Cestopis Vnější Hebridy 7. – 18. 7. 2016
První ostrov Isle of Skye
Po krátkém telefonátu se konečně scházíme u odletových přepážek. Jsme na edinburském letišti, v počátečním bodě celého dvanáctidenního výletu. Je chvíli před polednem a před námi velký celodenní plán. Nasedáme tedy společně do auta, které je z půlky vyplněné mou výbavou všeho možného. Přeci jen, nevím, jaké má moje nová klientka vybavení, a tak raději beru vše dvakrát.
Vyrážíme směrem na západ. Dnešním cílem je hostel na ostrově Skye. Čeká nás ale ještě spoustu dobrodružství, než se konečně objevíme před dnešní postelí. Naše cesta vede přes hrad Stirling, slavné údolí Glencoe, které nevynechá snad žádný turista a nechybí ani zastávka ve Fort William, kde doplňujeme potraviny a kupujeme zapomenutou výbavu – návleky.
Ve Fort William kupujeme také lístky na náš první trajekt jedoucí z Mallaig do Armadale (Isle of Skye) a za bubnování dešťových kapek o kapotu auta vyrážíme po vyhlídkové pobřežní cestě okolo slavného památníku a viaduktu Glenfinnan (Znáte z filmů o Harry Potterovi.) dále na západ. V Mallaig se k dešťovým kapkám přidává i velmi silný vítr, který ještě zesílí při plavbě na malém trajektu. Vítr cloumá celou lodí. Držíme se zuby nehty a nechápeme, jak mohou zaparkovaná auta odolat přirážejícím vlnám. Konečně jsme na pevnině. Vyjíždíme z trajektu do deštěm zahaleného ostrova. Po půlhodinové jízdě osamělou krajinou přijíždíme do městečka Kyleakin před hostel: „Skye Backpackers“. Ubytováváme se v karavanu a po večeři s dortíkem jdeme spát.
Je pátek 8. 7. přesně 7:00 budík zvoní o sto šest. Vycházím do ztichlé zahrady. Většina turistů ještě spí. Vařím čaj, snídaňovou kaši a budím Nelu. Ani ne za hodinu vyrážíme okolo pobřeží na sever. První zastávkou je městečko Portree, které láká k návštěvě svého barevného přístavu. Konečně vidíme i první sluneční paprsky. Že by předpověď nelhala? Po prohlídce městečka nasedáme do auta a vyrážíme na severozápad do přístavního městečka Uig, ze kterého se vydáváme dále typickou jednosměrnou silničkou do hor.
Na vyhlídce Quiraing, ze které se dají podniknout překrásné výšlapy, je už plno. Turisté zde parkují na obou stranách cesty, byť že nezablokují veškerý provoz. Okolo nás je ale mlha. Situace je tak zoufalá, že není vidět na 50 metrů. Z vyhlídky a plánovaného výletu nic nemáme, a tak rychle měním plán a sjíždím přes hory na východní pobřeží na další ze zdejších turistických podívaných - do „Morie“ – The Old Man of Storr.
The Old Man of Storr je jedním z nejznámějších skalních útvarů na ostrově Isle of Skye. Skalní špičky jsou dobře viditelné z velké vzdálenosti a parkoviště u hlavní silnice je v podstatě nonstop přeplněné. Připravte se na davy proudící vzhůru a dolů. Většina turistů se ale neobtěžuje s větším výletem okolo celého skalního útvaru, který může trvat 2 až 3 hodiny. Populární je dojít k první vyhlídce, udělat fotku, otočit se a pokračovat ve zběsilém objíždění ostrova dál.
Ani my jsme dnes neměli čas na celý výlet okolo zdejší hory. Ve 13:15 jsme museli být už připraveni ve frontě na trajekt do Tarbetu (Vnější Hebridy, ostrov Harris). Do té doby nám zbývaly pouze 1,5 hodiny na výlet a 30 minut na cestu zpět do Uig, odkud trajekt vyplouvá. Na nic jsme tedy nečekali. Nasadili si pohorky a vyrazili vzhůru. Za půl hodiny jsme se už fotili na nejvyšší vyhlídce a smutně pozorovali přicházející mraky. Obešli jsme hlavní skalní špičku (o což se většina turistů ani nepokusí) a vydali se na cestu zpět.
K autu jsme dorazili jen tak tak. V rychlosti jsme se přezuli a vyrazili po hlavní pobřežní silnici na sever. Cesta byla nekonečná. Věčné brzdění a uhýbání z jednoproudé silnice skončilo až v Uig v 13:17. Vyskočila jsem z auta a šla přímo k přepážce, kde už na nás čekaly lístky na trajekt. Naše čekání ve shluku aut netrvalo ani pět minut a fronta se koordinovaně rozjela směrem k otevřenému trajektu.