2/2 Cestopis: Orkneje a Shetlandy, Skotsko 07-2025

Část druhá, Shetlandy a cesta do ČR

 4. 7. pátek: Do hlavního shetlandského města, Lerwicku, připlouváme v 7:30. Na pevnině nás vítá slunce, které se ale rychle skrývá za hradbu šedých mraků. Přejíždíme na úplný jih k majáku Sumburgh Head Lighthouse, kde se počasí ještě horší. Venku začíná trochu poprchávat. Nedá se nic dělat. Oblékáme návleky a pláštěnky a jdeme se podívat na zdejší maják i útesy, na kterých hnízdí obrovské kolonie papuchalků. Ty potkáváme hned u první vyhlídky. Z metrové vzdálenosti máme tyto roztomilé ptáčky téměř na dosah ruky.

Procházíme se okolo majáku, který poskytuje soukromé ubytování a od 10:00 tu otevírá i muzeum a kavárna. Tak dlouho se nám ale čekat nechce, a tak jen pozorujeme vysoké útesy, poletující ptáky, a pak nasedáme do auta a přejíždíme o pár kilometrů zpátky na sever k Jarlshofu.

Jarlshof je nejdůležitější neolitickou památkou Shetlandských ostrovů. Auto parkujeme u hotelu nedaleko a rozdělujeme se. Někdo potřebuje zastavit na kávě ve zdejším hotelu, někdo chce prozkoumat místní archeologickou lokalitu a někdo se chce jen tak projít po nedaleké písečné pláži.

Většinu ale zajímá zdejší památka. V pokladně dostáváme sluchátka, která nám celý objekt krásně popisují. Začínáme u neolitického domu, ze kterého zbyly jen základy a kámen na mletí obilných zrn. Postupně se přes jednotlivé stavební etapy dostáváme z kruhových jednoduchých domů do brochů a následně přísně geometrických tvarů, které u svých domů používali Vikingové. Nejkrásnější pohled na celou lokalitu se nám naskýtá z palácové věže, která pochází ze 17. století.

Jarlshof je fascinujícím místem, na kterém můžeme studovat architekturu od neolitu do novověku. V nedalekém návštěvnickém centru nás ještě zastavuje zdejší pracovník a doplňuje informace ke všem našim všetečným dotazům. Po hodině a půl se konečně vracíme do auta. Jsme úplně nadšeni.

Z Jarlshofu přejíždíme dál na sever. Za zády necháváme letiště Sumburgh i broch Old Scatness a další pauzu děláme až u St. Ninian´s Isle.

Úzká písečná hráz, tombolo u přílivového ostrova St Ninian's isle, je jedním z nejfotografovanějších míst Shetland. Ostrov je známý především díky významnému archeologickému nálezu z roku 1958, kdy zde byly objeveny bohaté stříbrné poklady z piktského období.

Během vykopávek u ruin středověkého kostela svatého Niniana bylo nalezeno celkem 28 stříbrných předmětů, včetně broží, pohárů a dekorativních předmětů, které pocházejí z 8. století. Tyto poklady pravděpodobně patřily piktské elitě a byly ukryty během vikingských nájezdů. Nyní můžete originály spatřit v Národním skotském muzeu v Edinburghu. Jejich kopie se pak nachází v Shetlandském muzeu v Lerwicku.

V krajině převládá typické skotské počasí. Je zataženo a každou chvíli se z oblohy spouští nové kapky deště. Oblékáme si nepromokavé oblečení a do batohu přibalujeme pláštěnky. I přes nepřízeň počasí je okolo St. Ninian´s Isle spoustu turistů.

Procházíme se po písečné kose a přicházíme k základům starého kostela. Okolo ostrova vede šestikilometrový pěší okruh. Kostel i veškeré turisty necháváme za zády a jdeme se projít. Obdivujeme jak zdejší vysoké skaliska, tak další papuchalky, kteří jakoby hnízdili na každém vyšším shetlandském útesu.

