1/2 Cestopis: Orkneje a Shetlandy, Skotsko 07-2025
- Klara Skuhrava
- 8. 10.
- Minut čtení: 15
Část první, cesta na sever Skotska a Orkneje
29. 6. neděle: Okolo poledne se vítáme na letišti v Edinburghu. V nedalekém supermarketu nakupujeme první zásoby potravin, a pak už vyrážíme po M90 na sever. Po 90 km a zběžném výkladu téměř celé skotské historie, přijíždíme do Dunkeldu. Auto necháváme přímo u katedrály a jdeme se projít.
Místní katedrála je otevřena návštěvníkům i přesto, že je zvenku zahalena do lešení. Prohlížíme si kamennou stavbu, a pak nás zaujme přilehlý park s řekou Tay. Je krásně, 24 stupňů. Michal se jde vykoupat. My ostatní procházíme skrz historické městečko a dáváme si zmrzlinu s kafíčkem. Nabyti novou energií opět nasedáme do auta a přejíždíme k dvě hodiny vzdálenému bojišti Culloden.
Bojiště Culloden je nejvýznamnějším bitevním polem ve Skotsku a možná i v celé Velké Británii. Právě tady se odehrála poslední bitva na britském území. 16. dubna roku 1746 zde proti sobě nastoupily oddíly Angličanů a Skotů. Výsledek bitvy, který skončil drtivou porážkou Skotů, rozhodl o neúspěchu Jakobitského povstání a na dlouhé roky uvrhl Skotsko, skotské tradice a kulturu do zapomnění a opovržení.
Na bojišti Culloden děláme hodinovou pauzu. Procházíme se okolo bojových linií a fotíme památníky jednotlivých klanů, načež nasedáme do auta a přejíždíme k nedalekým neolitickým pohřebním komorám Clava cairns. Obdivujeme neolitické stavby, které mezi vzrostlými stromy stojí už několik tisíc let, a pak opět nasedáme do auta a přejíždíme dál na sever.
K pompéznímu zámku Dunrobin Castle přijíždíme večer. U zámku není ani živáček a to se jedná o jedno z nejnavštěvovanějších míst severního Skotska. Okolo osmé večerní je slunce pořád vysoko na obloze. Nyní ho ale zakrývají mraky. Procházíme se okolo načinčané budovy ve francouzském stylu a do zahrad jen nahlížíme přes plot. Dál se v tuto hodinu už nedostaneme.
Vévoda ze Sutherlandu si svoje sídlo nechal zařídit opravdu ve velkém stylu. Překrásné zahrady Dunrobin castle téměř navazují na mořské pobřeží. Dokonce je kousek od zámku zbudována i zastávka vlaku. Jen škoda, že je kromě Dunrobinu znám i svou krutostí během „čistek na Vysočině“, kdy násilně deportoval téměř celou populaci skotského severu.
Dvacet minut za Dunrobin castle se nachází malá pobřežní vesnička Helmsdale, místo našeho dnešního odpočinku. Vracíme se na hlavní silnici a přibližně deset minut před cílem nás čeká uzavírka. Pokud bychom chtěli uzavírku objet, museli bychom udělat asi sto kilometrovou objížďku. Čekáme tedy v koloně aut, která se zhruba za půl hodiny rozjíždí. Do soukromého domečku tak přijíždíme až okolo 21:15. Ubytováváme se a brzy jdeme spát.
30. 6. pondělí: Z ubytování odjíždíme v 9:00. První zastávku děláme u Badbea Clearance Village. Vesnice Badbea se nacházela na útesech nedaleko Helmsdale. V době čistek sem byli z úrodných polí přesunuti zemědělci s tím, že na jejich původních polích se bude pást dobytek. Celý přesun byl ekonomicky výhodný pro majitele pozemků, ale pro chudáky zemědělce představoval boj o holý život.
Na útesech věčně foukal vítr. Děti a malá zvířata se přivazovali na provaz, aby je to neodfouklo a místo úrodných polí museli zemědělci začít znovu. Klučili keře, dolovali rašelinu s kameny a neúroda je často hnala do emigrace nebo ke změně povolání. Ze zemědělců se tak stávali rybáři, případně noví obyvatelé USA nebo Austrálie.
