5. 6. středa: Holky vyzvedávám na letišti už v 11:20. Ideální čas, abychom dnešní den zvládli využít naplno. Po nákupu potravin vyrážíme na sever. Míjíme Perth a Dunkeld a zastavujeme v Pitlochry, tradiční turistické zastávce. Protože holky potřebují kávičkovou pauzu, děláme rozchod. Procházíme se po kamenném městečku a začíná brutálně pršet. Rychle se utíkáme schovat, a pak opět nasedáme do auta a přejíždíme na bojiště Culloden.
Bojiště Culloden je nejvýznamnějším bitevním polem ve Skotsku a možná i v celé Velké Británii. Právě tady se odehrála poslední bitva na britském území. 16. dubna roku 1746 zde proti sobě nastoupily oddíly Angličanů a Skotů. Výsledek bitvy, který skončil drtivou porážkou Skotů, rozhodl o neúspěchu Jakobitského povstání a na dlouhé roky uvrhl Skotsko, skotské tradice a kulturu do zapomnění a opovržení.
Na bojišti Culloden děláme hodinovou pauzu, a pak přejíždíme k nedalekým pohřebním komorám v Clava cairns. Obdivujeme neolitické stavby, které mezi vzrostlými stromy stojí už několik tisíc let, a pak nás čeká podvečerní návštěva hlavního města severu, Inverness. Venku je krásně, ale mrazivo. Jako kdyby byl březen. Procházíme se okolo nábřeží, fotíme si historický hřbitov, a pak se vracíme zpět do auta a pokračujeme dál na sever.
K pompéznímu zámku, Dunrobin Castle přijíždíme večer. Okolo zámku není ani živáček a to se jedná o jedno z nejnavštěvovanějších míst. Jsme na severu Skotska, ve 20:00 je slunce ještě vysoko na obloze. Branka do překrásných zámeckých zahrad je otevřená. Jdeme tedy nakouknout do zahrad, které jsou v podvečerním světle zahaleny do zlatého světla.
Překrásné zahrady zámku Dunrobin castle téměř navazují na mořské pobřeží. Vévoda ze Sutherlandu si svoje sídlo nechal zařídit opravdu ve velkém stylu. Dokonce je kousek od zámku zbudována i zastávka vlaku. Jen škoda, že je kromě Dunrobinu znám i svou krutostí během „čistek na Vysočině“, kdy násilně deportoval téměř celou populaci skotského severu.
Několik minut za Dunrobin castle se nachází malá pobřežní vesnička Helmsdale, místo našeho dnešního odpočinku. Projíždíme uličkami a brzy se dostáváme k našemu pronajatému domu. Je čas na odpočinek.
6. 6. čtvrtek: Z ubytování odjíždíme v 8:30. První zastávku děláme u maličkých, do kruhů posazených, menhirů na kopci Hill O’Many Stanes. Je pod mrakem a fouká ledový vítr ze severu. Dál na severu se mezi mořskými útesy nachází zaniklý přístav s Whaligo steps.
Zdejší skály jsou velmi fotogenické. Nejdřív zaniklý přístav fotíme zeshora, a pak scházíme po šikmých nově opravených schodech dolů k moři. Cestou zpátky nás zastavuje jeden z místních. Ukazuje nám dobové fotky a vypráví příběhy z doby, kdy tu bylo velmi rušno.
Od Whaligo steps jedeme do nedalekého Wicku, kde se na dalších mořských útesech nachází krásná zřícenina hradu Castle Sinclair Girnigoe. Počasí se začíná lepšit. Občas nás překvapí i modrá obloha. Cestou k hradu dokonce v trávě vidíme první orchideje. Hrad Castle Sinclair Girnigoe je jedním z mnoha hradů a vzpomínek na zašlou slávu skotského pobřeží. Návštěva hradu je bezplatná a to i přesto, že se už několik let opravuje.
Z Wicku přejíždíme na úplný sever k výběžku Duncansby head, na kterém se nachází maják z dílny slavných Stevensonů a hlavně neskutečně nádherné útesy, skalní výchozy a samostatně stojící mořem bičované skalní jehly. Pokud máte opravdu štěstí, můžete tu potkat papuchálky.
Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a nad hlavou nám chvíli svítí slunce a chvíli leje jako z konve. Ledový vítr ze severu neutichá. Na červen je tu opravdu hodně chladno.
Okolo Duncansby head se dají nachodit kilometry a kilometry. My nakonec volíme jen 2,5 km dlouhou procházku jedním směrem, a pak zase stejnou cestou zpět. Dalekohledem skenujeme skalní jehly. Hledáme papuchálky a nakonec máme štěstí. Na jedné ze samostatně stojících skal vidíme pár maličkých kulatých ptáčků s oranžovými nožkami a barevným zobáčkem. Radujeme se, ale protože z dálky přichází další salva srážek, raději se vracíme zpět do auta.
Nedaleko výběžku Duncansby head se nachází největší „turistická past“ John O´Groats. Místo, kam se sjíždí autobusy se všemi turisty v okolí. Kromě XY obchodů se suvenýry a faktem, že: „Tady končí silnice“ tu opravdu nic není. I tak ale zastavujeme. Po všech zážitcích je potřeba si dát kafíčko a obhlédnout všechny turistické obchody 😊.
Vůbec nejsevernějším bodem Velké Británie je výběžek na Dunnet head. Když budete mít štěstí a bude vám svítit slunce (tak jako samozřejmě i nám), uvidíte odtud celé jižní pobřeží Orknejí. Kromě okolních ostrovů můžete na Dunnet head pozorovat i poletující papuchalky nebo třeba alkouny a ladné tereje. Na Dunnet head jsou i pomalu chátrající budovy kasáren a bunkrů z 2. světové války.
Sice nám nad hlavou svítí slunce, vítr ale sráží pocitovou teplotu hluboko pod komfort, a tak na skalách nezůstáváme příliš dlouho a raději přejíždíme na písečné pláže Dunnet Beach.
