Nikdy by mě nenapadlo, že hledání bydlení v Edinburghu může být takové peklo…
Už je to oficiální, od září se stěhujeme do Edinburghu. S povzdechem přijímám fakt, že se z klidného venkovského prostředí opět stěhuji do lidmi přeplněné metropole. „Edinburgh je krásné město, tak se vám bude líbit,“ slyším ze všech stran a tak začínám doufat v lepší zítřky.
Úkol číslo 1: Najít bydlení
Jenže na řadu přichází první problém. Potřebujeme najít bydlení. Už od května projíždíme různé webové portály a hledáme volná místa. Jsme oba nekuřáci, nemáme žádná domácí zvířata a můžeme nabídnout hned několik referencí, což jsou výhody, které někteří žadatelé nemají. Největší nevýhodou je fakt, že jsme pár. Můj přítel je student a já nemám jednoho hlavního zaměstnavatele se stálým příjmem.
Po nekonečných hodinách hledání se rozhodujeme pronajmout celý byt a najít ještě další pár, se kterým budeme sdílet nájemné. Konečně máme odpovědi alespoň ze třech vybraných bytů. Viewing, neboli prohlídka bytu je dohodnuta na sobotu. Po 200 kilometrové cestě parkujeme u prvního bytu. Na schodišti čeká přibližně deset dalších lidí. (Pozn. Během půlhodiny se v bytu vystřídá na 30 zájemců!)
Jsme vpuštěni do příjemného 2+1
„Dobrý den, mé jméno je George. Poprosím vás o vaše jména. Tady máte formuláře…“ představuje se na úvod pracovník agentury, přes kterou je byt pronajímán. V ruce držím formulář a pomalu čtu: jméno; příjmení; číslo OP; bydliště; zaměstnání; kontakt na zaměstnavatele; roční výdělek; jak dlouho pracuji na dané pozici; reference; dosažené vzdělání; adresy bydlišť za poslední 3 roky; pokud jste bydlela na více než třech místech, uveďte důvod vašeho častého stěhování; telefonní číslo na současného domácího; reference od domácího; kolik činí můj současný nájem; NINO (=národní zdravotnické číslo – dle tohoto čísla se dají zjistit všechny informace o daních, příjmech atd. konkrétní osoby); číslo britského účtu; pokud nevyděláváte více než 2,5 násobek měsíčního nájemného, potřebujete garanta … a to byl jen úvod, abychom se vůbec mohli dostat do užšího výběru.
Zoufalství
Pomalu jsem polkla. Mluvit jsme nemuseli. Stačil jeden zoufalý pohled z očí do očí a bylo nám jasno. Jakožto mezinárodní pár, který nemá jasný příjem (Fred je student, bez britského NINO a britského účtu a já osoba samostatně výdělečně činná) s bydlišti za poslední tři roky všude možně, nemáme na byt v Edinburghu nárok.
Zoufalství a deprese. Asi tak se dala vyjádřit naše současná nálada. „Půjdeme se podívat ještě na ty další 2 byty?“ ptali jsme se sami sebe a mě přešla chuť. „To musí jít nějak jinak. Vždyť přeci většina studentů v Edinburghu nemá v tomto systému vůbec šanci,“ pomysleli jsme si. Tak trochu ze zoufalství, že jsme ujeli tolik kilometrů a navštívili jen jeden byt, jsme se rozhodli pro návštěvu dalších dvou. „Když už jsme tady…“ pomysleli jsme si a vyrazili k dalšímu bytu.
Naděje
„Já se jim na ty jejich lejstra můžu. Prostě jim zaplatím nájem za celý půlrok, co tu chci bydlet, a bude. Díky tomu nemusím dokazovat žádný blbosti, jako příjem a dokládat garanta,“ oznámil nám u dalšího bytu jeden ze zájemců a nám svitlo světélko naděje.
1200 liber (téměř 40 000 Kč), krát 12 měsíců = 14.400 liber, edinburský roční nájem za byt 2+1 včetně daní, elektřiny, topení a vody. „To by šlo,“ oznámil mi Fred a já začala jásat. „Vždyť když jim zaplatíme nájemné na celý rok dopředu, určitě se dostaneme alespoň do užšího výběru.“ S nadějí jsme se vypravili do posledního bytu, a pak zpátky domů do Stranraer.
Odhodlání
Byli jsme připraveni na e-mail oznamující užší výběr, což znamenalo druhé kolo připravených dokumentů: další reference; výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce; fotografie OP nebo Pasu…
Nečekali jsme ale na výsledek a rovnou začali obesílat odpověďmi další nabídky. Stali jsme se profesionálními hledači bytů. Roomster, Edinroom a další webové stránky jako Gumtree jsme měli „obšancovány“. Mimo to jsme ale také kontaktovali své kamarády, kteří dali zprávy zase svým kamarádům.
Vítězství
Po třech dnech přišlo zklamání z agentury: S lítostí vám oznamujeme, že jste nebyl vybrán do užšího výběru. Naše nálada opět poklesla. Jenže pak přišla další informace: „Kláro, jeden kamarád mé kamarádky pronajímá byt hned vedle univerzity…“ zněla zpráva od mé kamarádky. Neváhali jsme ani minutu a s Grahamem se okamžitě spojili.
Během jediného odpoledne jsme stihli odjet z ostrova Skye, rozloučit se s kamarády, přejet do Edinburghu, podívat se na pokoj, vybrat 450 liber na zálohu, tu zaplatit, a pak odjet do Stranraer.
Nevím, jestli si dokážete představit ten klid a uvolnění, které se rozhostilo v autě na cestě domů. „Konečně máme kde bydlet!“ znělo nám v hlavě pořád dokola :) .