Nyní z Badbea zbyly jen základy domů. Život na větrném a nebezpečném pobřeží v jednoduchých kamenných domech si nikdo z nás nedokáže představit.
Dalším zajímavým místem na trase na sever je zaniklý přístav Whaligoe s nově opraveným schodištěm Whaligoe steps. Zdejší skály jsou velmi fotogenické. Scházíme po šikmých schodech dolů k moři a cestou zpátky si úzkou zátoku fotíme ještě z druhé strany útesů. I bez nákladu sleďů je zdolávání místního schodiště náročnější záležitostí. Jak to asi muselo být náročné pro ženy, které s nůší plnou ryb musely vyjít z přístavu nejen nahoru, ale ještě se dostat až do několik mil vzdáleného města, kde svůj náklad složily.
Od Whaligo steps jedeme do nedalekého Wicku, kde se na dalších mořských útesech nachází krásná zřícenina hradu Castle Sinclair Girnigoe. Počasí se horší. Sluníčko mizí za hradbu mraků. Občas na nás spadne nějaká ta kapička deště. Cestou k hradu vidíme v trávě několik krásně vybarvených vstavačů a na loukách pasoucí se ovce.
Castle Sinclair Girnigoe je jedním z mnoha historických budov a vzpomínek na zašlou slávu skotského pobřeží. Návštěva hradu je bezplatná a to i přesto, že se už několik let opravuje. Letos je oproti minulým rokům u památky celkem plno. Dřív zapomenutý hrad rok od roku láká stále více návštěvníků. Procházíme se skrz zřícené hradby, a pak přejíždíme na úplný sever k výběžku Duncansby head.
Stejně jako u hradu Sinclair Girnigoe se i tady, na Duncansby head, nachází maják z dílny slavných Stevensonů. Oproti jihu jsou to ale hlavně neskutečně nádherné útesy, skalní výchozy a samostatně stojící mořem bičované skalní jehly, které lákají návštěvníky k menší či větší zastávce. Procházíme se okolo skalnatého pobřeží a do batohu si kromě pláštěnky beru i dalekohled.
Okolo Duncansby head se dají nachodit kilometry a kilometry. My nakonec volíme jen 3 km dlouhou procházku jedním směrem, a pak zase stejnou cestou zpět. V moři pod námi plavou tuleni a dalekohledem skenujeme skalní jehly. Hledáme papuchalky a nakonec máme i tady štěstí. Na jedné ze samostatně stojících skal vidíme pár maličkých kulatých ptáčků s oranžovými nožkami a barevným zobáčkem. Na skalních jehlách tu vidíme hned několik hnízdících zástupců.
Je tu tak krásně, že se nám ani nechce pryč. Od jihozápadu se ale ženou černá mračna, a tak se chtě nechtě vracíme k autu. Nasedáme právě včas. Začíná pořádný slejvák. Na Duncansby head jsme strávili i tak 2 hodiny.
Nedaleko Duncansby head se nachází turistická past jménem John o´Groats. Jedná se o „konec“ nebo „začátek“ cesty na Land´s End, konec nebo začátek silnice na jihozápadě Anglie. Kromě obchodů se suvenýry, restaurací, kaváren a dalších obchodů se suvenýry tu není nic. Venku pořád ještě prší, a tak si dáváme rychlou zastávku na kávu, nějaký ten obchod se suvenýry a fotku zdejšího přístavu s cedulí, jak je to odtud kam na světě daleko. Většina z nás přichází k autu ještě před limitem. Na John o´Groats toho opravdu k vidění moc není. Nasedáme a pokračujeme dál na Dunnet head.
Na nejsevernějším výběžku pevninské Velké Británie leje jako z konve. I tak si oblékáme pláštěnky a vyrážíme do terénu. Na Dunnet head se nachází další Stevensonův maják, ale hlavně jsou tu skály s nepřeberným množstvím hnízdícího mořského ptactva. Kromě buřňáků, alek, alkounů a racků tu poletují i neobratní papuchalci. Za současného větru a deště jsou snad ještě neobratnější než normálně. Pozorujeme je a nemůžeme se vynasmát. Současně máme ale i strach, že svůj krkolomný let v pravou chvíli nevyberou a napálí to přímo do útesu.
