostrov Jižní Uist. U jezera Loch Druidibeg odbočujeme z hlavní silnice a brzy se už dostáváme do oblasti s volně se pasoucími shetlandskými poníky. Jsou to ňuňánci, kteří přesně vědí, jak vylákat z turistů co nejvíc dobrot.

 

Přijíždíme k malému parkovišti, kde necháváme auto. Obouváme pohorky a návleky. Balíme batoh a vyrážíme na jeden z nejkrásnějších výletů, na vrchol hory Hecla (606 m). Nespěcháme. Času máme dost. Je krásně a v polovině května sluníčko zapadá až okolo půlnoci. Procházíme skrz bažinatou vegetaci, která je k mému nepochopení úplně suchá. Pod nohama nám to nečvachtá, ale křupe.

Na vrcholu Beinn Scalabhat (481 m) jsme až za čtyři hodiny. Je krásně. Na jihu pozorujeme pohoří Jižního Uist a na severu jezerní krajinu ostrova Benbecula. Na východě se z moře zvedají jasné obrysy ostrova Isle of Skye a na západním horizontu vykukují ostrovy St. Kilda.

Necháváme holky, aby si trochu odpočinuly, a s Michalem se vydáváme o trochu výš, na vrchol Beinn na Laire (564 m). Do kopce téměř běžíme! S každým dalším krokem se před námi otevírají nové a krásnější výhledy. Při pohledu na nedalekou Heklu nás svrbí prsty. Nakonec se ale otáčíme zpět k holkám, které se krčí v závětrné části vrcholu Beinn Scalabhat.

 

Abychom nešli stejnou cestou nahoru a dolů, pokračujeme přes žebro hory, a poté klesáme prudkým žlabem dolů. Sestup není o nic lehčí než cesta vzhůru. Tři hodiny, tak dlouho nám trvá, než se dostaneme skrz rašeliniště zpátky k autu.

 

„Tohle si zaslouží pivko,“ říkáme si a přejíždíme do jednoho z místních obchodů Coop. Doplňujeme zásoby zlatavého moku a jdeme si sednout na několik kilometrů dlouhou pláž, kde jsme úplně sami. Vracíme se zpět na Eriskay. Stůl v místní restauraci máme rezervovaný na 19:00. Poslední hebridská večeře a zpátky na kutě :).

Den velkého návratu

15. 5. – středa: Vstáváme už v 6:45. Balíme věci, snídáme a v 8:20 žhavíme motory. Ostrov Eriskay, stejně tak i ostrov Jižní Uist a Benbeculu necháváme za zády. Trajekt z Lochmaddy odjíždí až v 11:45, a tak máme ještě posledních pár hodin na průzkum ostrova Severní Uist.

 

Zastavujeme u neolitické pohřební komory Barpa Langass a chystáme se na malou procházku. Dana na nás čeká v autě. My ostatní stoupáme okolo pohřební komory vzhůru. Z místního malého vrcholku máme Severní Uist jako na dlani. Klesáme na druhou stranu kopce k neolitickému kamennému kruhu, Pobull Fhinn a pak se opět vracíme přes rituální kámen Beisteans Grave and Leac Alasdair zpět k autu.

 

K trajektu přijíždíme právě včas. Necelé dvě hodiny plavby a už jsme opět v Uig na Isle of Skye. Před námi je dlouhá cesta zpátky do civilizace, a tak není čas ztrácet čas. V Broadford doplňuji naftu, a pak už přejíždíme na pevninu. Další rychlou zastávkou je hrad Eilean Donan, u kterého přichází první civilizační šok – všude kolem nás jsou turisté!!!

U památníku Commando memorial se těšíme krásným výhledem na nejvyšší horu Británie, Ben Nevis. Nožky si konečně trochu víc protáhneme až u vodopádů Pattack falls a městečkem Pitlochry stíháme už jen projet. Do Edinburghu přijíždíme okolo šesté. Carcoolku parkuji pod Edinburským hradem. Procházíme po Královské míli směrem na Waverly, kde využíváme veřejné záchody :). Michal si chce vyběhnout na Calton hill, my ostatní pomalu pokračujeme přes Princes street a okolo místních zahrad zpátky k autu. Na Grassmarket nasedáme opět do auta a po nákupu potravin se jedeme ubytovat do pronajatého apartmánu. Menší oslava, dobalení věcí a velká únava. Jdeme spát.

 

Odlet

16. 5. – čtvrtek: Vstáváme ve 3:40. Ve 4:00 už sedíme v autě a za dvacet minut se loučíme na letišti v Edinburghu. Letadlo společnosti Easyjet odlétá v 6:00. Ti odvážnější z nás jedou z letiště rovnou do práce!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

 

Please reload

Featured Posts

Isle of Skye v červnu 1/4

29.11.2019

1/10
Please reload

Recent Posts