Začíná opravdu hodně pršet. Ještěže máme pláštěnky. Poslední pohledy na útesy a rychlý návrat do auta. Ze St. Ninian´s Isle přejíždíme do Lerwicku. Prší tak, že ani návštěva města není tím nejlepším nápadem. Schováváme se tedy do Shetlandského muzea, které dokumentuje život na ostrovech od doby prehistorické až do 21. století. Vstupné je zdarma a muzeum má nádhernou sbírku jak prehistorických artefaktů, tak věcí mnohem novějších, jako třeba krásné paličkované nebo vlněné látky, rybářské náčiní z 18. století nebo lékařské pomůcky z 19. století.

Po nočním trajektu jsme všichni dost unavení, a tak nás prohlídka muzea trochu uspává. Po hodině už potřebujeme odpočinek. Přejíždíme tedy do nedalekého Tesca, kde nakupujeme potraviny na další dny, a pak se vydáváme na severozápad do osady Walls, kde je osamělý nově zrekonstruovaný domeček, naše další ubytování na 3 následující noci.

5. 7. sobota: Dnes nás čeká cesta na daleký sever. Z Walls proto odjíždíme už v 6:45. V 7:35 jsme na trajektu v Toftu a v 7:45 už připlouváme na první ze severních ostrovů, Yell, do přístavu Ulsta. Je pod mrakem mrholí. Přejíždíme z jihu ostrova na sever a jdeme se podívat k památníku rybářského neštěstí The Gloup.

Nedaleko se nachází i nejkrásnější skotská pláž roku 2021, 2024 a 2025 Brecon. Oblékáme pláštěnky a jdeme se projít. Bohužel máme málo času, a tak musíme výpravu zkrátit a rychle se vrátit do severního přístavu Gutcher, odkud nám v 9:35 odjíždí trajekt do Belmontu na ostrově Unst. I přesto, že jedeme na plný plyn, trajekt nakonec o jednu minutu nestíháme. Místní šéfka přístavu nás ubezpečuje, že se dostaneme na další loď, která odplouvá za půl hodiny. Nakonec máme štěstí a v 10:05 opravdu trajektem odplouváme z Gutcher do Belmontu.

Hned v přístavu potkáváme hrající si vydru. Chvíli se snažíme zachytit pohledem o roztomilé zvíře, ale místní vydry jsou asi moc plaché, a tak máme smůlu. Po pár vynoření je pryč.

Z Belmontu přejíždíme na sever. Nejsevernější shetlandský ostrov pokrývá z velké části rašelina, ve které se co chvíli objevují rozpadající se domy, nebo ohrady s pasoucími se shetlandskými poníky. Zdejší krajina připomíná tu na Hebridách. Kyselou. Nehostinnou.

První zastávku na ostrově Unst děláme až u repliky vikingského domu a lodě. Počasí se lepší, ale pořád máme nad hlavou šedivý háv. Zlatý hřeb celého dne máme před sebou, návštěva Přírodní rezervace Hermaness National Nature Reserve.

Hermaness se nachází na úplném severu ostrova Unst. Přestože pomalu přestává pršet, oblékáme návleky a pláštěnky bereme pro jistotu s sebou. V Hermaness jsou pro návštěvníky vybudované hezké okružní stezky. Ta nejdelší, Muckle Flugga trail, vede přes vrchol Hermaness Hill (200 m n. m.), ze kterého je nádherný výhled na skalnaté ostrůvky Muckle Flugga.

Na Muckle Flugga se nachází překrásný maják ale hlavně neskutečné množství hnízdících terejů, kteří z dálky vypadají jako poletující lupy. S bušícím srdcem scházíme mimo cestu a jdeme blíž útesům. Chvíli posedíme, a pak se vracíme zpátky na stezku okolo útesů, které jsou pokryty šedivým guánem.

Procházíme se okolo vysokých skal a brzy se dostáváme na hlavní turistickou trasu. Mraky jsou pryč a nad hlavou máme modrou oblohu. Nikdo z nás se teď nechce vrátit kratší cestou k autu. Nejkrásnější část, nejvyšší skalní útesy s největším počtem hnízdících terejů, se nachází v oblasti Saito, kterou máme teprve před sebou.