Čas se nám začíná krátit. Trajekt nám odplouvá v 19:00 a už se nám nechce dál moknout venku v dešti. Nasedáme tedy do auta a přejíždíme do Thurso. Ve zdejším Tesco nakupujeme vše potřebné, a pak přejíždíme do centra kde ještě stíháme zastavit u ruiny kostela Old St. Peter´s kirk, který byl založen již okolo roku 1220.
Na trajektu jsme zbytečně brzy. To ale vůbec nevadí a tak kdo chce, může si zajít do zdejší hospody na pivečko. My ostatní čekáme v autě.
Náš trajekt jede na čas. V 19:00 už odplouváme od pobřeží pevninského Skotska a v přístavu na Orknejích, ve Stromness, jsme zhruba za hodinu a půl. Přejíždíme do hlavního ostrovního města, Kirkwallu, a ubytováváme se v domečku, který bude naší základnou po dobu dalších tří nocí.
1. 7. úterý: Předpověď počasí na náledující dny hlásí slunečno, a tak je třeba využít každý okamžik k prozkoumání ostrovů, dokud neprší. V 7:15 už vyrážíme do přístavu Houton, odkud nám po osmé ranní odplouvá trajekt na ostrov Hoy. Spoj zastavuje u rafinérie na ostrově Flotta, kde v úterý ráno vystupuje většina cestujících a v 9:05 konečně připlouváme do Lyness, malého přístavu na jihu ostrova Hoy.
Nasedáme do auta a přejíždíme na sever ostrova, který je narozdíl od jižní rovinaté části značně hornatý. První zastávku děláme u neolitického pískovcového monolitu, hrobky Dwarfie Stane.
Zastavujeme a jdeme se projít po malé cestičce, kterou se dostáváme až k 5000 let starému kameni. Říkáme si něco málo o historii tohoto místa, a pak se společně vracíme zpět na úzkou asfaltku, kterou se za dalších pár minut dostáváme na konec silnice do Rackwicku. Balíme věci na několika hodinový výlet a vyrážíme směrem k mořským útesům na západě.
Cestou zastavujeme u muzeí The Old School a Craa Nest, která se nachází v několika tradičních kamenných domech nedaleko. Pro zbloudilé návštěvníky jsou budovy s výstavou historie místní komunity volně přístupné. Jako vždy i dnes jsme v širokém okolí jediní turisté.
Z Rackwicku stoupá cesta vzhůru. Nedaleko potkáváme lavičku, a protože není kam spěchat, zastavujeme, dáváme si svačinku a nasáváme atmosféru krajiny pod námi.
Rackwick se nachází v nádherném údolí, které uzavírá obrovská půlkruhová kamínková pláž. Trochu dál na jih se zvedají obrovské útesy, které teď rámují celý idylický obraz. Mořská hladina se třpytí v ranním slunci a na jih od nás je vidět obrys pevninského Skotska. Byl by hřích se tady nezastavit 😊.
Za čtyři kilometry přicházíme k nejkrásnějšímu místu celého výletu, skalní jehle The Old Man of Hoy, dominanty stejnojmenného ostrova i celých Orknejí. Skalní jehla „Starého muže z Hoye“ je opravdu vysoký skalní monolit. Pro mne jsou ale daleko zajímavější okolní barevné útesy, na kterých hnízdí mořské ptactvo a vpravo od nás máme nádherný pohled na průzračnou mořskou hladinu pod námi. Skalní útesy na severu Hoye jsou nejvyššími skalními útesy Británie. Jedním slovem: dechberoucí.
Protože máme dost sil, pokračujeme okolo útesů dál a pomalu stoupáme vzhůru. Z široké kamenité cesty se stává úzká pěšinka. Je vidět, že většina turistů přijde ke skalní jehle a zpátky se vrací stejnou cestou. Dál už se vydávají jen my odvážnější.
Cesta začíná být vlhká. Na planině pod vrcholem Cuilags (435 m n. m.) mizí a my si trasu musíme volným terénem vyšlapávat. Je to jako chodit ve sněhu do kopce. Velmi náročné. Naštěstí se terén po chvíli začíná narovnávat a z husté vegetace zbývají jen mechové části, po kterých se naopat jde jako by nic.
