Cestopis Vnější Hebridy 7. – 18. 7. 2016
Ach ty předpovědi počasí…
Dnes máme v plánu prozkoumat Jižní Harris a venku opět poprchává. Balíme batůžky a vyrážíme po úzké jednoproudé klikatící se silnici směrem ke kostelu Roghadal. Projíždíme skoro měsíční krajinou. Šedivé kameny střídají zátoky s mořskou vodou a jen sem tam je možno vidět nějakou vegetaci. Nejčastěji se jedná o kapradiny a mechy, kterým nejlépe vyhovuje zdejší vlhké a kyselé prostředí.
S příslibem odpoledního lepšího počasí volím dopolední program s turistickou tématikou. Malý kamenný kostel Roghadal, který se nachází v jižním cípu ostrova, skrývá nejen hrobky klanu MacLeods, ale také jednu z nejkrásnějších sochařských výzdob ostrovního umění pozdního středověku. Kostel je v podstatě neustále otevřen veřejnosti. Jeho návštěva se hodí hlavně ve chvíli, kdy je Jižní Harris zmítán deštěm.
Pomalu se blíží poledne a my netrpělivě pozorujeme oblohu. „Začíná se vyjasňovat?“ přesvědčujeme se navzájem a objíždíme jižní cíp směrem na západ. Zastavujeme ve vesničce Norhton. Před námi se tyčí 365 metrů vysoký kopec Ceapabhal, u jehož paty se rozkládá jedna z nejrozsáhlejších písečných pláží ostrova. Dle hesla: „Lepší je být připraven než překvapen,“ společně s pohorkami obouváme i návleky a balíme nepromokavé bundy a péřovky. I přesto, že se obloha vyjasňuje, nechceme riskovat náhlou změnu počasí k horšímu.
Značené cesty? Ve Skotsku nečekejte
Po několika dnech ve Skotsku už nečekáme, že by mohla být cesta značena. Úvod je lehký. Jdeme po prašné písečné cestě, která se ovšem po chvíli ztrácí v pastvinách mezi vřesem. Pokračujeme dle intuice a GPS okolo východní strany kopce po cestičce, kterou využívají spíše zdejší ovce než lidi. Terén není nejjednodušší. Bez návleků bychom měli již promočené jak kalhoty, tak boty. Zabočujeme na první z menších vrcholků, Leomadail, po kterém následuje přímý výšlap vzhůru západním směrem na vrcholek Cairn (339 m).
Tady potkáváme první z opeřených obyvatel zdejších hor- Orla zlatohlavého. Zdejší zvědavý páreček se nad nás snáší tak blízko, že s pomocí dalekohledu můžeme pozorovat veškeré detaily tohoto létajícího obra. Po několika minutách už nejsme pro orly zajímavým objektem, a tak odlétají na větrných polštářích lovit o kus dál. Z hory Cairn vede vyšlapaná pěšinka jihovýchodním směrem na nejvyšší ze zdejších vrcholků – horu Ceapabhal (365 m). Ta je co chvíli zahalena v mracích. Máme štěstí. Mlha se před námi rozpouští a my tak můžeme konečně vychutnávat výhledy po ostrovech.
Stačí jeden den, během kterého na Vnějších Hebridách vysvitne slunce a vy rázem zapomenete na příkoří způsobená silným větrem, horizontálním deštěm, mlhou a jinou nepřízní. Velmi rychle se totiž ocitáte v ráji. Bílé pláže nyní naplno září a kdysi šedivá vodní hladina se mění v nekonečnou azurovou modrou plochu. V záplavě slunce se vše nekonečně třpytí.
S nadšením téměř sbíháme z kopce na pláž. Nasedáme do auta a objíždíme ostrov, který se nyní koupe v záplavě slunečních paprsků. Co chvíli ale stavíme. Nemůžeme jinak. Zdejší výhledy jsou famózní. „Ach, to je nádhera!,“ střídáme se ve výkřicích nadšení. Mraky čím dál více ustupují. Nyní jsou i nejvyšší vrcholky odkryty. Harris máme jako na dlani. Objíždíme ostrov a po výletu okolo pláže stavíme na vyhlídce u zbytků z poslední britské velrybárny. Nemůžeme se vynadívat. Po několika hodinách slunečního svitu začínáme být unaveni.
Dnes nás čeká ještě jeden úkol – upéct další z tradičních koláčků „justwalkit“ protože jak jsem zjistila, jeden nikdy nestačí :) .