Klara Skuhrava
8. pro 20173 min
Cesta z francouzského venkova do Palmy
„Kláro, tam prostě musíš! Skvělé horské túry, úžasné výhledy a hlavně pořád dobré počasí,“ začal mi popisovat svůj pohled na Mallorcu můj kamarád. Co naplat. S myšlenkou, že: „Když musím, tak musím,“ jsem začala pokukovat po letenkách. Byl podzim a já měla volno. „Budou mi k objevení celého ostrova stačit dva týdny nebo raději tři?,“ přemýšlela jsem v duchu nad letenkovým vyhledávačem.
Let z Nantes do Palmy jsem koupila na 19. 9. - 10. 10. Kdo mohl tušit, že mi nakonec nebudou stačit ani tři týdny a z ostrova odletím až 14.10. (o tom ale později).
Z francouzského venkova, kde jsem v té době měla základnu, jsem se vypravila ranním autobusem do Vannes, městečka, ze kterého jezdí autobusy do Nantes. Tři hodiny, přesně tolik času jsem měla na první přestup. Ideální chvíle pro návštěvu úzkých uliček a starobylého centra města. Pokud budete někdy projíždět okolo Vannes, doporučuji se zastavit. Kamenné a dřevěné domy, úzké dlážděné uličky, tradiční francouzské kavárničky a pekárničky a do toho celkové klidné tempo bretaňského maloměsta.
Nantes je oproti Vannes zcela jiné. Rušné silnice, palácové budovy, katedrály a kostely, překrásné parky, mnoho turistů a mezinárodních obchodů. Poetiku malého provinčního městečka tu nehledejte.
Na letiště jsem došla tři hodiny před odletem. V klidu jsem se posadila a pozorovala vzlétající a přistávající letadla. Po hodině čekání jsem zamířila k odletovým tabulím. „LET BYL ZRUŠEN,“ svítilo na mě velkými červenými písmeny u mého spoje. Rozbušilo se mi srdce při představě, že bych měla absolvovat celou cestu z Le Roc-Saint-André úplně zbytečně a rychlým krokem jsem zamířila k pobočce letecké společnosti Vueling.
„Žádný problém. Poletíte dnes večer do Barcelony, tam přespíte v hotelu. Zítra ráno vás vyzvedneme a v 6:00 stihnete letadlo do Palmy,“ oznámila mi slečna za přepážkou a mně spadl kámen ze srdce. Do Barcelony jsme nakonec přiletěli okolo půlnoci. Než se vše vyřídilo, byly dvě hodiny ráno, a tak jsem se rozhodla místo hotelu, ustlat si na několik hodin v zasedačce VIP salonku přímo na letišti.
Na Mallorce
Ranní let do Palmy jsem prospala. Probudila jsem se až na přistávací dráze, kam jsme dosedli okolo sedmé ráno. Nemeškala jsem a rovnou se vypravila do Palmy. Návštěva Decatlonu- nákup nekvalitních trekových holí a opalovacího krému. Nasednutí do autobusu směrem Port d´Andrax a okolo poledního už vycházím na dálkovou trasu GR 221.
Stoupám v největším horku z přístavu Port d´Andrax a davy turistů nechávám za zády. V lesích nad městem se ocitám úplně sama. Je vedro. Téměř nedýchatelno. Potím se pod tíhou těžkého batohu a přemýšlím, proč teď raději nejsem natažená na některé z krásných pláží pode mnou. Brzy ale přicházím na vrchol Puig d´en Ric (319 m), ze kterého mám první výhled po okolí. Zvlášť pohled na severozápad stojí za to! Odhalují se mi totiž první vrcholky ostrovního pohoří, Serra de Tramuntana.
Začínám klesat do Sant Elm. Právě včas. Dochází mi zásoba vody. Přicházím na pláž. Z poklidných kopců jsem zase v turistické oblasti. Dlouho se tu nezdržuji. Nabírám vodu, dokupuji zásoby jídla na dva dny a rychle stoupám zase vzhůru směrem na la Trapa. Suchý borovicový les nechávám za zády a pokračuji po hraně mořských útesů. Výhledy jsou zde doslova nezapomenutelné. Na západě ostrov tvořený Přírodní rezervací a národním parkem Sa Dragonera, na druhé straně pomalu se odhalující celé severovýchodní skalnaté pobřeží.
Zastavuji se na vrcholku Puig de ses Basses (492 m) a mlčky obdivuji zdejší přírodu. Slunce se chýlí k západu. Začínám hledat místo na spaní. Nakonec vyhrává terasa opuštěné chaty s výhledem do údolí. Po celodenním pochodu a nekvalitním spánku na letišti v Barceloně rychle usínám.