Hora Cuilags je druhou nejvyšší horou ostrova. Z jejího vrcholku je nádherný pohled na nejvyšší horu ostrova Ward Hill (481 m n. m.) i okolní ostrovy Mainland a výrazně menší Graemsay a dokonce vidíme i vesnici Rackwick, ze které jsme na túru ráno vycházeli.
Na Cuilags nevede žádná oficiální stezka, a tak si i cestu do údolí musíme najít sami. Z vrcholu scházíme po velmi příkrém svahu. Přeskakujeme z vřesu na vřes a máme co dělat, abychom si nezvrkli kotník nebo nevykloubili kolena. Konečně jsme u jezera v údolí. Julinka se s Michalem jdou koupat, a pak nasedáme do auta a přejíždíme zpátky na jih.
Další zastávku děláme na vyhlídce u bunkrů a základů palebných zbraní z druhé světové války. Na ostrově Hoy je koncentrace těchto „památek“ největší. Za slunečného dne, jakým je ten dnešní, je těžké uvěřit, že ještě poměrně nedávno tu lidé bojovali o život a směřování poválečné Evropy.
Odpočati nasedáme do auta a vyrážíme dál na jih. Čas nás bohužel tlačí, a tak nakonec nestíháme návštěvu jižního majáku ani muzea zabývajícího se válečným obdobím. Otáčíme a vyrážíme přímo na trajekt, kam přijíždíme přesně na čas v 16:20. V 16:40 už loď odplouvá a v 17:10 jsme zpátky na Mainlandu. Přejíždíme do Kirkwallu, dobíráme naftu, nakupujeme zásoby dobrůtek v Tescu a jedeme domů. Večer je volný program. Protože bydlíme nedaleko centra, holky se jdou ještě projít na pivo.
2. 7. středa: Z ubytování odjíždíme už v 8:00. Projíždíme liduprázdným Kirkwallem a pokračujeme dál na severozápad do osady Birsay, kde se nachází malý přílivový ostrov Brough of Birsay. Na ostrov Birsay se dá dostat pouze během odlivu. Dnes je nejvyšší odliv okolo 9:40, a tak přijíždíme v ideální čas. Společně s ostatními návštěvníky přecházíme po částečně betonové, částečně přírodní hrázi a dostáváme se k pozůstatkům piktských a vikingských osad, včetně ruin klášterních budov a kostela.
Procházíme se okolo základů kdysi významného sídla a pokračujeme okolo skalnatého pobřeží směrem na západ. Na mořských útesech hnízdí kormoráni, alky a alkouni. Na vrcholu ostrova se nachází maják z 20. století, od kterého je nádherný výhled na okolní moře a pobřeží. V dálce vidíme i ostrov Hoy a jeho vysoké mořské útesy, kde jsme se procházeli včera. Na útesech nedaleko majáku máme štěstí, asi dva metry pod námi poskakují tlusťoučtí neobratní papuchalci. Ležíme na útesech a zíráme dolů. „Mořští papoušci“ jsou roztomilost sama.
Obcházíme ostrov kolem dokola, a pak přejíždíme k nedaleké zřícenině paláce Earl's Palace, který byl postaven pro hraběte Roberta Stewarta, prvního hraběte z Orknejí, ve druhé polovině 16. století. Daleko víc než památka nás ale láká otevřený obchod s kavárnou. Sedíme venku a užíváme si sluníčko.
Místo návštěvy Earl´s Palace se vydáváme na hřbitov a do kostela sv. Magnuse, kde byly v původním kostele uloženy ostatky patrona Orknejí, Sv. Magnuse. Na hřbitově nás vítají staré hroby a uvnitř kostela strohý interiér.
Konečně přecházíme asfaltku a prohlížíme i červené pískovcové základy zříceniny paláce Earl´s Palace, ze kterých vystupují zbytky hlavních částí, jako je velká síň a věže.
Z Birsay přejíždíme na jih do Stromness, nejkrásnějšího přístavního městečka ostrovů. Auto necháváme na nedalekém parkovišti, a jdeme se podívat do přístavu, ze kterého je nejlepší výhled na pobřežní kamenné domy. Pak pokračujeme okolo sochy Johna Rea na hlavní ulici, která je tvořena obchody se suvenýry, vlnou a charitativními obchůdky, ve kterých se dá koupit třeba velmi levně starší knihy.
