Festival Feis Ile
Návštěva Feis Ile se pro nás stává takovou milou tradicí. Jinak řečeno, poslední květnový týden je třeba si udělat rezervaci na jednu z nejlepších ostrovních akcí, whisky festival na ostrově Islay.
Potřebujeme stihnout ranní trajekt, který vyjíždí v sedm ráno. Vstáváme ve tři hodiny a od našeho edinburského bytu odjíždíme v půl čtvrté. Noříme se do tichých ulic města. Silnice jsou prázdné, a tak 234 kilometrů překonáváme za tři hodiny rychlé jízdy.
Parkoviště u Kennacraig je přeplněné. Hledáme volné místečko a nakonec máme štěstí. Parkujeme a kupujeme lístky na trajekt. Po krátké noci a třech hodinách řízení jsem zcela vyčerpaná. Nacházím tichou místnost, kde okamžitě usínám. Budí mě až hlášení oznamující příjezd do cílové destinace, Port Ellen.
S ostatními opouštíme loď. Na jindy tichém ostrově je nyní rušno. Procházíme městečkem Port Ellen a pokračujeme dál směrem k palírně Lagavulin, která má právě dnes „den otevřených dveří“. Jdeme po příjemné pěší cestičce a míjíme palírnu Laphroaig. Další kilometr a přicházíme do cíle.
V Lagavulin to žije! Na programu jsou ukázky bednění a opravy sudu, stejně jako řízené i neřízené ochutnávky whisky, občerstvení a hudba. Mou nejoblíbenější částí programu je ochutnávka koktejlů. I letos ji tu vedou dva vtipní Skoti, kteří to opravdu umí roztočit! Za hodinu zvládneme ochutnat pět malinkých koktejlů. Jakožto „poloviční abstinent“ mám po ukázce dost. Svět je najednou růžovější a vtipnější.
I letos palírna připravila speciální festivalovou edici lahví. V obchodě se čeká fronta. Maximální počet lahví na osobu: pouze dvě! Všech 6000 lahví je během prvních dvou dní vyprodáno! I já si kupuji dva investiční kousky (cena jedné lahve 125 liber). (Pozn. Během prvního měsíce stoupá cena lahve na dvojnásobek.)
Na rozdíl od minulého roku, kdy sluníčko svítilo celý den, letos co chvíli začíná pršet. Schováváme se i se vzorky šestnáctileté a osmileté whisky do velké stodoly, kde jsou pro návštěvníky připraveny stoly. Společně s alkoholem dostáváme i vodu. Doplnit zásoby v kelímcích si můžeme kdykoli :) . Ostrov Islay je známý whisky s nakouřenou, hutnou, rašelinovou chutí. Nechutná mi. Alkohol mi svou chutí připomíná lepidlo na známkách.
S whisky je to jednoduchá matematika. Čím víc alkoholu, tím víc zábavy. Návštěvníci jsou tak s každou další hodinou rozvernější a rozvernější. Pije se samozřejmě na účet palírny = všechny vzorky jsou zadarmo.
Protože jsme na Islay jen jeden den, rozhodujeme se pro návštěvu další z osmi místních palíren. Jdeme pěšky do whiskárny Ardbeg. Místní den otevřených dveří v rámci festivalu ještě neproběhl. I tak tu ale mají otevřeno, a pokud budete chtít ochutnat, rádi vám trochu té whisky nalijí.
Kupujeme další lahve, testujeme další whisky, a pak už čekáme na autobus jedoucí přes celý ostrov do Port Askaig, přístavu, odkud nám večer odplouvá náš trajekt. Máme čas. Konkrétně hodinu a půl. Jdeme si tedy sednout do zdejší restaurace, kde obsluhuje naše česká kamarádka. Zdravíme se, a protože je nával, nemáme moc času na větší povídání. Hold whisky festival. Osmidenní blázinec na jinak klidném zpomaleném ostrově Islay. Tak zase za rok!