aneb co jsem se naučila až v cizině
Žít v cizině neznamená, že jste na tom líp, než lidi žijící v rodné vlasti
Jestli si myslíte, že někde jinde je tráva zelenější, slunce zářivější a vzduch voňavější, tak vás budu muset zklamat. Všude se něco najde. Nikde není nic „perfektní“ a „dokonalé“. Idea „pozemského ráje“ je dle mého názoru přetrvávající utopickou představou některých z nás.
Ano, už druhým rokem žiji ve Skotsku. Miluji zdejší krajinu, rostlinstvo, živočišstvo a hlavně zvláštní až magické světlo. Automaticky to ale neznamená, že se mám lépe, než lidi žijící v Česku. I tady se najde spousta problémů a záporů, které vás dennodenně štvou. Pořád tu totiž žijí lidé, kteří jsou všude na světě stejní: Jsou nedokonalí a své nedokonalé představy se snaží implementovat do nedokonalých systémů.
Kdo uteče, nevyhraje
Odejít z vlasti s představou, že někde na světě žijí „lepší lidé“, se kterými vytvoříte „lepší svět“, je dle mého názoru blbost. Věřím, že každý z nás žije v určité sociálně-kulturní a společenské bublině, kterou si může vytvořit kdekoli. Nemusí k tomu opustit své kamarády a známé a odejít pryč ze své vlasti. Pokud vám nevyhovují vaši kamarádi, přemýšlejte, proč s nimi kamarádíte. S velkou pravděpodobností si totiž podobné typy k sobě přitáhnete i v cizině.
„Tak mě tu máte“
Ne, v cizině na vás opravdu nikdo nečeká. „Že máte magisterský titul? Z české univerzity? A to je kde? Je to vůbec součástí EU?“ Pokud nejedete do ciziny s domluvenou prací, většinou budete muset začít od píky. Budovat si síť kontaktů, známých, kamarádů a hlavně poctivě pracovat. Je to těžší než v České republice, ale svým způsobem svobodnější. Je to totiž opravdu jen na vás. Není na „co“ nebo „koho“ se vymlouvat. Jste tu sami za sebe. Starejte se.
Zkušenost k nezaplacení
Žít v cizině může být pro mnohé lidi náročnou výzvou. Odhlásit se z českého systému, přijet do cizí země, mluvit cizím jazykem, pochopit a přijmout cizí kulturu, snažit se začlenit, najít si nové kamarády, práci, bydlení… Na začátek je toho hodně. Maminka je daleko. Za ruku vás nikdo nepovede. Hold do té vody musíte skočit a pokusit se plavat. Jenže jak se říká: „nic není černobílé“. A tak to, co je pro někoho obrazem noční můry, může pro druhého znamenat ideální sen.
Fakt, že vás v cizině nikdo nezná, může být opravdu velmi uvolňující. Začít znovu, s čistým štítem je výzva, ale také možnost. Možnost zkusit si něco, co by vás v rodné vlasti buď nikdy nenapadlo, případně byste si to nemohli dovolit kvůli všemožným konvenčním představám svých blízkých. Jenže ti jsou daleko. Tak proč to nezkusit?
Život v cizině je zkušeností k nezaplacení. Kromě toho, že si rozšíříte obzory a přestanete být tolik kritičtí ke své vlasti (nebo naopak začnete být), se naučíte mnohé o sobě. Poznáte se. Naučíte se žít sami se sebou. Překonáte své strachy. A možná začnete být i trochu hrdí, že jste to přes počáteční strachy dokázali.
Na měsíc, na dva, na půl roku, nebo na rok. Na jak dlouho se rozhodnete opustit vlast a zkusit žít někde jinde je na vás. Nejen jako určitou formu sebepoznání tuto zkušenost vřele doporučuji. Nakonec, vrátit se zpátky domů můžete vždycky :) .