Obloha je pořád ještě bez mráčku, a tak ze Stromness vyrážíme do přírody. Skalní útesy okolo Yersey jsou nádherné. Škoda, že nemáme víc času. Člověk by tady mohl pozorovat příboj a rozeklané skály hodiny. Jdeme se podívat alespoň k Brough of Bigging, a pak už musíme rychle přejet do Skara Brae a ke Skaill house.
Skara Brae (UNESCO) je jedním z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných prehistorických sídlišť v Evropě. Tento neolitický komplex, datovaný přibližně do období kolem 3100–2500 př. n. l., byl objeven v roce 1850 po silné bouři, která odhalila části struktury, jež byla předtím pokryta pískem.
Skara Brae zahrnuje komplex deseti kamenných domů, které byly vykopány a zčásti rekonstruovány. V domech jsou jasně vidět obytné místnosti, komíny, a v některých případech i kamenné postele. Byly vybaveny pokročilými prvky, jako jsou úložné prostory a vodovodní systémy.
Nyní můžeme sídelní komplex Skara Brae navštívit a pozorovat pouze „zezhora“. Do obytných domů se tak koukáme z výšky. Aby turisté nepřišli o pocit z návštěvy interiérů, byla vytvořena replika jednoho z domů, ve kterém je vše tak, jak údajně bylo už před téměř pěti tisíci lety. Nechybí kožešiny, umělé ryby a další potraviny, nebo třeba užitá keramika.
Těžko uvěřit, ale na neolitickém nalezišti jsme téměř sami. Slunce stále svítí a výhled na písečnou pláž pod námi láká ke koupání.
Vstupenka do Skara Brae zahrnuje i návštěvu Skaill House, jednoho z největších a nejdůležitějších domů Orknejí, který byl postaven už v 17. století. Dům sloužil jako sídlo biskupa George Grahama a jeho rodiny. Byl obývaný až do 20. století.
Skaill House je známý svou dlouhou historií a elegantní architekturou. Prohlížíme si sbírky historických artefaktů, starožitný nábytek, keramiku i osobní předměty rodiny, která v domě žila. Jednou z nejzajímavějších částí expozice je kolekce stříbrného nádobí z doby kapitána Jamese Cooka, které bylo nalezeno v roce 1858.
Po návštěvě Skara Brae a Skaill House přejíždíme o kousek dál do Přírodní rezervace Marwick Head, kde se nachází nádherné útesy s nepřeberným množstvím hnízdícího ptactva. Hluk skřehotajících ptáků je ohlušující, stejně jako „vůně“ guána, ptačích výměšků, které barví skály pod námi do bílo-béžové barvy. Na Marwick Head jsou obrovské kolonie alek, alkounů, buřňáků, terejů a najdete tu i papuchalky a jiné druhy mořských ptáků.
Na nejvyšším bodě útesů se nachází pomník H.M.S. Hampshire Memorial Wall, věnovaný památce vojáků, kteří zahynuli při potopení britské válečné lodi H.M.S. Hampshire během první světové války. Loď se potopila 5. června 1916 poté, co narazila na německou minu poblíž Marwick Head. Při nehodě zahynulo více než 700 lidí, včetně významné postavy tehdejší britské vlády, polního maršála lorda Kitchenera.
Michal se vrací zpátky pro auto a abychom nemuseli jít stejnou cestou zpět, pokračujeme okolo útesů dál na severovýchod, kde nás dle domluvy vyzvedává.
Poslední zastávkou dne je Broch of Gurness. Brochy jsou dvouplášťové kamenné stavby, které se stavěly okolo západního a severního pobřeží Skotska mezi 5. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. Broch of Gurness je výborně zachován. Zdejší opevněná osada z doby železné byla pravděpodobně osídlena mezi 1. a 2. stoletím př. n. l. Dominantou osady je centrální broch, který je obklopen menšími domy a opevněním. Dál od brochu se nachází jasně viditelné základy domů, dvorců a dílen.
Broch of Gurness je určitě velmi zajímavou památkou, jenže to by tu nemohla být krásná černá kočička a kousek od břehu vyvalený tuleň, který nás zaujal víc než skoro tři tisíce let stará památka…
Přejíždíme zpátky do Kirkwall, kde doplňujeme zásoby v Tescu a doma jsme až v 19:30.