Na obrovskou písečnou pláž se dostáváme skrz duny. Slunce nám svítí nad hlavou. Je krásně. Pláž je přímo posetá mušličkami všech velikostí. Procházíme se, sbíráme nejkrásnější mušličky, a pak už nasedáme do auta a přes Thurso přejíždíme do Scrabster, odkud nám v 19:00 odplouvá trajekt na Orkneje.
Plujeme kolem ostrova Hoy a na Orkneje připlouváme ve 20:30. Vítá nás tiché kamenné městečko Stromness, ze kterého přejíždíme přes Kirkwall do hezkého soukromého domečku, kde se na 3 noci ubytováváme.
7. 6. pátek: Červen ne-červen, počasí je na Orknejích jako v aprílu. Ráno nás budí sluneční paprsky, aby hned po snídani začalo brutálně pršet, a poté opět svítit slunce. Po nepříjemné přeháňce nasedáme do auta a přejíždíme na severovýchod do oblasti Deerness, kde se nachází přírodní rezervace Mull Head Nature Reserve.
Po ranním dešti zbyla na obloze jen pomalu mizející černá clona. Nad hlavou máme opět modro. Mokrá krajina se v ranním slunci třpytí.
V přírodní rezervaci Mull Head Nature Reserve se nachází mořská jeskyně The Gloup. Název "Gloup" pochází ze staronorského slova „gluppa,“ což znamená průrva nebo propast. The Gloup vznikla působením eroze mořských vln, které vytvořily úzký zářez ve vápencových útesech. Na jejím dně je malý prostor, kam proniká mořská voda a na strmých svazích hnízdí mořské ptactvo.
Nahazujeme batůžky a jdeme se projít. V ranním světle je místní propast opravdovým fenoménem. U The Gloup přicházíme k moři. Cesta pokračuje okolo pobřeží až ke kapli a skalním útesům Brough of Deerness.
Brough of Deerness se nachází na izolovaném útesu, který je přístupný pouze po strmé stezce. Na vrcholku se nachází ruina vikingské kaple z přibližně 10. nebo 11. století. Pokud byste se na útes podívali z výšky, objevili byste rozsáhlé zbytky starověkého osídlení. Místo prý sloužilo jako náboženské a pravděpodobně i obranné centrum v období vikingské nadvlády nad Orknejemi.
Na Brough of Deerness můžeme ale kromě historie obdivovat i nádhernou krajinu. Vysoké pískovcové útesy, úzké zátoky s kamennými plážemi a tyrkysová třpytící se voda společně s pokřikujícím hnízdícím ptactvem zde tvoří nádhernou scenérii. Díváme se na mořskou hladinu, zda neuvidíme nějakého toho kytovce, ale kromě několika tuleňů máme smůlu.
Od Brough of Deerness pokračujeme okolo skalních útesů dál. Po třech a půl kilometrech přicházíme k pěšince, která vede do vnitrozemí. Nasycení scenérií mořských útesů opouštíme pobřeží a vracíme se okolo podmáčených luk zpátky k autu. Ze západu přichází hradba černých mraků. „Bude pršet,“ oznamuji ostatním při pohledu na záclony deště, které se k nám blíží.
Ani ne 5 minut a na tělo nám dopadají první kapky, po kterých následuje slejvák doplněný kroupami. Tak jak přeháňka přišla, je po 10 minutách opět pryč. Nad hlavou máme zase modro a zpátky u auta jsme už zase suché.
Z oblasti Deerness přejíždíme na jih. Zastavujeme na vyhlídce nad Churchillovými bariérami, které byly postaveny mezi menšími ostrůvky, aby uzavřely možný vstup do jednoho z nejdůležitějších vojenských přístavů v zemi, Scapa flow. A pak se už dostáváme na ostrov Lamb Holm, kde se nachází Italská kaple.
Italská kaple je malá, ale krásně zdobená kaple, kterou postavili italští váleční zajatci během druhé světové války z polokruhových ocelových vojenských „bunkrů“. Italští zajatci, kteří byli nasazeni na výstavbu výše zmiňovaných Churchillových bariér, chtěli místo pro modlitbu, a tak z jednoduchých materiálů a velké kreativity vytvořili tuto jedinečnou kapli.
Nedaleko kaple se nachází i malý krámeček s rumem a jinými místními destiláty. Holky ochutnávají ze zdejší nabídky, a pak přejíždíme na největší z orknejských ostrovů, Mainland. Cestou zastavujeme na vyhlídce nad Churchillovými bariérami, kde si fotíme krajinu jižních Orknejí, a pak ještě děláme krátkou pauzu přímo u potopených lodí a obranných náspů.
Kopec Wideford Hill se nachází nedaleko hlavního města Orknejí, Kirkwallu. Kromě krásné vyhlídky na krajinu hlavního ostrova zde potkáte i neolitickou hrobku Wideford chambered cairn, ke které vede úzká pěšina. Parkujeme auto nedaleko vrcholu a po necelém kilometru přicházíme ke kruhové pohřební komoře.
Bereme si lampu a jdeme se podívat dovnitř. Úzké prostory nejsou pro každého. Z postaveného žebříku se dostáváme do tří maličkých místností. Hustá atmosféra místa by se dala krájet, a tak fotíme dávné rytiny a brzy necháváme hrobku svému osudu a raději odcházíme pryč.
Když jsme už ve Skotsku, je potřeba navštívit alespoň jednu palírnu whisky. Na Orknejích se nachází dvě hlavní palírny- slavná Highland Park, která se rekonstruuje a menší Scapa distillery. Jedeme se tedy podívat do Scapa distillery, ale protože holky nemají o prohlídku palírny zájem, po návštěvě malého obchůdku s whisky odjíždíme na návštěvu Kirkwallu.
Mezi nejdůležitější památky patří Katedrála sv. Magnuse a Orknejské muzeum. Je 14:30 a tak děláme na 3 hodiny rozchod. Holky se jdou podívat do červené pískovcové katedrály, ve které se nachází spoustu zajímavých památek. Tím nejdůležitějším jsou určitě ostatky svatého Magnuse, patrona Orknejí. Najdete zde ale i jednu z prvních maleb smrti, hrob Johna Rae, nebo třeba okno do hladomorny, kam během středověku zavírali údajné čarodějnice.
