Camino Portuguese 3

06.12.2019

Etapa čtvrtá: Vitorino dos Piaes – Rubiaes

17. 9. – úterý: Naše brzké vstávání se stává rutinou. Budík na 6:15, zabalení věcí, snídaně a v 7:00 už první kroky směrem k Ponte de Lima.

 

Dnešní etapa je nádherná. Míjíme první kostel, a pak už nás čeká cesta skrz vinice, kaštanové a olivové háje a eukalyptové lesy. Po včerejších deštích se krajina leskne v ranním slunci. Na cestě jsme, kromě Portugalců sbírajících hrozny, téměř sami.

 

Přicházíme do Ponte de Lima a zastavujeme na zasloužené kafíčko. Marie zkouší místní přeslazený pudinkový dortík, a pak si děláme menší piknik s domácím chlebem a klobáskou, kterou nám pan prodavač krájí na prkénku přímo před svým obchůdkem.

Civilizaci necháváme za zády ve chvíli, kdy přejdeme kamenný most přes řeku Lima. Opět procházíme skrz zemědělskou krajinu a po několika dalších kilometrech začínáme stoupat vzhůru. Štěrková lesní cesta nás vede až na nejvyšší bod naší pouti (Alto da Portela Grande 405 m), kde se trošku záhadně všichni potkáváme.

 

V dálce hřmí. Sedíme na zaslouženém pivečku. Do Rubiaes to máme už jen kousek. Po několika dalších kilometrech klesání přicházíme k malému domečku, kde se ubytováváme v soukromém pokojíku. Dnes máme v nohách 30,8 kilometrů. Jedná se o současný rekord pouti. Kupujeme si pračku se sušičkou a po dvou hodinách už zase voníme :). Na víc se dnes nezmůžeme…

Etapa pátá: Rubiaes – Tui a přechod hranic do Španělska

18. 9. – středa: Dnes máme v plánu odpočinkový den s 22,3 kilometry. I tak vstáváme už v 6:00. O hodinu později už zase vyrážíme dál. Klesáme skrz zemědělskou krajinu, a poté stoupáme vzhůru na Alto S. Bento (270 m). I dnešní etapa patří mezi ty krásnější. Vinice, eukalyptové lesy, kostely, sluníčko a kamenité cesty nás vedou až k první pauze, baru Castro, kde potkáváme žebrajícího papouška :).

 

Dnes je obloha bez mráčku. Možná právě proto se nám dnešní etapa zdá jako jedna z nejúpornějších. Přicházíme do Valenca, posledního portugalského městečka, kde se zrovna dnes koná obrovský trh.

 

Znechuceně procházíme okolo pokřikujících trhovců a po necelém kilometru přicházíme ke hradbám historického centra. I tady je hlava na hlavě. Snažíme se najít ticho a stín pod stromy daleko od restaurací a kaváren. Pod námi je hraniční řeka Minho a na vrcholku nad ní kamenné městečko Tui. Výhled je nádherný.

Vracíme se zpět do centra dění. Nakupujeme poslední portugalské suvenýry, a poté už klesáme směrem k hraničnímu mostu. Holky si chtějí někde dopřát jídlo nebo alespoň pivečko, ale je pozdě. Všechny restaurace jsou nahoře na hradbách. Procházíme tedy hraničním mostem a dostáváme se do Španělska, kde je rázem o hodinu víc :).

 

Někdy no prostě nesedne. Přesně taková je dnešní etapa. I přesto, že se jedná o nejkratší část, do Tui přicházíme vyřízené. Před historickým centrem se opět všichni potkáváme a společně pak procházíme městem až do St. Jakobs hostel, kde máme pokojík samy pro sebe. Holky se jdou konečně najíst a já s Marií jdeme nakoupit do nedalekého supermarketu potraviny na večeři. V nákupu samozřejmě nesmí chybět ani lahvinka dobrého červeného.

 

PŘEDCHOZÍ ČÁST CESTOPISU - DALŠÍ ČÁST CESTOPISU

 

 

Please reload

Featured Posts

Skotský sever 1

07.02.2020

1/10
Please reload

Recent Posts