Stoupáme okolo útesů vzhůru a brzy začíná být cítit pach guána a slyšet ohlušující skřehotání ptáků. Na útesech se před námi otevírají výjevy jako z jiného světa. Stovky metrů vysoké skály jsou pokryty hnízdy terejů a dalších mořských ptáků. Sedíme jako přikováni k útesu a zíráme na hukot pod námi. Nechápeme, jak v tom hluku a mumraji mohou ptáci najít své vlastní hnízdo. Každé nám připadá stejné a v každém jsou zapleteny zelené plastové rybářské sítě.

O několik stovek metrů dál se dostáváme k místu, kde máme hnízda terejů přibližně 5 metrů od sebe. Pozorujeme opeřence, jako v pořadu od National Geographic a brzy si všímáme, že většina z hnízdících ptáků má pod sebou malé mládě.

Z oblasti Saito se vracíme zpět na rozcestí, kde odbočujeme na dřevěnou cestičku k autu. Nutně potřebujeme kávu, a tak přejíždíme k „nejsevernější britské kavárně“ Victoria´s Vintage Tea Rooms, kde zjišťujeme že dnes mají zavřeno. Dál na jih nás naštěstí zachraňuje benzinka s obchodem a kavárnou, Final Checkout.

Po kávičkové pauze pokračujeme k Přírodní rezervaci Keen of Hamar Nature Reserve. Procházíme se po serpentinové suti a mezi kameny hledáme nejkrásnější modrozelené serpentinity. Kameny které ve zdejší vegetaci způsobují nanismus. Je krásně, a tak máme z místního kopce krásný výhled na okolní ostrovní krajinu.

Přejíždíme dál na jih ke kostelu St. Olafa, jehož ruina se nachází na malém výběžku u oceánu, a pak máme ještě pár minut na návštěvu hradu Muness Castle. Tady jsme úplně sami. Procházíme kamenným studeným interiérem a mrzí nás, že na návštěvu není víc času. Další trajekt ale chceme stihnout, a tak nasedáme do auta a co nejrychleji přejíždíme do Belmontu, kde nám za 5 minut odplouvá trajekt na ostrov Yell do Gutcher.

Na Yellu přejíždíme skrz východní pobřeží ke kostelu St. Colman´s Church, který je pro věřící stále otevřen, a pak ještě obdivujeme starou budovu muzea Old Haa v Burravoe. Bohužel přijíždíme už dávno po zavírací době. Uvnitř bychom mohli obdivovat výstavu předmětů denní potřeby, tradičního nábytku, ostrovních přírodnin, obrazů i artefaktů s námořní tématikou. Teď ale místo toho přejíždíme do Ulsty, kde ve v 19:20 naloďujeme na trajekt směřující na pevninu, neboli Mainland.

Doma jsme už úplně unavení až ve 20:30.

6. 7. neděle: Dnes nemusíme pospíchat, a tak vyrážíme „až“ v 8:00. Máme v plánu návštěvu západní oblasti Mainlandu. První zastávku děláme u Mavis Grind, vstupní brány do oblasti Northmavine. Nikde jinde na světě nenajdete užší hranici mezi Atlantikem a Severním mořem než právě tady. Hranici tvoří zjednodušeně řečeno násep se silnicí a okolní škarpy. Stoupáme na malý kopeček nad silnici, ze kterého je na Mavis Grind nejlepší pohled, a pak přejíždíme k majáku Esha Ness lighthouse.

Esha Ness lighthouse se nachází v oblasti Northmavine na severo-západě Shetland. Místní útesy společně s rovinatou travnatou plání, na které se pasou ovce, jsou dechberoucí. V klidnějších částech mezi skalami plavou tuleni. Procházíme se okolo černých vulkanických útesů, do kterých pravidelně buší vlny oceánu a za hodinu přicházíme ke skalnímu oblouku, odkud se oklikou vracíme zpátky.