Orknejské muzeum se nachází v Tankerness House, historickém měšťanském domě ze 16. století. Expozice zahrnují artefakty z dob neolitických osad, jako je slavná osada Skara Brae, přes vikingské období až po moderní historii ostrovů. Prohlídka města je velmi individuální. Ne každému se chce chodit po městě, a tak první holky odvážím na ubytování už po hodině a pro další se pak vracím. Naštěstí nebydlíme od Kirkwallu daleko.
8. 6. sobota: Dnes nás čeká návštěva severní části ostrova Hoy. V 8:00 odjíždíme z ubytka zpátky do Stromness, odkud nám na ostrov Hoy jede trajekt (rozuměj přívoz). Cestou zastavujeme u slavných kasáren z 2. světové války, Ness Coastal Battery, ale je zamčeno, a tak se vracíme do Stromness, parkujeme auto a v 9:30 už odplouváme ze sluncem zalitého města na Hoy.
U malého mola na severu Hoye jsme za několik minut. Přicházíme k předem zarezervovanému autobusu do Rackwicku, u kterého nás vítá milý pan řidič a rovnou vyjíždíme. Cestou se nás pan řidič ptá, zda nechceme zastavit u neolitického pískovcového monolitu, hrobky Dwarfie Stane. „Samozřejmě že ano,“ souhlasíme, a tak se z linkového autobusu stává autobus výletní.
Zastavujeme a jdeme se projít po malé cestičce, kterou se dostáváme až k 5000 let starému kameni. Říkáme si něco málo o historii tohoto místa, a pak se společně vracíme zpět do autobusu. Za dalších pár minut jsme v Rackwicku. Loučíme se s milým panem řidičem a děkujeme. Počasí je pořád úžasné, ale vítr fouká „první ligu“. Nad hlavou nám po modré obloze rychle plují mraky. Jdeme se podívat do muzeí The Old School a Craa Nest, které se nachází v několika tradičních kamenných domech nedaleko. Pro zbloudilé návštěvníky jsou budovy s výstavou historie místní komunity volně přístupné.
Dnes máme v plánu výlet k ikonické skalní jehle The Old Man of Hoy, dominantě nejen stejnojmenného ostrova, ale i celých Orknejí. Z Rackwicku stoupá cesta vzhůru. Nedaleko potkáváme lavičku, a protože není kam spěchat, zastavujeme, dáváme si svačinku a nasáváme atmosféru krajiny pod námi.
Rackwick se nachází v nádherném údolí, které uzavírá obrovská půlkruhová kamínková pláž. Trochu dál na jih se zvedají obrovské útesy, které teď rámují celý idylický obraz. Mořská hladina se třpytí v ranním slunci a na jih od nás je vidět obrys pevninského Skotska. Byl by hřích se tady nezastavit 😊.
Z Rackwicku se ke „Starému muži z Hoye“ dostáváme po necelých čtyřech kilometrech. Zdejší stezka je kamenitá a na skotské poměry suchá. Návleky zatím netřeba. Skalní útesy na severu Hoye jsou nejvyššími skalními útesy Británie. Jedním slovem: dechberoucí. Skalní jehla Old Man of Hoy je opravdu vysoký skalní monolit. Daleko zajímavější jsou ale pro mne okolní barevné útesy, ve kterých hnízdí mořské ptactvo. Vpravo od nás máme nádherný pohled na průzračnou mořskou hladinu pod námi. Daleko nejlepší je ale fakt, že tu jsme na tu krásu téměř sami.
Slunce se v pravidelných intervalech schovává za mraky, a pak zase osvětluje místní scenérie. Protože máme spoustu energie, rozhodujeme se jít zpátky k trajektu náročnější, ale krásnější cestou okolo útesů. Pomalu tedy stoupáme vzhůru. Ze suché široké kamenité cesty se stává úzká cestička. Je vidět, že většina turistů přijde ke skalní jehle a zpátky se vrací stejnou cestou. Dál už se vydávají jen my odvážnější.
Cesta začíná být vlhká. Na planině pod vrcholem Cuilags (435 m n. m.) se nachází mokrá rašeliniště a nad hlavou nám poletují útočící chaluhy velké. Hora Cuilags je druhou nejvyšší horou ostrova. Z jejího vrcholku je nádherný pohled na nejvyšší horu ostrova Ward Hill (481 m n. m.) i okolní ostrovy Mainland a výrazně menší Graemsay a dokonce vidíme i vesnici Rackwick, ze které jsme na výlet vycházeli.
Na vrcholu zůstáváme jen chvíli. Fouká a je zima. Zabalení do nejteplejších bund scházíme do údolí, kudy vede cestička k trajektu. Z Cuilags nevede do údolí žádná cesta, a tak přeskakujeme z vřesu na vřes a máme co dělat, abychom si nezvrkli kotníky a nevykloubili kolena. Cestou z Cuilags se rozdělujeme. Některé holky schází dolů a vrací se přes kavárnu k trajektu, já s Marťou a Zuzkou ještě stoupáme vzhůru na nejvyšší vrchol Ward Hill (481 m n. m.).
Od cesty v údolí jsme zpátky na vrcholu za 50 minut! Na Ward Hill nás čekají tak silné poryvy větru, že máme co dělat, abychom nespadly zpáty do údolí. Konečně se schováváme za kruhovou vrcholovou hradbu. Mraky jsou tak nízko, že se jich skoro dotýkáme. Přichází brutální déšť, ale v silném větru prší horizontálně, a tak se stačí schovat za kameny a jsme v suchu.
Na vrcholu nezůstáváme dlouho. Hned po první největší sprše se vracíme zpátky do údolí a v rychlém tempu nepolevujeme ani na široké cestě ke kavárně, kde se před dalším lijákem běžíme schovat za holkami do kavárny.
