Cestopis Vnější Hebridy 7. – 18. 7. 2016
Snad poprvé si můžeme naplno vychutnat „líné ráno“. Dnes je v plánu návštěva skotského hlavního města, Edinburghu. Je neděle, a protože dobře známe Skoty, kteří o víkendu nevstávají dříve než v devět, ani my nikam nespěcháme. Po sprše, snídani a prozkoumání internetu nasedáme do auta a vyrážíme směrem k budově Skotského Parlamentu, který svým moderním designem proměnil jinak tradiční část města architekt Enric Miralles. Na poloprázdném parkovišti necháváme zaparkované auto a jdeme se projít do města.
Naší první zastávkou je samotná budova Parlamentu, kterou dnes, stejně tak jako každou neděli v týdnu, můžeme obdivovat pouze z exteriéru. Hned naproti novodobé budově parlamentu ční královský palácový komplex Holyrood. Místo, ve kterém je při případné návštěvě královny ubytována její výsost s rodinou. Holyrood je po většinu roku přístupný veřejnosti. Kromě palácového komplexu můžete navštívit i zdejší opatství a královské zahrady.
Jednou z nejturističtějších a nejkrásnějších ulic ve městě je takzvaná Královská míle. V originálu Royal Mile vede od paláce Holyrood přímo vzhůru až k hradnímu komplexu. K Edinburskému hradu, dominantě města, se dostanete po 1,6 km dlouhé ulici, tedy přesně po 1 míli. I pokud nechcete platit vstupné do rozsáhlého hradního komplexu (16 liber), neměli byste si cestu k hradu nechat ujít. Kamenné domy, tradiční restaurace a bary, úzké uličky, kostely a katedrála St. Giles společně s pouličními umělci tvoří historické a nejstarší jádro Edinburghu.
Každý srpen se Edinburgh zahalí do hávu pouličních slavností. Nejslavnější divadelní a umělecký festival mění město v bláznivý občas i bizarní vřící kotel. Slavnost se každoročně připravuje již během července, kdy se na hlavní hradební náměstí staví obrovské kulisy na tzv. Military tattoo. Jedná se o pompézní každodenní slavnost, na které vystupují dudáci, tanečníci a herci aby zde předvedli skotskou kulturu ve své nejlepší podobě. Pokud ovšem navštívíte Edinburgh během července, neužijete si ani představení, ani tradiční vyhlídku na hrad a jeho okolí.
National Museum of Scotland a Calton Hill
I přesto, že nám dnes již nepršelo, rozhodly jsme se navštívit jedno z nejkrásnějších skotských muzeí – National Museum of Scotland. Přesyceny uměním a lidskou činností jsme se rozhodly pro návštěvu přírodovědné části. Popis Darwinovy teorie, zkoumání jednotlivých druhů a jejich adaptací a specializací a v neposlední řadě řešení otázky vyhynutí nám zabralo několik hodin. Na další části, které tato čtyřpatrová kolosální stavba ukrývá, jsme se nezmohly a raději utekly do „městské přírody“ na vrch Calton Hill.
Na vrcholu Calton Hill na nás čekaly další edinburské pamětihodnosti, jako je například Nelsonův monument, Městská observatoř a Národní pomník. Daleko víc nás ale zaujal pohled zpět na město a hrad. „To je zvláštní, na Hebridách jsme zvládly být v pohybu 12 hodin denně. Tady, ve městě, se cítíme být unaveny po pěti hodinách pomalé chůze,“ shodly jsme se na unavující návštěvě města.
Na Artur´s seat
Na Calton Hill jsme se chvíli nechávaly chlácholit výborným výhledem na město a jeho okolí, a pak se rozhodly pro poslední zakončující výšlap celého výletu. Tím byl vrchol Arthur´s seat v parku Holyrood. Sešly jsme tedy zpět do tepajícího města a zamířily zpět do čtvrti Holyrood. Aktivní obyvatelé města si tento park oblíbili ke svým sportovním aktivitám, a tak co chvíli uhýbáme nějakému běžce. Arthur´s seat je oblíbeným místem nejen pro místní. Na jeho vrchol denně vystoupají stovky turistů. V parku je plno zvlášť pokud se jedná o hezký, slunečný den.
Na Artur´s seat jsme se symbolicky rozloučily s Edinburghem i celým Skotskem. Nezbývalo než sejít zpět do údolí, nasednout do auta a odjet zpět do hostelu. Zde jsme si zabalily poslední věci. Protože Nely letadlo odlétá druhý den již v 6:45, vstáváme už ve 4:30 a jedeme na letiště, kde se po deseti minutách jízdy skrz probouzející město loučíme.