Nomádské ženy nás zvou na čaj. Neodmítáme. Slunce se chýlí k obzoru a Ahmed nám odpovídá na všechny všetečné otázky. Obdivujeme lidi...

Intramuros tvoří nádherné koloniální domy a mimo jiné i staré kasárny a kamenné pevnosti. I tato část je zapsaná v seznamu UNESCO. Procházím

Oblast okolo Banaue a Batad je proslavená svými nádhernými rýžovými terasami. Ještě donedávna se jednalo o hlavní a jedinou možnost obživy m

Při pohledu do centra kráteru se mi tají dech. Hluboko pode mnou je modrozelené sirné jezero a za horizontem kráteru blankytně modrá obloha

Loď se postupně plní. V restauraci jsem snad jediná běloška. Okolo mě jsou samí obtloustlí Filipínci. Nandáváme si na talíře všechny možné

Vodopády Cambugahay jsou nádhernými kaskádami průzračně modré vody. O jejich kráse hovoří i to, že se zde sešli snad všichni turisté z celéh

Mt. Cuernos de Negros (Mt. Talinis) je impozantní, 1903 metrů vysoká hora sopečného původu tvořící dominantu jižního Negrosu. Všimnete si ji

Po půl hodině čekání mám štěstí. U boudy zastavuje černá dodávka a z ní vystupuje skupina Filipínců, turisté z Cebu city. Snažně prosím...

Ze zarostlého lesa se stává polozemědělská krajina. Okolo cesty je vysázeno zelí, saláty, cibule a pórky. Kousek dál se nachází banánové háj

„RUN,“ vyzve mě náš průvodce a já zbavena myšlení běžím a odrážím se do vzduchu. „Ten let je neskutečně dlouhý,“ říkám si, ale to už v další

Návštěva Mt. Tapyas (163 m) je ideálním rozlučkovým místem Coronu. Pode mnou se probouzí město, přístav (jako každý den) začínají okupovat

V přístavu je šrumec. Desítky lodí, a ještě více pokřikujících Filipínců, kteří se snaží zdejší chaos organizovat. K našemu tuktuku přichází

Kohouty tu mají u každého stavení. Starší kluci tu kohoutům přivazují k zadní noze malý ostrý nůž. Brzy to začíná. Sleduji načepýřené...

Po chvíli k nám přichází cizí Filipínec. Prý má pro nás báječnou nabídku na odvoz do El Nida za tolik a tolik. Dívám se na svého místního...

Procházím podél nábřeží. Okolo mě jsou prázdné restaurace západního stylu a po chvíli už přicházím k řece s mangrovovým porostem...

Po nepříjemném přechodu řeky začíná pořádné stoupání. Okolo cesty jsou instalovány železné tyče a lana, která pomáhají držet stabilitu.

Hluboko pod námi se leskne mořská hladina a v ní vidíme obrovské tvory, velryby! Nádhera. Za námi se špičatí vrcholky poloostrova Snaefellsn

Nedaleko jeskyně se nachází oblast bahnitých vývěrů Hverir s ikonickou žluto-oranžovou horou Námafjall (490 m). Parkujeme a div že nám vítr

Z hlavní (prašné) silnice přejíždím na prašnou silnici č. 944 a v tom se to stane. Na palubní desce mi začíná svítit červeně symbol baterie.

Vstáváme brzy. Dnes se dle nových islandských regulí musíme opět nechat otestovat na covid. Přejíždíme k místní nemocnici, u které se tvoří