V kavárně si holky ještě stíhají dát kafe, a pak už musíme vyrazit na trajekt, který nám v 18:30 odplouvá zpátky do Stromness. Příjemně zničené nasedáme do auta a po nákupu v kirkwallském Tescu přijíždíme večer zpátky domů.
9. 6. neděle: Dnes večer se z Orknejí musíme přesunout na Shetlandy. Trajekt nám sice odjíždí až okolo půlnoci, i tak ale musíme vše zabalit a rozloučit se s krásným domečkem už ráno. 10:00 jsme v autě a vyrážíme do podmračené krajiny. Těžké ocelové mraky hrozí pořádným slejvákem a co chvíli začíná pršet a zase přestává. Pořád dokola.
Projíždíme Kirkwall a za půl hodiny už parkujeme ve Stromness, údajně nejkrásnějším rybářském městečku na ostrovech. Je neděle. Procházíme se po úzkých tichých ulicích, kde jsou téměř všechny obchody zavřené a začíná pršet. Z návštěvy Stromness se tak stává úprk zpátky do auta.
Počasí u neolitické památky Scara Brae, naší další zastávky, je výrazně lepší. Skara Brae (UNESCO) je jedním z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných prehistorických sídlišť v Evropě. Tento neolitický komplex, datovaný přibližně do období kolem 3100–2500 př. n. l., byl objeven v roce 1850 po silné bouři, která odhalila části struktury, jež byla předtím pokryta pískem.
Skara Brae zahrnuje komplex deseti kamenných domů, které byly vykopány a zčásti rekonstruovány. V domech jsou jasně vidět obytné místnosti, komíny, a v některých případech i kamenné postele. Byly vybaveny pokročilými prvky, jako jsou úložné prostory a vodovodní systémy.
Nyní můžeme sídelní komplex Scara Brae navštívit a pozorovat pouze „zezhora“. Do obytných domů se tak koukáme z výšky. Aby turisté nepřišli o pocit z návštěvy interiérů, byla vytvořena replika jednoho z domů, ve kterém je vše tak, jak údajně bylo už před téměř pěti tisíci lety. Nechybí kožešiny, umělé ryby a další potraviny, nebo třeba užitá keramika.
Vstupenka do Scara Brae zahrnuje i návštěvu Skaill House, jednoho z největších a nejdůležitějších domů Orknejí, který byl postaven už v 17. století. Dům sloužil jako sídlo biskupa George Grahama a jeho rodiny, přičemž se v něm žilo až do 20. století.
Skaill House je známý svou dlouhou historií a elegantní architekturou. Prohlížíme si sbírky historických artefaktů, starožitný nábytek, keramiku i osobní předměty rodiny, která v domě žila. Jednou z nejzajímavějších částí expozice je kolekce stříbrného nádobí z doby kapitána Jamese Cooka, které bylo nalezeno v roce 1858.
Po návštěvě Scara Brae a Skaill House přejíždíme o kousek dál do přírodní rezervace Marwick Head, kde se nachází nádherné útesy, a kde poprvé na Orknejích vidíme papuchalky. Kromě těch jsou ale na Marwick Head i obrovské kolonie alek, alkounů, buřňáků, terejů a jiných mořských ptáků.
Na nejvyšším bodě útesů se nachází i pomník H.M.S. Hampshire Memorial Wall, věnovaný památce vojáků, kteří zahynuli při potopení britské válečné lodi H.M.S. Hampshire během první světové války. Loď se potopila 5. června 1916 poté, co narazila na německou minu poblíž Marwick Head. Při nehodě zahynulo více než 700 lidí, včetně významné postavy tehdejší britské vlády, polního maršála lorda Kitchenera.
Z Marwick Head pokračujeme v návštěvě západní části Hlavního ostrova. Naší další zastávkou je ostrov Birsay, kam přijíždíme okolo 16:00. Ostrov Birsay (Brough of Birsay) je malý přílivový ostrov, což znamená, že se na něj dá dostat pouze během odlivu. Dnes je nejvyšší odliv v 17:35 a tak přijíždíme v ideální čas. Společně s ostatními návštěvníky přecházíme po částečně betonové, částečně přírodní hrázi a dostáváme se k pozůstatkům piktských a vikingských osad, včetně ruin klášterních budov a kostela.
Procházíme se okolo základů kdysi významného sídla a pokračujeme okolo skalnatého pobřeží směrem na západ. Na mořských útesech hnízdí kormoráni, alky a alkouni. V zátokách pod útesy zase plavou tuleni. Na vrcholu ostrova se nachází maják z 20. století, od kterého je nádherný výhled na okolní moře a pobřeží. V dálce vidíme i ostrov Hoy a jeho vysoké mořské útesy, kde jsme se procházeli včera. Na útesech nedaleko majáku máme štěstí, asi dva metry pod námi poskakují tlusťoučtí neobratní papuchalci. Ležíme na útesech a zíráme dolů. „Mořští papoušci“ jsou roztomilost sama.
Obcházíme ostrov kolem dokola, a pak přejíždíme k nedaleké zřícenině paláce Earl's Palace, který byl postaven pro hraběte Roberta Stewarta, prvního hraběte z Orknejí, ve druhé polovině 16. století. Procházíme se okolo červených pískovcových základů, ze kterých vystupují zbytky hlavních částí, jako je velká síň a věže.
Hned naproti zříceniny paláce Earl's Palace se nachází hřbitov a kostel Sv. Magnuse, místo původního odpočinku patrona Orknejí, sv. Magnuse. Na hřbitově nás vítají staré hroby a uvnitř kostela strohý interiér.
V 18:00 přijíždíme k Broch of Gurness. Brochy jsou dvouplášťové kamenné stavby, které se stavěly okolo západního a severního pobřeží Skotska mezi 5. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. Broch of Gurness je výborně zachován. Zdejší opevněná osada z doby železné byla pravděpodobně osídlena mezi 1. a 2. stoletím př. n. l. Dominantou osady je centrální broch, který je obklopen menšími domy a opevněním. Dál od brochu se nachází jasně viditelné základy domů, dvorců a dílen.