Na cestě zpět zastavujeme u zvláštnosti jménem Holes of Scraada. Jedná se o proláklinu, ve které se 200 metrů(!) od pobřeží opět objevuje moře. Díváme se do prohlubně a pozorujeme tepající moře. U Holes of Scraada je ideální místo na pauzu. Jsme v závětří. Po krátkém odpočinku pokračujeme přes travnaté planiny okolo zříceného brochu zpátky k autu.

Nedaleko majáku na Eshaness se nachází i další geologická zajímavost, ostrov Dore Holm, který z určitého úhlu vypadá jako slon. Přejíždíme nad kamenitou zátoku, která ve 20. století sloužila jako rybářská základna, odkud odplouvaly tradiční lodě sixareen za hluboko mořským rybolovem a jdeme se projít.

Po rybářské základně tu zůstal poslední kamenný domeček, kterému zbývají jen obvodové zdi. Procházíme se okolo pobřeží a kromě čtyř krásných tuleňů doufáme, že uvidíme i vydry. Mušle a zbytky krabů, známky toho, že tu vydry žijí, jsou rozesety všude po pobřeží. Živou vydru ale nevidíme.

Stoupáme vzhůru ke kříži, který dříve pomáhal rybářům s náročnou orientací v místním terénu, a pak se vracíme zpátky do auta a přejíždíme do muzea Tangwick Haa Museum. To se nachází v dvoupatrové historické farmářské budově. Ve vrchním patře je malá expozice věnovaná životu na ostrovech a dole v přízemí obchůdek s lokálními výrobky. Mají tu i rozpustnou kávu, ale my se těšíme na pořádný příval kofeinu, a tak přejíždíme do nedaleké osady Braewick, kde si kromě kávy dopřáváme i tradiční britský suchý koláč scone.

Další zastávku děláme v Hillswicku. I přesto, že je krásně, lidem se už na další trek okolo pobřeží jít nechce, a tak místo útesů navštěvujeme zdejší záchrannou stanici Hillswick wildlife sanctuary. Ta se orientuje na záchranu vyder a tuleňů. Vydry tu bohužel (nebo naštěstí) teď nemají, zato dvoutýdenní mládě tuleně nám vše vynahrazuje. V dalším bazénu je ještě postarší tuleň, který ale není schopný žít v divočině, a tak tady asi zestárne. Naše pozornost se upírá k roztomilému mláděti.

Brzy přichází místní dobrovolník, který nám vysvětluje, jak se zvířata do Hillswicku dostávají i to, jak je složité takhle malé mládě nakrmit. O tuleních ví snad úplně všechno. S nadšením děkujeme a samozřejmě přispíváme na provoz.

Protože máme dost času, v Hillswicku se jdeme projít k nedaleké pláži, a poté ještě přejíždíme k nejvyšší hoře ostrovů, Ronnies hill (450 m n. m.), jejíž vrchol tvoří subarktická vegetace a růžová žula.

V Coopu dokupujeme potřebné zásoby jídla, a pak přejíždíme domu, kde nám Michal vaří nejluxusnější burgery, co jsme kdy jedli.

7. 7. pondělí: Je čas se s divočinou dalekého severu rozloučit. Dnes nám v 17:30 odplouvá trajekt ze Shetland zpátky na pevninu, a tak balíme všechny věci a v 8:50 už přejíždíme na jih k úžasné pláži Banna Minn. Je slunečné ráno. Cestou děláme několik zastávek ať už na vyhlídkách nebo u shetlandských poníků.

Banna Minn je nádherná písečná pláž ve tvaru půlměsíce. Kousek odtud se nachází i krásný trek okolo pobřeží v oblasti Kettlaness. Bereme batohy a vyrážíme do slunečného rána. Scházíme k pláži, po které se dostáváme na malý poloostrov Kettlaness. Na travnatých skalních výchozech potkáváme opět spoustu krabích zbytků, ale vydry se nám i dnes vyhýbají obloukem. Zato tuleni nás sledují hned od prvního kamene.

