Italští zajatci zde byli nasazeni na výstavbu Churchillových bariér - náspů, které měly zabránit průniku německých ponorek do vojenského zálivu Scapa Flow. Věřící Italové žádali o místo, kde by mohli během svého zajetí sloužit Bohu, a tak z jednoduchých materiálů a velké kreativity vytvořili tuto jedinečnou kapli.

Pohádkové údolí, jak se místní oblasti říká, září odstíni zelené. Ve zdejší bukolické krajině by opravdu klidně mohly žít pohádkové víly. Jen kdyby je tu každý den nerušilo tolik turistů.

Vůbec se nedivím, že je celá oblast zapsána na seznamu UNESCO. I s mraky, které teď zakrývají pohled na nejvyšší horu Puig Major, je to tady čirá nádhera.

Přestože se GR 221 jmenuje „Cesta suchých kamenů“, zdejší část by se klidně mohla přejmenovat na „Cesta bláta a kaluží“. Marně kličkujeme po mokré stezce.

Jindy vyprahlý a sluncem spalovaný poloostrov nás vítá záplavem barev rozkvetlých luk i sadů. Antické, byzantské i novověké památky máme jen pro sebe... tedy když nepočítám štáby hollywoodského velkofilmu The Odyssey, kterým jsme v patách téměř každý den.

Tak trochu si nedokážu představit putovat s karavanou po slavné středověké obchodní trase ze Zagory do Timbuktu. Místo 1,5 hodiny bych...

Neolitický kamenný kruh Pobull Fhinn a pohřební komora Barpa Langais jsou mezi sebou propojeny úzkou stezkou, která začíná za loveckou ...

Hluk ptačího skřehotání je ohlušující, smrad ptačích výkalů omamný. I tak ale sedíme přikovány k útesu a zíráme na hukot pod námi. Nechápeme

Slunce teď svítí nízko nad horizontem a hnízdící ptactvo se vrací zpátky na útesy. Je tu nádherně. Procházíme se okolo skalnatého pobřeží...

Hluboko pod námi se nachází se svými rušnými silnicemi hlavní město ostrova, Palma de Mallorca. Na severu omývá náš pohled klidné temně...

Ochutnáváme giny, které v roce 2022 a 2023 dostali ocenění „Skotská palírna ginů roku“ a nakupujeme i něco do zásoby na doma.

Oči nemůžeme odtrhnout od útesu. Po hodině se posouváme o jeden útes dál, kde vidíme papuchalky z metru. Fotka střídá fotku, ale na mobil...

Jižně ležící ostrov Barra máme jako na dlani, stejně jako severně položený Jižní Uist. Na vrcholu nás čeká neskutečný výhled...

Je 3:30 a mně se konečně daří najít otevřené ubytování. Odhazujeme batohy ve veřejné části, kde je i kuchyňka a vaříme si čaj. Na dvě hodiny

Pokud sem zabloudíte i vy, raději se otočte a jeďte jinam. Kromě palírny ginu Saxa Vord Distillery, která je v neděli zavřená, tu široko...

„Vítejte na Vnějších Hebridách,“ zdravím osazenstvo auta, když vyjíždím do malého ospalého (hlavního!) městečka na ostrově Harris...

Cesta vzhůru je teď jeden velký led a sníh. Obloha se začíná pomalu projasňovat. Nespěcháme. U vrchní kabiny lanovky je už úplně jasno...

Nomádské ženy nás zvou na čaj. Neodmítáme. Slunce se chýlí k obzoru a Ahmed nám odpovídá na všechny všetečné otázky. Obdivujeme lidi...

Při pohledu do centra kráteru se mi tají dech. Hluboko pode mnou je modrozelené sirné jezero a za horizontem kráteru blankytně modrá obloha

Loď se postupně plní. V restauraci jsem snad jediná běloška. Okolo mě jsou samí obtloustlí Filipínci. Nandáváme si na talíře všechny možné