Broch of Gurness je určitě velmi zajímavou památkou. Tím nejdůležitějším (hned po Scara Brae) jsou ale neolitické kruhy Ring of Brodgar a Stones of Stenness. Tyto památky jsou pozůstatky vysoce vyspělé neolitické kultury, která žila na Orknejích před více než 5000 lety.
Konečně přijíždíme ke Stone of Stenness, které máme v tuto denní dobu pouze pro sebe. Začíná pršet. Čekáme a po tradiční spršce přichází opět slunce a s ním i dvojitá duha! Běžíme ke čtyřem posledním menhirům, které dnes tvoří Stone of Stenness a tento neobvyklý okamžik fotíme ze všech stran. Nádhera! Saša, jakožto největší obdivovatelka neolitické architektury, jásá. Všechna příkoří z nachozených kilometrů jsou pryč, protože: „Byli jsme na menhirech, s dvojitou duhou!“ 😊.
Další zastávkou je Ring of Brodgar (UNESCO). Tento mohutný kamenný kruh původně obsahoval 60 vztyčených kamenů. Dnes jich na rozlehlé vyvýšenině stojí asi 36. Jeho účel zůstává záhadou, ale pravděpodobně sloužil jako místo rituálů, náboženských obřadů nebo astronomických pozorování. Procházíme se okolo kamenů a přemýšlíme, proč zrovna tady a k čemu místo skutečně sloužilo. Saša si „nabíjí kamínky“, a pak se vracíme zpátky do Kirkwallu.
Do hlavního města přijíždíme chvilku před osmou. Dáváme si poslední orknejskou večeři „fish and chips“, a potom přejíždíme do přístavu, odkud nám ve 23:45 odplouvá trajekt na Shetlandy. Abychom si čekání v autě trochu zpříjemnili, koukáme se na Statečné srdce a fandíme Williamovi Wallaceovi v boji proti zlým Angličanům. Závěr filmu si ale musíme pustit později. Trajekt přijíždí dřív a kvůli nějakému novému nařízení musím holky odvézt přímo do terminálu pro pěší, a pak najet na loď autem sama.
Ve 23:45 už ležíme v kajutách a odpočíváme. Dnešek byl náročný.
10. 6. pondělí: Do Lerwicku připlouváme až v 7:40 ráno. Máme malé zpoždění. Je pod mrakem. První zastávku děláme ve velkém Tescu, a pak přejíždíme na úplný jih k majáku Sumburgh Head Lighthouse, který je znám pro obrovské kolonie papuchalků hnízdící na místních útesech.
Je pod mrakem, ale to nám nevadí. Hned za kamennou zídkou totiž potkáváme první papuchalky a na útesech o kousek dál jsou jich celá hejna. Stovky! Nechápu. Před deseti dny, během mé poslední návštěvy, tu nebyl ani jeden! Dnes se na majáku natáčí nějaký film, a tak máme čas na návštěvu jen do 10:00. To nám ale celkem vyhovuje. Až na fakt, že je místní kavárna zavřená. Holky totiž nutně potřebují doplnit hladinu kofeinu v těle.
Z majáku přejíždíme o pár kilometrů zpátky na sever, k Jarlshofu, nejdůležitější neolitické památce ostrovů. Auto parkujeme u hotelu nedaleko, a protože si většina z nás na trajektu příliš neodpočinula, potřebujeme se probudit. V místním hotelu tedy konečně objednáváme kafe a děláme menší rozchod. Kdo chce, může navštívit Jarlshof. Po včerejším roadtripu po orknejských neolitických památkách ale o další „kameny“ není ve skupině zájem, a tak se někteří jdou podívat pouze zvenčí. Nasedáme do auta a přejíždíme k Old Scatness Broch, na který se stejně jako na Jarlshof díváme pouze z venku, a pak už nás čeká zastávka před letištěm Sumburh.
Sumburgh je hlavním shetlandským letištěm. Jeho přistávací a vzletová dráha vede přes ostrovní silnici, a tak když zrovna nějaké letadlo přistává nebo vzlétá, je potřeba silnici uzavřít. To se stává i nám. Červená výstražná světla začínají blikat. Pan hlídač dává závory dolů a nám nezbývá než čekat. Vidět vzlétnout letadlo z několika metrů ale stojí za chvilku strpení.
Když konečně doblikají červená světla a pán v budce posune závoru, můžeme vyrazit dál směrem k historickému mlýnu Quendale Mill a odtud pak zpátky do Lerwicku k nádhernému brochu Clickimin broch.
V Lerwicku děláme rozchod. Procházím se po krásném Shetlandském muzeu, kde by člověk mohl strávit klidně celý den a dozvídám se další zajímavé detaily do skládačky o shetlandské historii. Ostatní potřebují na návštěvu muzea výrazně kratší čas než já, a tak se brzy rozdělujeme.
Venku je stále nevlídno, a tak dnes přijíždíme na ubytování už před čtvrtou odpoledne. Potřebujeme si odpočinout. Jsme hotové. A navíc je přece potřeba dokoukat Statečné srdce 😊.
11. 6. úterý: Předpověď počasí se výrazně lepší. Dnes máme v plánu prozkoumat západní část ostrovů. Protože máme v týmu odbornici na seriál ze Shetland, jako první zastavujeme u kostela se hřbitovem Tingwall Kirk. Romča si vše se zájmem fotí, a pak pokračujeme dál k Mavis Grind. Nikde jinde na světě nenajdete užší hranici mezi Atlantikem a Severním mořem než právě tady. Hranici tvoří zjednodušeně řečeno násep se silnicí a okolní škarpy.
Stoupáme na malý kopeček nad hranicí, ze kterého je na Mavis Grind nejlepší pohled, a pak přejíždíme k majáku Esha Ness lighthouse. Esha Ness lighthouse se nachází v oblasti Northmavine na západě Shetland. Místní útesy společně s rovinatou travnatou plání, na které se pasou ovce, jsou dechberoucí. Procházíme se okolo útesů, do kterých pravidelně bije příboj a za hodinu přicházíme ke skalnímu oblouku, odkud se oklikou vracíme zpátky.