3. 7. čtvrtek: Dnes nás čeká poslední den na Orknejích. Večer nám odplouvá noční trajekt na Shetlandy, a tak je potřeba tento den využít na maximum. I když po včerejším slunci není na obloze ani památky, zabaleni a plni očekávání vyrážíme do šedivého rána už v 9:00.
Z Kirkwallu přejíždíme na severovýchod do oblasti Deerness, kde se nachází Přírodní rezervace Mull Head Nature Reserve. Nahazujeme batůžky na dvou hodinový výlet a jdeme se projít.
První zastávku děláme u mořské jeskyně The Gloup. Název "Gloup" pochází ze staronorského slova „gluppa,“ což znamená průrva nebo propast. The Gloup vznikla působením eroze mořských vln, které vytvořily úzký zářez v pískovcových útesech. Na dně propasti je malý prostor, kudy proniká mořská voda a na strmých svazích hnízdí mořské ptactvo.
Nahazujeme batůžky a jdeme se projít. V ranním světle je místní propast opravdovým fenoménem. Za The Gloup přicházíme k moři. Cesta pokračuje okolo pobřeží až ke kapli a skalním útesům Brough of Deerness.
Brough of Deerness se nachází na izolovaném útesu, který je přístupný pouze po strmé stezce. Na vrcholku se nachází ruina vikingské kaple z přibližně 10. nebo 11. století. Pokud byste se na útes podívali z výšky, objevili byste rozsáhlé zbytky starověkého osídlení. Místo prý sloužilo jako náboženské a pravděpodobně i obranné centrum v období vikingské nadvlády nad Orknejemi.
Na Brough of Deerness můžeme ale kromě historie obdivovat i nádhernou krajinu. Vysoké pískovcové útesy, úzké zátoky s kamennými plážemi a tyrkysová třpytící se voda společně s pokřikujícím hnízdícím ptactvem zde tvoří nádhernou scenérii. Díváme se na mořskou hladinu, zda neuvidíme nějakého toho kytovce, ale kromě několika tuleňů máme smůlu.
Od Brough of Deerness pokračujeme okolo skalních útesů dál. Začíná trochu poprchávat, a tak nasazujeme pláštěnky. Po třech a půl kilometrech přicházíme k pěšince, která vede do vnitrozemí. Nasycení scenérií mořských útesů opouštíme pobřeží a vracíme se okolo podmáčených luk zpátky k autu.
Z přírodní rezervace Mull Head přejíždíme zpátky do Kirkwallu, kde pro změnu svítí slunce. Prohlížíme si interiéry dominanty města, katedrály Sv. Magnuse z červeného pískovce, a pak přecházíme do Orknejského muzea, které se nachází hned přes ulici.
Kirkwall je ideálním místem pro koupi suvenýrů. Hlavní třídu největšího orknejského města tvoří vpodstatě jen obchody s lokálními výrobky, vlnou, whisky, pivem a ginem. Procházíme se a přicházíme do obchodu s místním ginem, Kirkjuvagr Orkney Gin. Slunce je pryč a venku začíná brutální slejvák. Ideální čas na ochutnávku místního alkoholu.
V Kirkjuvagr Orkney Gin nám nabízí hned pět druhů ginu, ochutnáváme, kupujeme, a pak nasedáme do auta a přejíždíme na další alkoholovou základnu, do destilérky Highland Park. Highland Park je největší palírna whisky na ostrovech. Na to, že se jedná o single malt whisky, jsou zdejší sklady jsou obrovské.
Jdeme se podívat do nově otevřeného návštěvnického centra, kde je klid a sucho (venku stále ještě prší). Povídáme si o whisky a ochutnáváme a zkoušíme i místní zmrzlinu s příchutí whisky. Na recepci je úžasný všeznalý pán, který doplňuje mé informace a i přesto, že si nakonec ve zdejší palírně žádnou lahev nekupujeme, návštěva stojí za to.
Z Highland Parku přejíždíme na menší ostrůvek Lamb Holm do Italské kaple. Italská kaple je malá, ale krásně zdobená kaple, kterou postavili italští váleční zajatci během druhé světové války z polokruhových ocelových vojenských „bunkrů“.
Italští zajatci zde byli nasazeni na výstavbu Churchillových bariér - náspů, které měly zabránit průniku německých ponorek do vojenského zálivu Scapa Flow. Věřící Italové žádali o místo, kde by mohli během svého zajetí sloužit Bohu, a tak z jednoduchých materiálů a velké kreativity vytvořili tuto jedinečnou kapli.