Skály se začínají zvyšovat a měnit v útesy, na kterých potkáváme několik poletujících buřňáků. Procházíme se okolo pobřeží, a pak se okruhem vracíme zpět k pláži a autu. Z Banna Minn přejíždíme do nedaleké pobřežní vesnice Hamnavoe.

Hamnavoe je malá vesnice na západním pobřeží ostrova Burra, jednoho z menších shetlandských ostrovů, který je znám svými malebnými výhledy na moře a tradičními kamennými budovami. Pobřeží kolem Hamnavoe je velmi členité s řadou zátok a útesů. Nachází se zde i Smugglers Cove, jedna z mnoha skrytých jeskyní podél shetlandského pobřeží, které byly v minulosti využívány k pašování zboží, zejména alkoholu a jiných zakázaných předmětů. Tyto jeskyně poskytovaly ideální úkryty díky své odlehlosti a těžkému přístupu.

Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a brzy nacházíme úzký vchod do jeskyně. Pomocí improvizovaného žebříku se dostáváme na dno, kde se dřív skrýval alkohol, tabák, ale i mladí muži, kteří se zde během Napoleonských válek ukrývali před neúprosnými branci.

Z Hamnavoe přejíždíme do Scalloway, původního hlavního města ostrovů. Děláme zastávku u památníku, který odkazuje na Shetlandský autobus (záchranné operace mezi Norskem a Shetlandami během druhé světové války), a pak už pokračujeme do Lerwicku.

Procházíme pevnost Fort Charlotte a scházíme na hlavní ulici, kterou tvoří obchody se suvenýry, charitativní obchůdky a několik kaváren s restauracemi. Dáváme si kávu a potkáváme další česko-slovenskou skupinu výletníků. Obhlížíme dům hlavního komisaře ze seriálu Shetland a v 16:15 už vyrážíme směrem na trajekt, který odplouvá v 17:30 do Aberdeen.

Na lodi se ubytováváme v kajutách po čtyřech, a pak se jdeme podívat na venkovní palubu, ze které pozorujeme vzdalující se ostrovy milovaných Shetland. K večeři si dáváme fish and chips, a pak už jdeme odpočívat.

8. 7. úterý: Do Aberdeen připlouváme v 7:00. Pevninské Skotsko se topí v ranním slunci. Nasedáme do auta a přejíždíme k nádhernému pobřežnímu hradu Dunnottar. Procházíme se okolo útesů a hluboko pod námi pozorujeme plavající tuleně.

Dunnottar je jednou z nejnavštěvovanějších památek. V tuhle hodinu jsme u významného skotského hradu téměř sami. Snídáme, a pak přejíždíme do krásné pobřežní rybářské vesničky Stonehaven, kde se procházíme v přístavu a marně hledáme otevřenou kavárnu. S nepořízenou nasedáme do auta a přejíždíme do St. Andrew.

V St. Andrew se nachází nejstarší skotská univerzita, je tu i velmi významná ruina katedrály a v neposlední řadě se město označuje jako kolébka golfu. V kamenných uličkách, krásné parkově upravené ruině katedrály nebo v mnoha místních muzeích by se dalo strávit několik dní. Tolik času ale bohužel nemáme, a tak nás čeká jen zběžná prohlídka.

Auto necháváme zaparkované na nábřeží u ikonického golfového hřiště a vyrážíme do centra. První zastávkou je bohatě zdobená středověká univerzitní kaple, místo studentských promocí. Pak už ale nutně potřebujeme najít kavárnu, jinak nám někteří členové výpravy usnou za pochodu.

Z hlavního náměstí přicházíme k ruinám obrovské katedrály, která byla ve své době centrem křesťanské víry v zemi. Připojujeme se k hloučku okolo průvodkyni, která má neskutečně milý a zajímavý projev a místo pár minut trávíme v katedrále a jejím okolí téměř hodinu. Ne všechny ze skupiny ale podrobný výklad zajímá, a tak se s ostatními domlouváme na čase, kdy se sejdeme u auta.