Na cestě zpět zastavujeme u zvláštnosti jménem Holes of Scraada. Jedná se o proláklinu, ve které se 200 metrů(!) od pobřeží opět objevuje moře. Díváme se do prohlubně a pozorujeme tepající moře. U Holes of Scraada je ideální místo na pauzu. Jsme v závětří a konečně nefouká. Vybalujeme svačiny a po krátké pauze pokračujeme přes travnaté planiny k autu a sbíráme chuchvalce vlny. To pro Janču, která nás svou vášní k pletení úplně pobláznila.
Útesy okolo Eshaness jsou nádherné, ale ikonickou skálou Shetland je určitě skalní oblouk Dore Holm, který vypadá trochu jako sloní zadek. Od majáku přejíždíme přibližně 2 km k pláži, na které dřív fungovala rybárna a odkud vyplouvali shetlandští rybáři lovit ryby na oceán. Parkujeme auto a jdeme se projít na vyhlídku, ze které je skalní oblouk vidět nejlépe.
Vítr zatím odfoukl mraky a nad hlavou se nám objevuje modrá obloha. Na Shetlandách ale nic netrvá věčně, a tak je potřeba hezké počasí využít. Procházíme se okolo pobřeží a najednou se něco ve vodě hýbe. „Tuleň to není,“ říkám si pozorujíc pohybující se objekt. „VYDRA!!!“ nadšením vykřiku a svolávám holky, co jsou v okolí. Vydra pluje k pobřeží. Sotva nás ale zmerčí, mění směr a odplouvá okolo pobřeží pryč. I tak ji ale několik minut můžeme pozorovat, což považuji za největší zážitek celého dne.
Abychom netrávili celý den u skalních oblouků a mořských útesů, zastavujeme se i v muzeu Haa v Tangwicku, kde nás čeká pohled na tradiční ostrovní domácnost. V místním hezky zrekonstruovaném domě se nachází sbírky předmětů denní potřeby, tradičního nábytku, obrazů i artefaktů s námořní tématikou. Prohlížíme si výstavu dávno zašlých dní, a pak přejíždíme do nedalekého Braewick, kde se jdeme podívat na červenou kamennou pláž s výhledem na červené skály.
Na závěr nás čeká návštěva Hillswicku a výlet okolo nádherného pobřeží, kde se střídají bílé písečné pláže, vysoké útesy a tyrkysové mořské zátoky.
Z Hillswicku přejíždíme k lerwickému hřbitovu, odkud je hezký výhled na ostrov Bressay. Na cestě domů se ještě zastavujeme v Tescu, kde dokupujeme potraviny, a pak už zmoženi odpočíváme na baráčku.
12. 6. středa: Dnes nás čeká cesta na daleký sever. Vstáváme proto velmi brzy. V 7:20 už nasedáme do auta a vyrážíme do vesničky Toft, odkud nám jede trajekt do přístavu Ulsta. V 8:25 nás vítá ostrov Yell, kde hned v přístavu potkáváme hrající si vydru. Pozorujeme roztomilé zvíře, a pak přejíždíme do vesničky Burravoe.
Pobřeží okolo malé osady Burravoe je skalnaté. Procházíme se po vysokých mořských útesech, kde vidíme dalšího papuchálka, a pak se vracíme zpět k autu. Od pobřeží přejíždíme ke kostelu St. Colman´s Church, který je pro věřící stále otevřen a v 10:00 přicházíme k lokálnímu muzeu Old Haa. Uvnitř nás vítá usměvavá paní a v horním patře výstava předmětů denní potřeby, tradičního nábytku, ostrovních přírodnin, obrazů i artefaktů s námořní tématikou. Old Haa v Burravoe je velmi podobná muzeu Haa v Tangwicku. I tady se v přízemí prodávají pletené výrobky místních a i tady se za návštěvu vybírá pouze dobrovolné vstupné.
Z Burravoe přejíždíme skrz rašeliništní krajinu na sever. Cestou se zastavujeme na vyhlídce a snažíme se zdejší hnědou ponurou atmosféru vyfotit. Moc to ale nejde. Krajina vypadá na fotce úplně ploše.
V 11:15 nám jede trajekt z Gutcher do Belmontu na ostrově Unst. I nejsevernější ostrov pokrývá z velké části rašelina, ve které se co chvíli objevují rozpadající se domy, nebo ohrady s pasoucími se shetlandskými poníky. Konečně nám zdejší krajina připomíná tu na Hebridách.
V Haroldswicku děláme pauzu v „nejsevernější britské kavárně“ Victoria´s Vintage Tea Rooms, kde si kromě kafíčka a dortíků obhlížíme a kupujeme i krásné suvenýry. Venku začíná poprchávat, a tak nespěcháme. Z kavárny přejíždíme do Unst Heritage Centre, a pak nás čeká výšlap v nádherné přírodní rezervaci Hermaness National Nature Reserve.
Návleky a pláštěnky si bereme rovnou na sebe. Venku prší. Po první přeháňce se ale začíná počasí vylepšovat, a tak výletu nelitujeme. V Hermaness jsou pro návštěvníky vybudované hezké okružní stezky. Ta nejdelší Muckle Flugga trail vede přes vrchol Hermaness Hill (200 m n. m.), ze kterého je nádherný výhled na skalnaté ostrůvky Muckle Flugga.
Na Muckle Flugga se nachází překrásný maják ale hlavně neskutečné množství hnízdících terejů, kteří z dálky vypadají jako poletující lupy. S bušícím srdcem scházíme mimo cestu a jdeme blíž útesům. Místní výjevy jsou jako z Hitchcocka. Ptáci jsou v takovém počtu, že nám nad hlavou tvoří pohybující se mračna.
Procházíme se okolo vysokých skal a brzy se dostáváme na hlavní turistickou trasu. Přeháňky střídá modrá obloha. Některé holky se rozhodují vrátit okružní cestou k autu. Já se Zuzkou a Marťou pokračujeme okolo mořských útesů dál.