Nedaleko kaple se nachází i malý krámeček s rumem a jinými místními destiláty. Koho nezajímá kaple, jde se podívat do rumárny. Odtud přejíždíme dál na jih na vyhlídku na ostrově Burray, ze které je výborný pohled na Scapa Flow i Churchillovy bariéry pod námi. Fotíme si krajinu jižních Orknejí, a pak ještě děláme krátkou pauzu přímo u potopených lodí a obranných náspů.
Z ostrova Burray přejíždíme zpátky na Mainland, konkrétně na kopec Wideford Hill, kde se nachází neolitická pohřební komora Wideford chambered cairn. Auto necháváme na malém parkovišti u asfaltky vedoucí na vrchol, ze kterého je krásný pohled na hlavní město, Kirkwall, a pak vyrážíme po úzké pěšince podél kopce ke komoře. Cestou začíná opět pršet. Ve zdejší bezlesé krajině se není kde schovat. Ještěže máme pláštěnky a návleky.
Po necelém kilometru přicházíme ke kruhové pohřební komoře. Bereme si lampu a jdeme se podívat dovnitř. Úzké prostory nejsou pro každého. Z postaveného žebříku se dostáváme do tří maličkých místností. Hustá atmosféra místa by se dala krájet, a tak fotíme dávné rytiny a brzy necháváme hrobku svému osudu a raději odcházíme pryč.
Pohřební komora na Cuween Hill se nachází nedaleko Finstownu. Z brutálního deště je opět slunce. Po obloze plují rozpadající se mraky, mezi kterými občas prosvitne modrá obloha. Cesta ke zdejší pohřební komoře je výrazně kratší. V úzkém nízkém tunelu, který vede do komory, je voda. Někteří se chtějí podívat dovnitř. Uvnitř stísněného prostoru se ježí chlupy, a tak se raději rychle vracíme na denní světlo.
Mezi nejvýznamnější neolitické památky Orknejí patří určitě čtyři samostatně stojící kameny Stones of Stenes. Tyto památky jsou pozůstatky vysoce vyspělé neolitické kultury, která žila na Orknejích před více než 5000 lety. I tak nás ale víc zaujmou tuleni, kteří se povalují v zátoce nedaleko břehu.
Procházíme se mezi jednotlivými kameny a opět začíná pršet. Přejíždíme po úzkém náspu oddělujícím jezero a mořskou zátoku a okolo dalšího neolitického kamene Watch Stone přijíždíme k Ring of Brodgar (UNESCO). Tento mohutný kamenný kruh původně obsahoval 60 vztyčených kamenů. Dnes jich na rozlehlé vyvýšenině stojí asi 36. Jeho účel zůstává záhadou, ale pravděpodobně sloužil jako místo rituálů, náboženských obřadů nebo astronomických pozorování.
Venku prší. Dle předpovědi má za 20 minut nastat pauza, a tak čekáme v autě na lepší počasí. Radar se nemýlí. Za 20 minut opravdu přestává pršet, a tak vyrážíme ke kamenům, kde jsme v tuto denní dobu téměř sami. Přemýšlíme, proč zrovna tady a k čemu místo skutečně sloužilo, a pak se vracíme zpátky do Kirkwallu.
Do hlavního města přijíždíme chvilku před osmou. Dáváme si poslední orknejskou večeři „fish and chips“, a v baru The Skipper nejedno skotské pivečko. Pak ještě stíháme krátkou návštěvu v Tescu, a potom už přejíždíme do přístavu, odkud nám ve 23:45 odplouvá noční trajekt na Shetlandy.
#cestopis_Orkneje_Shetlandy #cestopis #Orkneje #Skotsko #ostrovy_na_konci_světa #výlet #aktivní_dovolená #Orkneje_s_průvodcem #Hoy #Mainland #Sever_Skotska #UNESCO #neolitické_památky #oceán #Severní_Skotsko_s_průvodcem #skotské_ostrovy #clavacairns #culloden #Dunrobincastle #severní_ostrovy #aktivní_dovolená #Kirkwall #ringofBrodgar #stonesofStenes #neolitické_pamatky