Závěrem nám průvodkyně dokonce otevírá historickou věž, ze které máme úžasný výhled jak na obrovskou plochu zbořené katedrály a okolních sakrálních staveb, tak na širší město s mořskou zátokou.

Po téměř třech hodinách opět nasedáme do auta a přejíždíme k Edinburghu, kde dokupujeme zásoby v místním Tescu, a pak přejíždíme dál do oblasti skotských borders k městečku Melrose, kde se nachází stejnojmenné opatství.

Procházíme se okolo opatství, navštěvujeme i několik obchůdků se suvenýry a kávou, a pak přejíždíme na vyhlídku na hranici mezi Skotskem a Anglií. Pak už nás čeká jen dlouhý přejezd do domečku nedaleko Cambridge, kam přijíždíme unaveni až ve 21:00.

9. 7. středa:  Z domečku odjíždíme okolo 9:00. Do Cambridge to máme necelou hodinu jízdy. Parkujeme nedaleko centra a jdeme se projít po jednom z nejslavnějších univerzitních městeček v zemi. Na rozdíl od St. Andrew je v Cambridge návštěva jakékoli ze slavných kolejí zpoplatněna. Volně se nedá projít ani v přilehlých parcích.

Procházíme se tedy okolo nejslavnějších kolejí: King´s College, Trinity College, St. John´s College a přicházíme ke středověkému kostelu Round Church, k prvnímu místu, kam můžeme zadarmo alespoň nahlédnout.

Pokračujeme k řece Cam, a poté přes Market square ke katedrále Great Saint Mary, oficiálnímu univerzitnímu kostelu a okolo dalších méně slavných kolejí až k muzeu Fitzwilliam Museum. Tady si dáváme rozchod. Muzeum má dvě patra. První je přeplněné památkami od starověku do novověku. Ve druhém patře se nachází sbírka obrazů pokrývající celé dějiny umění. Brzy nám dochází, že je úplně nereálné stihnout muzeum projít za stanovených 45 minut, a tak si vybíráme a některé oddíly zcela míjíme.

Scházíme se u venkovního stánku s občerstvením, a pak se přes parky okolo řeky Cam vracíme k autu. Je 13:00. Dobíráme naftu, děláme poslední nákup potravin a přejíždíme do Doveru, kde nám v podvečer odplouvá trajekt do Francie.

Doverské útesy, naše poslední zastávka. Na procházku máme 2 hodiny, pak už musíme do přístavu na trajekt. Rozdělujeme se. Ne všichni chtějí sprintovat na konec cesty k majáku a zpět. Procházíme se okolo křídových skal a za necelou hodinu rychlé chůze jsme u majáku South Foreland Lighthouse. Zdejší kavárna akorát zavírá. Chvíli odpočíváme, a pak se delší cestou po hraně útesů vracíme zpět.

Sjíždíme do přístavu, kde nás téměř ani nekontrolují, a pak se dostáváme do řady aut, kde čekáme na trajekt. Loď má hodinové zpoždění. Chvíli se bavíme s českými funebráky, a pak poslušně čekáme.

Do Calais přijíždíme před půlnocí. Silnice jsou přes noc liduprázdné, a tak na nic nečekáme a vyrážíme dál na východ.

10. 7. čtvrtek: Nad ránem se s Michalem střídáme v řízení. Jedeme nonstop a okolo 11:00 jsme už v Praze. Lidé si postupně vysedávají, až necháváme v Brně i poslední holky, a pak jedeme domů. Tak zase příště, výletníci 😊.

#cestopis_Orkneje_Shetlandy #cestopis #Shetlandy #Skotsko #ostrovy_na_konci_světa #výlet #aktivní_dovolená #Shetlandy_s_průvodcem #Mainland #Sever_Skotska #UNESCO #neolitické_památky #oceán #Severní_Skotsko_s_průvodcem #skotské_ostrovy #St.Andrew #Melroseabbey #Cambridge #severní_ostrovy #aktivní_dovolená