Brzy se před námi otevírají výjevy jako z jiného světa. Stovky metrů vysoké útesy jsou pokryty hnízdy terejů a dalších mořských ptáků. Hluk ptačího skřehotání je ohlušující, smrad ptačích výkalů omamný. I tak ale sedíme přikovány k útesu a zíráme na hukot pod námi. Nechápeme, jak v tom hluku a mumraji mohou ptáci najít své vlastní hnízdo. Brzy se ale chtě nechtě musíme zvednout a pokračovat zpátky. U auta máme být nejpozději ve čtyři hodiny. Abychom smluvený sraz stihly, poslední část trasy dokonce běžíme.
Z Hermaness National Nature Reserve přejíždíme k věrné replice vikingského domu a dřevěné lodě, a pak už nás čeká návštěva serpentinové suti na Keen of Hamar Nature Reserve. Procházíme se po suťovisku a hledáme nejkrásnější modrozelené kameny, serpentinity, které tvoří místní suťovisko. V dáli pozorujeme přicházející vodní smršť. Vracíme se do auta, ale pozdě. Holky jsou zmáčené od hlavy k patě, a tak u slavné autobusové zastávky Bobby's Bus Shelter, která se nachází nedaleko jen přibržďujeme a fotíme z auta.
Poslední zastávkou na ostrově je osamoceně stojící menhir Lund a nedaleko se rozpadající kostel St. Olafa. Menhir Lund se nachází uprostřed podmáčené rašeliništní krajiny. Široko daleko, tedy kromě kamene, tu není nic. V deštivém dni, jako je ten dnešní, je krajina na nejsevernějším ostrově Shetland ponurá. Od menhiru Lund pokračujeme po úzké silnici dál k pobřeží.
Zřícenina kostela svatého Olafa stojí vzdorovitě na vyvýšenině nad mořem. Kdyby svítilo slunce, byla by místní písčitá pláž skvělým místem ke koupání. Jenže dnes slunce nesvítí. Místo koupačky pozorujeme zvědavého tuleně, který se v průzračné vodě nemá šanci schovat a děláme rozchod. Někdo se jde podívat na kapli, uprostřed které se nachází zašlé hrobky, někdo se raději prochází po pláži. Na domluvený čas nasedáme do auta a přejíždíme zpátky do Belmontu, odkud nám v 18:30 pluje trajekt zpátky na ostrov Yell.
Počasí se lepší, a protože máme ještě 10 minut navíc, zhruba uprostřed cesty na jih do Ulsty zastavujeme u krásné písečné pláže. Rychlé protažení nožek, a už nasedáme a vyrážíme na trajekt, který nám v 19:20 odplouvá z Ulsta do Toftu.
Přejíždíme přes severní část Hlavního ostrova do Scalloway a brzy jdeme spát.
13. 6. čtvrtek: Je čas se rozloučit. Dnes nám v 19:00 odjíždí trajekt ze Shetland zpátky na pevninu. Balíme všechny věci a v 9:00 už přejíždíme do přístavní vesničky Hamnavoe.
Hamnavoe je malá vesnice na západním pobřeží ostrova Burra, jednoho z menších shetlandských ostrovů, která je známá svými malebnými výhledy na moře a tradičními kamennými budovami. Pobřeží kolem Hamnavoe je velmi členité s řadou zátok a útesů. Nachází se zde i Smugglers Cove, jedna z mnoha skrytých jeskyní podél shetlandského pobřeží, které byly v minulosti využívány k pašování zboží, zejména alkoholu a jiných zakázaných předmětů. Tyto jeskyně poskytovaly ideální úkryty díky své odlehlosti a těžkému přístupu.
Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a brzy nacházíme úzký vchod do jeskyně. Pomocí improvizovaného žebříku se dostáváme na dno, kde se dřív skrýval alkohol, tabák, ale i mladí muži, kteří se zde během Napoleonských válek zkoušeli schovávat před neúprosnými branci.
Ve vesnici Hamnavoe se nachází také plot upletený z provazů, které se používají k tvorbě rybářských sítí. Ten upletla jedna z místních žen pomocí obřích jehlic udělaných z garnýží, na které se jinak věší záclony. Janča se hned chytá a vysvětluje o jaký vzor se jedná a my ostatní obdivujeme aspoň nápad samotný.
Přejíždíme dál na jih na nádhernou půlměsícovou písečnou pláž Banna Minn Beach a po třiceti minutách už musíme zpátky do auta a do vesnicky Leebitten, kde se nachází molo, odkud vyplouvají výletní lodě na nedaleký ostrov Mousa. Na Mouše se nachází nejlépe zachovaný broch na světě. Za dobrého počasí vyplouvá od mola v 11:30 malá loď, kterou se na ostrov přepraví přibližně 60 osob. Okolo ostrova vede 4 km dlouhá stezka, kterou se dá dostat až k brochu.
Protože se jedná o náš poslední den na Shetlandách, rozdělujeme se. Některé holky chtějí vidět broch, Romča ale touží navštívit a vyfotit co nejvíc reálií ze seriálu Shetlands a Janča, jakožto zapálená pletařka, potřebuje nasát atmosféru v muzeu Textilu. Holky tedy vypravujeme na loď a s Romčou a Jančou jedeme do Lerwicku.
Musím přiznat, že pletařská vášeň je v Jančině podání opravdu nakažlivá. Společně tedy vyrážíme do muzea, kde své nadšení sdílí jak s námi, tak se všemi zaměstnanci, kteří nestíhají zírat. Místní pletařky koukají zvlášť ve chvíli, kdy se Janča pustí do pletení zdejší nejdelší šály na světě a ruce ji po přízi jen hrají.
Z muzea přejíždíme do centra města. Romča obhlíží slavnou policejní stanici a já jdu pořídit všechny důležité suvenýry, které jsem dostala od holek za úkol koupit. Ve 14:30 se vracíme zpátky k přístavnímu molu ve vesničce Leebitten, nabíráme holky a přejíždíme k St. Ninian´s Isle.
