Cestopis Vnější Hebridy 7. - 18. 7. 2016
Přesně ve dvě hodiny se velký trajekt rozjel. I přesto, že foukalo a na vyhlídkové plošině byla zima, museli jsme zůstat a dívat se na vzdalující se pevninu ostrova Skye. Před námi se mezitím pozvolna vynořovaly ostrovy Vnějších Hebrid, jejichž vrcholky se skrývaly v mracích. Do Tarbertu jsme připluli dle plánu. Přivítaly nás malé ostrůvky, kamenné domy s barevnými fasádami a opuštěné silnice.
„Vítej na Vnějších Hebridách,“ řekla jsem Nele, když jsme se rozjeli po kamenitých kopcích ostrova Harris. Cesta nás zavedla na sever. Projeli jsme okolo cihlového komína, který tu zbyl po poslední britské velrybárně a směřovali dál do kopců okolo nejvyšší hory Vnějších Hebrid až k malinké křižovatce, na které jsme zabočili na ještě opuštěnější silnici.
Hostel v Rhenigidale
Vesnička Rhenigidale je britský unikát. Až do roku 1991 sem nevedla silnice. Zcela odtržení od okolní reality se místní s okolním světem museli spojovat lodní dopravou nebo pěšky. Ani nyní, ve 21. století, zde datovou síť budete hledat marně (Ostatně jako na většině míst na Vnějších Hebridách.) I nyní je cesta do vesnice poměrně extrémní. Po prvním výrazném klesání následuje dlouhý táhlý ostrý kopec, poté malá rovinka, ze které zase sklesáte zpět až na úroveň moře.
Ve vesnici, která čítá maximálně deset domů, nás přivítal téměř prázdný hostel. Byla jsem překvapena, že je hostel prázdný i v hlavní sezóně, ale pak mi došlo, že většina turistů chce mít svou "postel“ zamluvenou předem, a že zdejší systém nemusí vyhovovat každému. Na Hebridách jsou umístěny tři hostely, které fungují už více než padesát let jako ubytovny pro turisty, kteří nevyhledávají velký komfort, ale raději poznávají nové lidi a baví se o svých zážitcích z cest. Rhenigidale je jedním z nich. Není uveřejněn na booking nebo v podobných rezervačních systémech. Jednoduše přijdete, a pokud je volná postel, ubytujete se.
Hostel v malé osadě Rhenigidale se na další čtyři dny (spíše noci) stal naším „základním kempem.“ Bylo šest hodin odpoledne. Po společné konzultaci jsme usoudili, že by byla škoda ukončit dnešní již slunečný den takto brzy, a tak jsme nasedli do auta a vyrazili pod horu Toddun, 528 m.
Výšlap na horu Toddun, 528 m
Zaparkovali jsme u silnice, obuli pohorky, nasadili návleky a vyrazili bez značené cesty vzhůru. Pohyb v podmáčené rašelinové krajině není nijak snadný. Musíte vědět, co si můžete dovolit, kam šlápnout. Musíte umět číst terén a znát rostliny, které indikují množství vody. Bez návleků a nepromokavých pohorek zde nemáte šanci. S každým krokem, jakoby se i počasí vylepšovalo. Na vrchol Toddun jsme vyšli za svitu sluníčka.
Pokud máte štěstí a přeje vám počasí, na vrcholku Toddun na vás budou čekat neskutečné výhledy. Uvidíte na nejvyšší vrcholky celých Hebrid, pobřeží, za kterým se nachází Isle of Skye a pevnina Velké Británie. Navíc zde žije jeden ze čtrnácti párů orlů, které hnízdí na Harrisu. Není výjimkou, že vám tito obři, tak jako nám, budou zvědavě kroužit nad hlavou.
Lepší přivítání si pro nás Vnější Hebridy snad ani nemohly připravit. Spát jsme šli s nadějí, že zítra vystoupáme na nejvyšší vrchol (An Cliseam, 799 m), ze kterého snad uvidíme i nejzápadnější britský ostrov, ostrov St. Kilda.