Úzká písečná hráz, tombolo u přílivového ostrova St Ninian's isle, je jedním z nejfotografovanějších míst Shetland. Ostrov je známý především díky významnému archeologickému nálezu z roku 1958, kdy zde byly objeveny bohaté stříbrné poklady z piktského období.
Během vykopávek u ruin středověkého kostela svatého Niniana bylo nalezeno celkem 28 stříbrných předmětů, včetně broží, pohárů a dekorativních předmětů, které pocházejí z 8. století. Tyto poklady pravděpodobně patřily piktské elitě a byly ukryty během vikingských nájezdů. Nyní můžete originály spatřit v Národním skotském muzeu v Edinburghu. Jejich kopie se pak nachází v Shetlandském muzeu v Lerwicku.
Na návštěvu ostrova St. Ninian máme dvě a půl hodiny. Nad hlavou nám svítí slunce a holky jsou úplně fascinované pohledem na bílou písečnou kosu. Okolo ostrova vede vychozená cestička. Na šesti kilometrovou procházku lákám jen Marťu. Vyrážíme a brzy se dostáváme k prvním útesům, okolo kterých poletují papuchalci.
Vracíme se okolo skal zpátky a na útesech pokrytých zelenou travičkou potkáváme Sašu, která neví, jestli má dřív koukat na písečnou kosu, nebo nádherné útesy a tyrkysové laguny pod sebou. Ležíme společně v trávě a vychutnáváme si zdejší klid. Zítra už budeme v tepajícím Edinburghu.
Ze St. Ninian přejíždíme do přístavu v Lerwicku. Po kontrole nás hned vpouští na trajekt, kterým za 12 hodin doplujeme na skotskou pevninu do Aberdeen.
14. 6. pátek: Oproti náročné plavbě na Orkneje je noční plavba do Aberdeen velmi klidná. V 7:00 opouštíme trajekt a vyrážíme na jih. Je pod mrakem. Ani ne za hodinu přijíždíme k nádhernému pobřežnímu hradu Dunnottar. Poprchává. Obhlížíme skotskou památku, která je během dne zaplavena turisty, a pak přejíždíme dál na jih do jedné z mnoha rybářských vesniček na východním skotském pobřeží, Stonehaven.
Ve Stonehaven nás vítají mraky i modrá obloha. Procházíme se po historickém přístavu a městečku, kde kupujeme svačinu a brzy pokračujeme dál na jih k majáku Todhead. Zdejší mořské útesy smáčí jedna z mnoha dešťových přeháněk, a tak brzy opět nasedáme do auta a pokračujeme na jih.
Ani v St. Andrews, naší další zastávce na cestě na jih, slunce nesvítí. Auto parkujeme u pobřeží a jdeme se projít do krásného kamenného historického městečka. Zdejší univerzitní město je nádherné. Kromě první skotské univerzity je St. Andrews známé jako kolébka golfu. Nachází se zde i hrad a ruiny obrovské katedrály, která byla ve své době centrem křesťanské víry v zemi.
Návštěva St. Andrews by mohla trvat klidně i několik dní. Tolik času ale nemáme, a tak po dvou hodinách opět nasedáme do auta a přejíždíme k Midhope Castle, kde se natáčelo mnoho dílů slavného seriálu Cizinka. I tady ale prší jako z konve. Někteří z nás se jdou podívat na malou polorozbořenou pevnost, kde v podstatě nic moc není, a pak už je čas přejet k Rosslynské kapli.
Kaple, která se nachází nedaleko Edinburghu, byla založena v roce 1446 Williamem Sinclairem, 1. hrabětem z Caithness (úplný sever Skotska, odkud jsme odplouvali na Orkneje), a je známá svou bohatě zdobenou a detailní gotickou architekturou.
Rosslynská kaple je opředena mnoha legendami a záhadami, zejména kvůli svým složitým rytinám a symbolům, které zahrnují křesťanské, templářské a pohanské motivy. Kaple se stala ještě známější díky románu "Šifra mistra Leonarda" (The Da Vinci Code) od Dana Browna, kde je spojována s tajemstvím Svatého grálu a s rytíři templářského řádu.
Do Rosslynské kaple přijíždíme odpoledne. Někteří z nás se jdou podívat dovnitř, někteří jen okolo. Po návštěvě přejíždíme nakoupit suvenýry a potraviny do Edinburghu, a pak se jedeme ubytovat.
15. 6. sobota: Jestli někdo z nás dnes v noci naspal alespoň 4 hodiny, byl to úspěch. Nově opravený dům u hlavní silnice do Edinburghu s vysokým hodnocením na bookingu už nikdy více! Ráno vyzvedávám Michala s Emmou na letišti a v 10:00 odjíždíme společně s holkami do centra Edinburghu. Protože není úplně nejlepší počasí a nikomu se už do kopce chodit nechce, na vrchol Arthur´s seat se díváme pouze z dálky. Místo toho vcházíme do Národního skotského muzea, kde obdivujeme poklad z ostrova St. Ninian´s isle, jednotlivé předměty ze Scara Brae i slavné šachové figurky z Vnějších Hebrid.
I přesto, že nejsem v muzeu poprvé, zdejší sbírky mě fascinují. Holky se ode mě postupně oddělují, až v budově zůstávám několik hodin s Emmou sama. Zůstaly bychom i déle, ale čas nás neúprosně tlačí, a tak musíme pospíchat po Royal Mile na domluvené místo srazu u Holyrood palace.
Ve 14:00 odjíždíme na letiště a loučíme se. Tak zase někdy někde holky :).
#cestopis_Orkneje_Shetlandy #cestopis #Orkneje #Shetlandy #Skotsko #ostrovy_na_konci_světa #výlet #aktivní_dovolená #Orkneje_s_průvodcem #Shetlandy_s_průvodcem #Hoy #Mainland #Sever_Skotska #UNESCO #neolitické_památky #oceán #Severní_Skotsko_s_průvodcem #skotské_ostrovy #Edinburgh #severní_ostrovy #aktivní_dovolená
